Franz Korb von Weidenheim

česko-rakouský šlechtic

Franz Korb von Weidenheim (28. února 1805[1][2][3] Praha[2]29. září[3][4] nebo 1. října 1876[1][2] Valeč[2][3]) byl rakouský šlechtic a politik německé národnosti z Čech, radní města Sokolova a v 60. letech 19. století poslanec Říšské rady.

František Korb z Weidenheimu
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1863 – 1865
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1867
Ve funkci:
1867 – 1870
Ve funkci:
1872 – 1876
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana ústavověrného velkostatku

Narození28. února 1805
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. října 1876 (ve věku 71 let) nebo 29. září 1876 (ve věku 71 let)
Valeč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
RodičeJohann Gottfried Korb
DětiHugo Korb z Weidenheimu
Karl Korb von Weidenheim
Profesepolitik
OceněníŘád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Biografie

editovat

Pocházel z původně měšťanské vojenské rodiny. Jeho dědečka Franze Korba staršího (1720–1809) povýšil do šlechtického stavu falcko-bavorský kurfiřt Karl Theodor roku 1792 za vojenské služby v Sedmileté válce. Jeho otec Johann Gottfried Korb (1758-1833) byl mladším ze dvou Franzových synů a oba byli roku 1814 povýšení do rakouského rytířského stavu s predikátem "z Weidenheimu".[5]

Franz mladší absolvoval základní vojenskou službu a dosáhl hodnosti nadporučíka. Byl velkostatkářem. Patřily mu statky Vernéřov, po otci Valeč, Skytaly, Sýrovice, Oploty a Neprobylice. V roce 1840 dal na svém panství Valeč do rodové hrobky v kryptě kostela Nejsvětější Trojice přistavět k závěru presbytáře klasicistní vstupní portikus. Roku 1844 koupil statek a zámek Bezděkov u Klatov.

Od roku 1835 byl členem stavovského Českého zemského sněmu.

Od roku 1850 působil ve Vlastenecko-hospodářské společnosti.[1] V roce 1860 byl povýšen do stavu svobodných pánů a zároveň mu byl udělen Řád železné koruny.[3]

Angažoval se politicky. V zemských volbách v roce 1861 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii velkostatkářskou, nesvěřenecké velkostatky.[6] V zemských volbách v lednu 1867 mezi zvolenými poslanci nebyl, ale uspěl již v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867.[7] Do sněmu se vrátil v zemských volbách v roce 1872.[8] Zastupoval Stranu ústavověrného velkostatku.[4]

Působil také jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Rakouského císařství), kam ho delegoval Český zemský sněm (Říšská rada tehdy ještě byla volena nepřímo, coby sbor delegátů zemských sněmů). Dne 17. června 1863 složil slib.[9][10]

Zemřel v říjnu 1876.[3] Byl raněn mrtvicí krátce po pohřbu svého syna Huga.[4]

Jeho starší syn Karel Korb (1836–1881) se kromě správy rodinných statků angažoval v železniční dopravě, krátce byl ministrem obchodu ve vládě hraběte Taafeho a byl i moravským místodržícím. Mladší syn Hugo (1837–1876) získal další statky, například Vernéřov u Kadaně a založil další větev rodu, která ve druhé polovině 20. století vymřela. Postupně rozprodali všechny statky až na Bezděkov, který byl rodině zkonfiskován roku 1945.[11]

Reference

editovat
  1. a b c LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861–1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 150. 
  2. a b c d Korb [online]. patricus.info [cit. 2016-02-17]. Dostupné online. 
  3. a b c d e Sterbefall. Prager Abendblatt. Říjen 1876, čís. 223, s. 2. Dostupné online. 
  4. a b c Úmrtí. Národní listy. Říjen 1876, roč. 16, čís. 271, s. 3. Dostupné online. 
  5. MAŠEK Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. I. díl, Argo Praha 2008, s. 485
  6. Národní listy 27. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086937&picp=&it=&s=djvu
  7. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/002schuz/s002002.htm
  8. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/004schuz/s004001.htm
  9. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  10. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0002&size=45&page=148
  11. MAŠEK, I., 2008, s.485