Gézové
Gézové (starším pravopisem geusové, z francouzského gueux – „žebráci“) byli představitelé nizozemské protišpanělské opozice během revoluce v Nizozemí v letech 1564–1581.
Pojem Gézové
editovatGézové byli buď lesní, nebo mořští. Lesní gézové podnikali své boje na pevnině a vedli takzvanou partyzánskou válku, mořští gézové bojovali na moři. Mořští gézové kotvili v anglických přístavech, odkud podnikali své výboje. Označení žebráci vzniklo na základě pohrdlivé věty, kterou pronesl na adresu gézů rada Charles de Berlaymont k nizozemské regentce Markétě Parmské poté, co se do jejího paláce na audienci dostavilo na 250 nizozemských šlechticů a ona se zalekla tak velkého davu: Madam, přeci se nebudete bát těchto žebráků (ces gueux). Gézové toto původně urážlivé označení přejali za své a jako své symboly si zvolili žebráckou mošnu a misku.
Ohlasy v umění
editovat- Světově známý je román Charlese de Costera Hrdinné, veselé i slavné příhody Thylberta Ulenspiegla a Lamma Goedzaka ve Flandřích i jinde, jak je vypravují, který se povstáním Gézů inspiruje
- Na libreto německého básníka J. C. Hickela napsal český skladatel František Škroup operu Mořský geus (Der Meergeuse).
- V české literatuře byla Gézy inspirována Mstivá kantiléna básníka Karla Hlaváčka[1]
- Český autor Géza Včelička přijal svůj pseudonym podle Gézů Hlaváčkovy Mstivé kantilény[2]
- Historický román Velký géz (De grote geus, 1949) od Johana Fabricia o osudech hraběte Hendrika van Brederode
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Karel Hlaváček, s. 197–200.
- ↑ MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, U-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Géza Včelička, s. 1268–1270.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gézové na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo géz ve Wikislovníku
- Revoluce v Nizozemí – na webu Dějepis.com