Geografie Lichtenštejnska

Lichtenštejnsko je malá alpská země (mikrostát) v Evropě. Jeho rozloha je 160,477 km². Na západě a jihu hraničí se Švýcarskem a na východě s Rakouskem. Je to jeden ze dvou (vedle Uzbekistánu) moderních dvojitě vnitrozemských států, což znamená, že žádná ze sousedních země nemá přístup k moři.

Zeměpisná poloha

Poloha Lichtenštejnska na mapě Evropy.

Lichtenštejnské knížectví se nachází v západní Evropě v údolí Horního Rýna na východním břehu řeky, v pohoří Rätikon ve východních Alpách.

Administrativně sousedí na jihu s obcemi Fläsch a Maienfeld ve švýcarském kantonu Graubünden a na západě s obcemi Altstätten, Sennwald, Buchs, Sevelen, Wartau a Sargans ve švýcarském kantonu St. Gallen. Na východě pak knížectví hraničí s obcemi Feldkirch, Frastanz a Nenzing v rakouské spolkové zemi Vorarlbersko.

Krajní body území knížectví jsou následující:

nejsevernějšíí bod – rakousko-lichtenštejnsko-švýcarský trojmezí (obec Ruggell) – 47°16'14" s. š.
nejjižnější bod – vrchol Falknishorn (obec Triesen) – 47°02'58" s.š.
nejvýchodnější bod – hraniční bod č. 29, horská louka Sareis (obec Triesenberg) – 9°38′34″E.
nejzápadnější bod – hraniční bod č. 2, ohyb Rýna v Mäls (obec Balzers) – 9°28′16″E.

Zeměpisná šířka knížectví je přibližně 12,35 km (10 '18''), zatímco zeměpisná délka je 24,77 km (14 '10'').

Geometrický střed Lichtenštejnska vypočítal v roce 2000 místní matematik a nachází se poblíž vrcholu Bargälla v Gaflei v obci Triesenberg.

Hranice

Celková délka lichtenštejnských hranic je 77,9 km, z toho 41,2 km se Švýcarskem a 36,7 km s Rakouskem. Přirozenou hranici na západní straně knížectví tvoří koryto Rýna, zatímco jižní a většina celé východní hranice s Rakouskem je vymezena hřebeny alpských štítů.

Topografická mapa Lichtenštejnska.

Údolí Rýna v Oberland (pohled z Planken).

Rovinatá část Lichtenštejnska v Unterlandu s tyčícím se kopcem Eschnerberg.

Vysoká horská krajina Steg.

Grauspitz (2 599 m n. m.) – nejvyšší vrchol Lichtenštejnska.

Geologie a povrchový reliéf

Geologická strukura Lichtenštejnska je komplikovaná, což je způsobeno silným vlivem alpského vrásnění a neustále se zvedajících Alp. Proto zde existuje mnoho složitých forem (např. příkrovy). Geologickým základem naprosté většiny knížectví jsou mořské sedimenty (především dolomit, ale také vápence, opuky, pískovce a blátokry), které vznikly v druhohorách a třetihorách na dně oceánu Tethys a následně byly vyzdviženy a zvrásněny jako následek srážky africké a euroasijské desky.

Horské vrcholy

Nejvyšším vrcholem Lichtenštejnska je Grauspitz s výškou 2 599 m n. m. Kromě toho je v knížectví 29 dalších vrcholů, jejichž výška přesahuje 2000 m nad mořem Deset nejvyšších vrcholů je uvedeno v tabulce níže:

pořadí	název vrcholu	výška	souřadnice	obec
1.	Grauspitz (Vorder Grauspitz)	2599 m n.p.m.	47°03'09.8"N 9°34'52.6"E	Triesen
2.	Schwarzhorn (Hinter Grauspitz)	2573 m n.p.m.	47°03'17.4"N 9°35'14.8"E	Triesen
3.	Naafkopf	2570 m n.p.m.	47°03'38.8"N 9°36'25.4"E	Schaan
4.	Falknis	2560 m n.p.m.	47°03'01.6"N 9°33'50.5"E	Triesen
5.	Falknishorn (Mazorakopf)	2451 m n.p.m.	47°02'53.5"N 9°33'23.9"E	Triesen
6.	Augstenberg	2359 m n.p.m.	47°04'56.6"N 9°36'36.4"E	Schaan/Triesenberg
7.	Plasteikopf	2356 m n.p.m.	47°03'57.5"N 9°34'39.6"E	Triesen
8.	Gorfion	2308 m n.p.m.	47°04'41.3"N 9°37'07.3"E	Triesenberg
9.	Ochsenkopf	2286 m n.p.m.	47°06'52.9"N 9°37'28.8"E	Schaan
10.	Rappastein	2221 m n.p.m.	47°04'36.6"N 9°33'57.5"E	Balzers/Triesen

Sněhová pokrývka ve Stegu.

Rýn v Balzers.

Samina na rakousko-lichtenštejnské hranici.

Jezero Gampriner Seele.

Vodstvo

Celá oblast Lichtenštejnského knížectví se nachází v rozvodí Severního moře, v povodí Rýna.

Největší řekou protékající územím Lichtenštejnska je Rýn, jehož prameny jsou ve Švýcarsku. Na úseku necelých třiceti kilometrů tvoří lichtenštejnsko-švýcarskou hranici. V celém hraničním úseku je řeka regulována a šířka koryta je konstantní a činí 100 metrů . Rýn se v minulosti systematicky rozléval a způsoboval povodně, ale po regulaci koryta a vybudování Liechtensteiner Binnenkanal byla tato hrozba eliminována .

Vysokohorská krajina s vrstveným uspořádáním vegetace v údolí Saminy.

Ochrana přírody

V Lichtenštejnsku je deset přírodních rezervací:

Äulehäg, obec Balzers – pozůstatek bývalého lužního lesa na Rýně.
Birka, obec Mauren – rašeliniště.
Gampriner Seelein, obec Gamprin – jezero Gampriner Seele.
Matilaberg, obec Triesen – rozmanité louky s 15 druhy orchidejí.
Ruggeller Riet, obce Schellenberg a Ruggell - komplex vlhkých luk, bažin a rašelinišť.
Schneckenäule und Teilfläche in der Au, obec Ruggell – vzácný borový les s příměsí dubu.
Schwabbrünnen/Äscher, obce Eschen, Planken a Schaan – lesní a rašelinný komplex.
Triesner Heilos, obec Triesen – obnovené retenční nádrže.
Wisanels, obec Mauren – rašeliniště.
Mareewiesen, obec Vaduz – malá suchá louka.

Lichtenštejnská alpská oblast je navíc oblastí ochrany rostlin, kde je zakázáno ničení a sběr rostlin.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Geografia Liechtensteinu na polské Wikipedii.

Literatura

Encyklopedia Geograficzna Świata: Europa. Wydawnictwo OPRES, Kraków 1998, ISBN 83-85909-36-2.

Externí odkazy

Liechtenstein, [w:] Encyklopedia PWN [online], Wydawnictwo Naukowe PWN [dostęp 2020-03-03] .