Gabriela Dunděrová
Gabriela Dunděrová (rozená Varhaníková, 3. února 1908 Vsetín – 1. července 1942 Kounicovy koleje) byl česká pedagožka a odbojářka v období druhé světové války popravená nacisty.
| Gabriela Dunděrová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Gabriela Varhaníková |
| Jiná jména | dívčí Gabriela Varhaníková |
| Narození | 3. února 1908 Vsetín  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1. července 1942 (ve věku 34 let) Kounicovy koleje  Protektorát Čechy a Morava |
| Příčina úmrtí | popravena |
| Bydliště | Kyjov |
| Národnost | česká |
| Povolání | učitelka |
| Ocenění | Československý válečný kříž 1939 |
| Choť | Vladimír Dunděra |
| Děti | Helena Minaříková, Jiří Dunděra |
| Rodiče | Josef a Marie Varhaníkovi |
| Příbuzní | švagr František Dunděra |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatPřed druhou světovou válkou
editovatGabriela Varhaníková se narodila 3. února 1908 ve Vsetíně v rodině dílovedoucího Josefa Varhaníka a jeho ženy Marie. Působila jako učitelka v Bratřejově. V roce 1930 se vdala za čerstvě dostudovaného MUDr. Vladimíra Dunděru. Manželům se posléze narodily dvě děti. Vladimír Dunděra si v Kyjově zřídil ordinaci praktického lékaře a Gabriela Dunděrová poté zanechala pedagogické činnosti a pomáhala manželovi s ošetřováním pacientů a s administrativou. Ordinace se dvakrát stěhovala, podruhé v roce 1937 do vlastního nového domu čp. 616 postaveného dle návrhu architekta Josefa Poláška.
Druhá světová válka
editovatPo německé okupaci v březnu 1939 vstoupil její manžel do protinacistického odboje v řadách Obrany národa.[1] V roce 1942 poskytli oba ošetření a podporu veliteli výsadku Zinc Oldřichu Pechalovi a jeho spolupracovníkovi Cyrilu Žižlavkému. Za to byli 22. června 1942 zatčeni gestapem, převezeni do brněnských Kounicových kolejích, kde byli 1. července téhož roku popraveni.
Rodina
editovatV roce 1931 se manželům Dunděrovým narodila dcera Helena, budoucí farmaceutka, později provdaná Minaříková[2], a v roce 1933 syn syn Jiří, pozdější lékař a publicista.[3] Poté, co osiřeli, se jich ujali rodiče Gabrieli Dunděrové. Její švagr František Dunděra se za války stal příslušníkem Royal Air Force a v roce 1941 zahynul při cvičném letu.[4]
Posmrtná ocenění
editovat
- Gabriela Dunděrová obdržela in memoriam Československý válečný kříž 1939
- Na jejich domě čp. 616 v Kyjově byla manželům Dunděrovým odhalena pamětní deska[5]