Funkce komunikace

Komunikace(komunikační výměna) je proudění informací ze zdroje k příjemci.

Realizováním funkce dostane komunikace svůj smysl

Komunikace plní vždy aktuálně relevantní funkci. Pokud dojde k její úspěšné realizaci, komunikační výměna dostane smysl. Zároveň je každý komunikant určitým způsobem motivován ke komunikaci, zde hovoříme o motivaci ke komunikaci. Psycholog Zbyněk Vybíral vymezuje 4 základní funkce komunikace.

Základní funkce komunikace

1. informativní – komunikant chce předat informaci, oznámit zprávu, doplnit jinou zprávu, něco prohlásit (váš kamarád se dozvěděl, že pojede na pracovní cestu a chce vám to říct),
2. instruktážní – komunikační partner se snaží druhého něco naučit, dát mu návod, jak se něco dělá (patří sem i recepty kuchařské),
3. persuazivní – člověk chce přesvědčit partnera v komunikaci, aby změnil svůj názor, ovlivnit ho, získat si ho na svou stranu (přesvědčujete svého kamaráda, který nemá moc v oblibě sport, aby s vámi šel na fotbal a uvádíte takové důvody, které by ho měly přesvědčit ke změně názoru),
4. vyjednávací – řeší a dospívá k dohodě,
5. zábavní – při níž jde o čiré pobavení prostřednictvím komunikace, člověk chce rozptýlit sebe i partnera komunikace, nebo si prostě jen popovídat (sejdete se s kamarády v kavárně a povídáte si).

Pozorovatelná je i funkce exhibicionistická - kdy se člověk v rámci komunikace zaměřuje více na formu než na obsah. Pak jde spíše o exhibicionismus, neboli upoutání pozornosti. Srovnejme koncepty pábitelství a jiné.

Prakticky se nesetkáváme s uplatněním pouze jedné funkce, víceméně vždy koexistují.

Důležité je také připomenout, že hledisko funkčnosti v komunikaci bylo jedním z nejdůležitějších v tezích Pražského lingvistického kroužku. Typicky se zde vydělují například komunikační funkce sdělovací, apelová, metajazyková, poetická...

Literatura

• VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2000. 264 s. ISBN 80-7178-291-2. Kapitola Základní pojmy, s. 22–26. 
• SCHNEIDEROVÁ, Martina - SCHNEIDER, Marek. Metodika výuky komunikačních dovedností na II. st. ZŠ a SŠ z pohledu pedagogické praxe: náměty pro začínajícího učitele [online]. Ostrava, 2010 [cit. 2012-12-4]. cz.1.07/2.2.00/07.0355. Dostupné z: http://projekty.osu.cz/synergie/dok/opory/metodika-vyuky-komunikacnich-dovednosti-na-ii-st-zs-a-ss-z-pohledu-pedagogicke-praxe-namety-pro-zacinajiciho-ucitele.pdf. Studijní opora. Ostravská univerzita v Ostravě.
• DE VITO, J. A. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada Publishing, 2001. ISBN 80-7169-988-8. 
• VYBÍRAL, Zbyněk. Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-812-0.