Ghita Nørbyová
Ghita Nørbyová (* 11. ledna 1935 Kodaň) je dánská herečka, která účinkovala ve 117 filmech a je označována za „první dámu dánské kinematografie“.
Ghita Nørbyová | |
---|---|
Narození | 11. ledna 1935 (89 let) Kodaň |
Choť | Mogens Garth-Grüner (1956–1957) Dario Campeotto (1963–1969) Jørgen Reenberg (1970–1978) Svenn Skipper (1984–2011) |
Partner(ka) | Henrik Wiehe (1958–1962) |
Děti | Giacomo Campeotto |
Rodiče | Einar Nørby |
Příbuzní | Claus Nørby (sourozenec) |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Herecká kariéra
editovatVyrůstala v divadelním prostředí, její otec Einar Nørby a bratr Claus Nørby byli operní pěvci. Absolvovala hereckou školu a debutovala ve hře Jense Christiana Hostrupa Dobrodružství na výletě v Královském divadle, kde v roce 1956 získala stálé angažmá. Téhož roku natočila svůj první film, Mladou hru Johannese Allena. Hrála také v Divadle Betty Nansenové, Novém divadle a v Aalborském divadle. Zpočátku vystupovala především jako pohledná naivka v komediích, od sedmdesátých let se uplatňovala v charakterních úlohách jako Alžběta I. v Marii Startovně nebo vdova Alvingová v Přízracích. Masovou popularitu jí přinesla role Ingeborg v televizním seriálu Matador.[1] V seriálu Království hrála anestezioložku Mortensenovou, roku 2000 se objevila i v kriminálním seriálu Pavouk. Vystupovala také v rozhlasových hrách na stanici DR. Podílela se na dánské verzi disneyovek Pocahontas a Není král jako král. Spolu s Peterem Flinthem režírovala v roce 2009 pohádkovou adaptaci Hanse Christiana Andersena Divoké labutě, k níž napsala scénář královna Markéta II.[2]
Za roli ve filmu Susanne Bierové Freud flyttar hemifrån... se stala v roce 1992 laureátkou Evropské filmové ceny. V roce 1997 získala cenu Zlatohlávek za roli Marie Hamsunové ve filmu Jana Troella Hamsun. Pětkrát jí byla udělena Robertova cena a čtyřikrát Bodilova cena. Získala Řád Dannebrog, medaili Ingenio et arti, Teaterpokalen a norskou cenu ke stému výročí úmrtí Henrika Ibsena. Byl po ní pojmenován vyhynulý druh brouka Sanaungulus ghitaenoerbyae.[3]
Byla pětkrát vdaná, jejím synem je režisér Giacomo Campeotto.
Filmografie
editovat- 1956 Mladá hra
- 1958 Det lille hotel
- 1960 Baronka z benzínové pumpy
- 1963 Dronningens vagtmester
- 1966 Ich suche einen Mann
- 1969 Olsen-banden på spanden
- 1971 Ballade på Christianshavn
- 1976 Den korte sommer
- 1979 Charly & Steffen
- 1981 Ulvetid
- 1986 Vlk u dveří
- 1989 Dansen med Regitze
- 1992 S nejlepšími úmysly
- 1992 Sofie
- 1994 Rodinné záležitosti
- 1997 Sekten
- 2000 Někde blízko
- 2001 Hrabě Axel
- 2008 Co nikdo neví
- 2009 Divoké labutě
- 2009 Originál
- 2011 Lidé na slunci
- 2014 Jauja
- 2014 Tiché srdce
- 2015 Tři slova
- 2018 Před mrazem
- 2022 Toscana
Reference
editovat- ↑ Ghita Nørby (b. 1935). Nordics.info [online]. 2019-03-22 [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dronningen hyllades efter filmpremiären. Expressen [online]. 2009-09-16 [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. (švédsky)
- ↑ Forhistorisk bille opkaldt efter Ghita Nørby. TV Kosmopol [online]. 2018-04-13 [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. (dánsky)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ghita Nørbyová na Wikimedia Commons
- Ghita Nørbyová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Ghita Nørbyová v Internet Movie Database (anglicky)