Georges Barazer de Lannurien
Georges Barazer de Lannurien, (16. prosince 1915, Saint-Servan-sur-Mer – 1. března 1988 Clamart) byl velitel oddílu francouzských partyzánů na Slovensku během Slovenského národního povstání. Vyznamenal se v bojích u Strečna v srpnu a září 1944 a v bojích o Turiec.
| Georges Barazer de Lannurien | |
|---|---|
| Narození | 16. prosince 1915 Saint-Servan |
| Úmrtí | 1. března 1988 (ve věku 72 let) Clamart |
| Povolání | voják a francouzský odbojář |
| Ocenění | důstojník Řádu čestné legie Leninův řád Řád Slovenského národního povstání |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatNarodil se během první světové války v rodině důstojníka z Bretaně.
Během druhé světové války působil jako příslušník francouzské armády. V roce 1940 padl do německého zajetí. Byl držen v zajateckém táboře u Náchoda. V létě 1942 uprchl spolu s dalším spoluvězněm přes Čadcu na Slovensko. Pokoušel se přes Slovensko dále dostat do Turecka, byl však zatčen v Seredi. Byl držen pod policejním dozorem v Trnavě. Při útěku do Maďarska byl zadržen a internován v táboře u Balatonu. Spolu s dalšími Francouzi se pokusil o útěk s cílem přechodu do Jugoslávie, kde by se spojil s místními partyzány a následně přešel do osvobozené části Itálie. Tento útěk nebyl úspěšný a de Lannurien byl vrácen do internačního tábora. Později mu poskytlo azyl francouzské vyslanectví v Budapešti. V dubnu 1944 se s pomocí falešného pasu vrátil na Slovensko. Podílel se na přípravách povstání. Vrátil se do Budapešti, kde organizoval přechod francouzských zajatců z nacisty okupovaného Maďarska na Slovensko.
Po začátku povstání na Slovensku se stal v hodnosti kapitána velitelem francouzského oddílu první československé partyzánské brigády M. R. Štefánika. Tato jednotka byla formována v Turci v okolí Sklabině a v Kantorské dolině. Francouzský oddíl se zúčastnil povstání hned od prvního dne bojů – 29. srpna. Jednotka významně zasáhla do bojů v oblasti Strečna a utrpěla v třídenních bojích značné ztráty. Později byla nasazena do bojů o Vrútky a přístupy k Žiaru nad Hronom. V poslední fázi bojů povstání byla nasazena u Staré Huty. Následně se po porážce povstalecké armády stáhla do Nízkých Tater do oblasti Magurky a Iľanovské doliny. Po bojích s protipartyzánskými jednotkami v prosinci 1944 zůstal de Lannurienovi jen malý oddíl o síle deseti mužů. Spolu se zbytkem jednotky se spojil s praporem Kleskeň (součást československé partyzánské brigády), který v polovině ledna 1945 navázal styk s postupujícími sovětskými jednotkami na jihu Slovenska.
Po válce se vrátil do vlasti. Sloužil dále jako důstojník ve francouzské armádě. Působil jako vojenský atašé v Budapešti. V roce 1950 byl pro podezření ze špionáže ve prospěch Sovětů zbaven funkce. Později pracoval pro automobilku Renault.
Ocenění
editovatV roce 1995 mu město Žilina udělilo čestné občanství in memoriam. Na jeho památku a památku francouzských vojáků byla v Žilině po něm pojmenována ulice. Byly mu odhaleny pamětní tabule v Žilině, Sklabini, na Sliači a ve francouzském Roscoff, kde prožil většinu života a je i pohřben.
Vyznamenání
editovat- Řád SNP I. třídy (1945)
- Leninův řád (1956)
- důstojník Řádu čestné legie
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Georges Barazer de Lannurien na slovenské Wikipedii.
Literatura
editovat- Plevza, V. a kolektív: Dejiny Slovenského národného povstania 1944 – 5. zväzok Bratislava, Nakladateľstvo Pravda 1985, s. 129-130, 270-271