Frontální výuka
Frontální výuka je nejčastěji využívaná[1] výuková metoda, která probíhá především ve formě vyprávění a vysvětlování. Slovní projev učitele je často doplňován zápisem na tabuli, demonstrací obrazů a předváděním.[2] Učitel při frontální výuce řídí, usměrňuje a kontroluje aktivity žáků[3]. Je pro ni typické hromadné předávání informací.
Frontální výuka se taktéž občas nazývá jako „klasická výuka“ nebo jako „hromadná výuka“.
Základní znaky frontální výuky
editovatUčitel při frontální výuce pracuje hromadně se všemi žáky ve třídě jednou společnou formou, se stejným obsahem činnosti.[1] Vyznačuje se společnou prací žáků ve třídě s dominantním postavením učitele (učitel je středem dění, je mu věnována pozornost). Frontální výuka nejčastěji sestává z úseků vedených frontálně a z momentů individuální práce žáků. Komunikace probíhá zejména jednosměrně od učitele k žákům. Učitel stanovuje tempo a učební úlohy, které jsou stejné pro celou třídu. Žáci řeší úlohy podle instrukcí učitele, který hodnotí jejich práci. Uspořádání třídy je stálé.[2]
Metody frontální výuky
editovatVe frontální výuce je využito zejména transmisivních (předávajících) výukových metod. Tedy metod slovních: vyprávění, vysvětlování, přednáška, práce s textem, rozhovor. Metod názorně demonstračních: předvádění, práce s obrazem, instruktáž. A metod dovednostně praktických: napodobování, manipulování, vytváření dovedností, produkční metody a jejich kombinacemi.[4]
Výhody frontální výuky
editovatMezi výhody frontální výuky se řadí:
- Menší náročnost na pedagogické vědomosti, dovednosti a zkušenosti pedagoga
- Časová efektivnost výuky
- Jasná struktura, systematičnost
- Schopnost předat velké množství informací
- Zjednodušení diagnostických činností při výuce
- Jednoduchost procvičování a upevňování učiva
- Menší nároky na myšlenkovou činnost žáka[5]
Nevýhody frontální výuky
editovatMezi nevýhody frontální výuky se řadí:
- Nedostatečný rozvoj tvořivosti, představivosti, fantazie
- Málo povzbuzuje zájem žáka o učení
- Nezprostředkuje sebepoznání
- Nedává žákům prostor k vyjádření vlastních názorů [5]
- Obtížnost naplňování výchovně vzdělávacích cílů
- Obtížnost osvojování vědomostí, dovedností návyků a postojů
- Menší rozvoj logického myšlení, představivosti, aktivity, tvořivosti a samostatnosti
- Malý rozvoj kooperace, komunikace, zodpovědnosti za práci, schopnosti týmové práce
- Neumožňuje individualizaci výuky
- Hůře se přizpůsobuje potřebám nadaných a podprůměrných žáků[4]
- Motivuje méně než jiné metody
- Neposkytuje tolik prostoru pro zpětnou vazbu
- Neaktivizuje dostatečně žáka
Reference
editovat- ↑ a b 1934-, Průcha, Jan,. Pedagogický slovník. [s.l.]: Portál Dostupné online. ISBN 978-80-262-0403-9, ISBN 80-262-0403-4. OCLC 859736821
- ↑ a b Žák, V. (2012) Metody a formy výuky. Hospitační arch. Praha: Národní ústav pro vzdělávání.
- ↑ 1924-, Maňák, Josef,. Výukové metody. [s.l.]: Paido Dostupné online. ISBN 80-7315-039-5, ISBN 978-80-7315-039-6. OCLC 56862670
- ↑ a b 1977-, Pecina, Pavel,. Metody a formy aktivní práce žáků v teorii a praxi. [s.l.]: Masarykova univerzita Dostupné online. ISBN 978-80-210-4834-8, ISBN 80-210-4834-4. OCLC 436261355
- ↑ a b LUCIE., Zormanová,. Výukové metody v pedagogice : tradiční a inovativní metody, transmisivní a konstruktivistické pojetí výuky, klasifikace výukových metod. [s.l.]: Grada Dostupné online. ISBN 978-80-247-4100-0, ISBN 80-247-4100-8. OCLC 791319312