Fritigil
Fritigil také známa jako Fritigilda (4. století – 5. století) byla královna germánského kmene Markomanů, vizigótského původu.[1] Je posledním známým vládcem Markomanů. O královně Fritigil se zmiňuje jáhen sv. Ambrože biskup Paulinus z Milána v díle Vita Sancti Ambrosii, ve kterém je psáno o listu na způsob katechismu, který pro královnu Fritigil sestavil sv. Ambrož.[1]
| Fritigil | |
|---|---|
| královna | |
 zobrazení pohřbu královny Fritigil v poutním areálu v Žarošicích | |
| Narození | 4. století Germánie |
| Úmrtí | 5. století |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Markomani koncem 4. století žili na území Vídeňské pánve, Burgenlandu a jižní Moravy společně s příchozími Slovany, nad kterými v té době tvořili vládnoucí šlechtu.[1] Již v té době zásluhou misionářů sv. Jana Zlatoústého pronikaly na toto území první křesťanské liturgie. Fritigil byla ariánského vyznání, ale ze zpráv obchodníků, kteří vyprávěli o novém učení, zatoužila poznat pravé křesťanství, a proto vyslala do Milána ke sv. Ambroži posly s dary a také s žádosti o toto nové učení.[1] Ambrož vyhověl žádosti a nové učení pro Fritigil sestavil. V této korespondenci doporučil přesvědčit k víře i jejího muže a přimět jeho i jeho lid k uzavření dohody o přátelství s Římany. Fritigil se podařilo přesvědčit svého muže a vydala se na cestu do Milána, aby tyto dohody římským úřadům potvrdila.[2] Markomani se poté řídili podle dokumentů Notitia Dignitatum.[3][4] Tato dohoda je poslední známou smlouvou mezi Římem a Markomany.[5] V dopise, který napsal Paulinus z Milána sv. Augustinovi se dochovaly zprávy o cestě Fritigil do Milána. V závěru psaní je uvedeno: „Když připutovala do Milána, litovala velice, že svatého biskupa, k němuž spěchala, již nenalezla, neboť již opustil tento svět…“
O jejím dalším životě se nedochovaly žádné další informace [1], nicméně se předpokládá, že byla dcerou nebo manželkou krále Fredegilda.
Královna Fritigil je spojována s kostrou asi čtyřicetileté ženy v knížecí hrobce pod mohylou na Žuráni u Brna objevenou v roce 1948.[6]
Pověsti
editovatPodle pověsti Fritigil založila kostel sv. Maří Magdaleny v areálu olomouckého hradu.
Podle jiné pověsti nechala zničit oltář boha lovu v areálu hradu Buchlov. Na druhém nádvoří tohoto hradu je skalní průrva nesoucí jméno Fritigildina jeskyně.
Podle další pověsti obdržela od sv. Ambrože sošku staré Matky Boží.[7] Tuto sošku věnovala rezidenci a kostelu Panny Marie ve Vinicích v osadě Silničná, kde měla být i pochována. Po uzavření kostela za Josefa II. byla v roce 1785 soška přenesena do farního kostel sv. Anny v Žarošicích. Sošku při své návštěvě na Svatém kopečku u Olomouce korunoval dne 21. května 1995 papež Jan Pavel II.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Fritigil na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e KLOBUŠICKÝ, Jan. Christianizace Slovanů před cyrilometodějskou misií. Praha: Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v ČR, 2006. Dostupné online. S. 67–69.
- ↑ SVOBODA, Jan. Přes propasti věků : tři kapitoly z našich nejstarších dějin. Praha: Vyšehrad, 2004. 108 s. ISBN 80-7021-721-9.
- ↑ Notitia Dignitatum - in Partibus Occidentis. www.thelatinlibrary.com [online]. [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (latinsky)
- ↑ Fritigil, markomannische Königin. www.aeiou.at [online]. Encyclopedia of Austria [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TEJRAL, Jaroslav; KEHNE, Peter. Reallexikon der germanischen Altertumskunde, Svazek 32. Berlín: Walter de Gruyter, 2001. ISBN 3110171635. S. 299. (německy)
- ↑ Pro toto tvrzení však chybí důkazy.
- ↑ SYNKOVÁ, Božena; SYNEK, Stanislav. Pouť ke Staré Matce Boží žarošické 6. března 1999. farnost.katolik.cz [online]. [cit. 2020-02-05]. Dostupné online.
Literatura
editovat- ŠESTÁK, Jiří. Kristus jde na sever. 1. vyd. [s.l.]: Kant, 2024. 272 s. ISBN 978-80-7437-435-7.
