Frederick Banting
Sir Frederick Grant Banting (14. listopadu 1891, Alliston – 21. února 1941, Newfoundland) byl kanadský lékař, který objevil léčebné účinky inzulinu a se svým spolupracovníkem Charlesem Bestem jej izolovali ze slinivky břišní. Za tento objev, který znamenal zásadní pokrok v léčbě cukrovky, mu byla udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu roku 1923.[1] Na Měsíci je po něm pojmenován kráter Banting.[2][3]
| Frederick Banting | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. listopadu 1891 Alliston |
| Úmrtí | 21. února 1941 (ve věku 49 let) Musgrave Harbour |
| Příčina úmrtí | letecká nehoda |
| Místo pohřbení | Mount Pleasant Cemetery |
| Alma mater | Torontská univerzita Temerty Faculty of Medicine, University of Toronto |
| Povolání | lékař, farmakolog a výzkumník |
| Zaměstnavatelé | Hospital for Sick Children Torontská univerzita University of Western Ontario |
| Ocenění | Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1923) John Scott Medal (1923) Cameron Prize of the University of Edinburgh (1927) honorary Fellow of the Royal College of Surgeons (1930) Flavelle Medal (1931) … více na Wikidatech |
| Choť | Marion Robertson Henrietta Banting |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatFrederick Banting se narodil jako nejmladší z pěti dětí na farmě blízko Allistonu v kanadské provincii Ontario. Po studiích na střední škole začal v roce 1912 studovat medicínu na univerzitě v Torontu. Po vypuknutí 1. světové války se v roce 1914 přihlásil do armády, ale nebyl přijat kvůli špatnému zraku. V roce 1916 získal titul bakaláře a stal se zdravotníkem kanadského armádního sboru. Prodělal tažení do Evropy a sám byl raněn v bitvě u Cambrai roku 1918. Byl vyznamenán britským vojenským křížem za statečnost. [1][4]
.jpg)
Po návratu do Kanady pracoval v dětské nemocnici a otevřel si lékařskou praxi v malém městečku London, Ontario. Praxe nebyla příliš úspěšná a Benting přijal místo lektora ortopedie na západní univerzitě v Ontariu. V letech 1921–1922 vyučoval farmakologii na univerzitě v Torontu. V roce 1922 získal titul doktora medicíny.[1] [5]
Banting se o problematiku cukrovky zajímal již několik let a znal vědecké práce z tohoto oboru, které ukázaly, že příčinou jejího vzniku je nedostatek hormonu inzulinu vylučovaného ve slinivce břišní. Rozhodl se prozkoumat možnost, jak tento hormon ze slinivky získat a použít jej pro léčbu. Obrátil se na profesora Macleoda, který mu ve fyziologickém ústavu univerzity v Torontu poskytl zařízení pro experimentální práci a také asistenta, studenta medicíny Charlese Besta. Od května 1921 prováděli pokusy na psech, později používali i zárodky jiných zvířat. Z Langerhansových ostrůvků ve slinivce se jim podařilo izolovat látku, kterou nazvali isletin. Jeho účinky vyzkoušel Banting na svém spolužákovi Gilchristovi, který se stal členem jejich výzkumného týmu společně s biochemikem Jamesem Collipem. Ten objevil novou metodu pro čištění isletinu a usnadnil tak jeho výrobu pod názvem inzulin. [6] Začátkem roku 1922 dostal první inzulinové vzorky k použití bostonský diabetolog E. P. Joslin, který je aplikoval 14letému chlapci jménem Leonard Thompson, což byl první léčený diabetik na světě. V roce 1923 byla Bantingovi a Macleodovi za objev inzulinu udělena Nobelova cena.[1] Banting polovinu své odměny věnoval asistentu Bestovi, Macleod zase biochemiku Collipovi.[4]
Banting byl jmenován profesorem na Torontské univerzitě, získal doktorát věd a mnoho čestných funkcí a titulů v Kanadě i v zahraničí. Kanadská vláda mu navíc přiřkla životní rentu a v roce 1934 byl slavnostně povýšen do šlechtického stavu.[5][1]
Od roku 1938 jako důstojník v záloze zkoumal fyziologické problémy pilotů při letu a prováděl klinické šetření pro královské kanadské letectvo (RCAF). Během 2. světové války se zabýval také možnostmi léčby popálenin a působil jako styčný důstojník mezi britskou a severoamerickou zdravotní službou. Při výkonu této služby 21. února 1941 tragicky zahynul při letecké nehodě nad Musgrave Harbour v kanadském Newfoundlandu, když letadlu Lockheed L-14 směřujícímu do Londýna selhaly oba motory.[1] Banting havárii přežil, ale na následky poranění druhý den zemřel. Byl pohřben s vojenskými poctami na hřbitově Mount Pleasant v Torontu[5].
Osobní život
editovat
Banting byl dvakrát ženatý. S první ženou Marion Robertsonovou měl syna Williama (1929-1998). Rozvedli se v roce 1932 a Banting se roku 1937 oženil s Henriettou Ballovou.
Od roku 1921 se intenzivně začal zajímat o malířskou tvorbu. Se skupinou kanadských umělců sdílel jejich lásku k drsné kanadské krajině. V roce 1927 s přítelem A. Y. Jacksonem podnikli kreslířské výpravy do oblasti řeky sv. Vavřince, na základnu v Arktidě nebo k jezerům na severozápadě Kanady. Z těchto cest pochází mnoho jeho skic a kreseb. V době své smrti byl Banting jedním z nejznámějších amatérských malířů v Kanadě.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Frederick Banting na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1923. NobelPrize.org [online]. [cit. 2019-06-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Crater Banting on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- ↑ Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Linné, str. 72, č. mapového listu 23, ISBN 80-85277-10-7
- ↑ a b Tragická smrt vynálezce. Objevitel inzulinu Banting umíral ve sněhové pustině. www.msn.com [online]. [cit. 2021-02-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c Cesta k inzulinu vedla přes slinivku psů. DIAstyl [online]. 2018-09-04 [cit. 2019-06-19]. Dostupné online.
- ↑ CODR, Milan; ŘEZÁČ, Tomáš. Přemožitelé času sv. 4. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Frederick Grant Banting, s. 47–51.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Frederick Banting na Wikimedia Commons 
Osoba Frederick Banting ve Wikicitátech
