Wikipedie

Frederick Leighton

anglický malíř a sochař
(přesměrováno z Frederic Leighton)

Frederick Leighton (3. prosince 1830, Scarborough, Severní Yorkshire – 25. ledna 1896, Londýn) byl anglický viktoriánský malíř a sochař. Jeho dílo zahrnuje především historické malby, dále portréty mužů viktoriánské epochy, mytologické malby aktů, ale také plastiky. Maloval velmi sytými a výraznými barvami a jemnými odstíny. Byl pokračovatelem prerafaelitů a současníkem malíře Alma-Tademy.

Frederic Leighton
autoportrét
autoportrét
Rodné jménoFrederic Leighton Leighton
Narození3. prosince 1830
Scarborough Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Úmrtí25. ledna 1896 (ve věku 65 let)
Londýn
Místo pohřbeníLondýn
NárodnostAngličané
Alma materBerlínská akademie umění
Královská akademie umění
Akademie krásných umění
Heatherley School of Fine Art
Povolánímalíř, sochař, politik, kreslíř a umělec
OceněníKrálovská zlatá medaile (1894)
Římská cena
Řád čestné legie
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Knight Bachelor
RodičeFrederick Septimus Leighton[1] a Augusta Susan Nash[1]
PříbuzníAlexandra Orr (sourozenec)
FunkcePresident of the Royal Academy of Arts (1878–1896)
člen Sněmovny lordů
PodpisFrederic Leighton – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Leighton se narodil v Scarboroughu 3. prosince 1830. Malířství se vyučil u Eduarda von Steinle a Giovanniho Costy. Ve Florencii studoval italské renesanční mistry a roku 1852 zde namaloval obraz Cimabuova Madona vezená ulicemi Florencie. Obraz byl vystaven v Královské akademii a sklidil takový úspěch, že jej zakoupila královna Viktorie za 600 guinejí. Léta 1855–1859 strávil v Paříži, kde se setkal s Ingresem, Delacroixem, Corotem a Milletem, jejichž umění hluboce obdivoval. Roku 1860 se vrátil do Anglie a roku 1864 byl zvolen za člena královské akademie. V letech 1878–1896 byl jejím prezidentem.

Do roku 1870 začal pod Leightonovým vedením Frederick Hollyer fotografovat a publikovat díla prerafaelitů, mezi kterými byli mimo jiné Edward Burne-Jones, George Frederic Watts, Simeon Solomon nebo Dante Gabriel Rossetti.[2][3] Zvláště jeho fotografie kreseb byly chváleny pro svoji vysokou kvalitu, doslova „je šlo jen stěží odlišit od těch skutečných“. Jednou z nejznámějších byla studie tří hlav Burna-Jonese pro The Masque of Cupid.[3]

Roku 1878 byl ve Windsoru pasován na rytíře, a v roce 1896 byl jmenován baronem. Z tohoto titulu se však netěšil dlouho, protože následující den zemřel na anginu pectoris. Protože neměl potomka, jeho titul v ten okamžik zanikl.

 
Daidalos a Ikaros (1869)

Výběr děl

editovat
  • Brunneleschiho smrt, 1852
  • Nesení Cimabuovy Madony ulicemi Florencie, 1853–1855
  • Rybář a siréna, asi 1856–1858
  • Objevení mrtvé Julie, kol. 1860
  • Mateřské líbánky,1864
  • Matka a dítě, 1865
  • Actea, nymfa na pobřeží, 1868
  • Daidalos a Ikaros, 1869
  • Herakles bojuje s Thanatem o tělo Alkestis, 1871–1872
  • Řekyně sbírající oblázky u moře, 1871
  • Teresina, 1872
  • Hudební lekce, 1877
  • Atlet zápasící s Pýthonem, 1877
  • Nausikaá, 1879
  • Světlo v harému, 1880
  • Ženatý, 1882
  • Zajetí Andromaché, 1889
  • Lázeň Psýché, 1890
  • Zahrada Hesperidek, 1892
  • Plamenný červen, 1895
  • Podobenství o moudrých a pošetilých pannách
  • Phoebe
  • Koupající se
  • Leightonovy fresky

Zajímavost

editovat

Leighton byl prvním malířem, který v roce 1896 obdržel šlechtický titul. Současně drží „rekord“ v nejkratší době po kterou tento titul trval. Druhý den po jeho udělení totiž zemřel na anginu pectoris, a jelikož nebyl ženatý, jeho titul zanikl.[4]

Galerie

editovat
  •  
    Rybář a syrény (1856–1858)
  •  
    Antigone
  •  
    Zahrada Hesperidek (1892)
  •  
    Desdémone
  •  
    Návrat Perséphone
  •  
    June flamboyante
  •  
    Ifigenie (1884)
  •  
    Osamělost
  •  
    Dafneforia (1874–1876)
  •  
    Mojžíš nalézá zemi zaslíbenou

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Concise Grove Dictionary of Art, "Frederick Hollyer"
  3. ↑ a b Wildman, Edward Burne-Jones, str. 197-198
  4. ↑ Peerage records. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2010-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-22. 

Literatura

editovat
  • Wildman, Stephen: Edward Burne-Jones: Victorian Artist-Dreamer, Metropolitan Museum of Art, 1998, ISBN 0-87099-859-5

Externí odkazy

editovat
  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Frederick Leighton na Wikimedia Commons
  • Answers.com "Frederick Hollyer" [online]. Oxford University Press [cit. 2008-08-31]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Frederick_Leighton&oldid=22966069“