Wikipedie

Františka Sívková

vězeň nacismu, nar. 1917-03-25

Františka Sívková, rozená Valčíková (25. března 1917 Smolina, Valašské Klobouky – 26. ledna 1943 koncentrační tábor Mauthausen) byla sestrou parašutisty rotmistra Josefa Valčíka zástupce velitele výsadku Silver A.[4]

Františka Sívková
Rodné jménoFrantiška Valčíková
Narození25. března 1917
Smolina, Valašské Klobouky;
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. ledna 1943 (ve věku 25 let)
Koncentrační tábor Mauthausen;
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopravena v plynové komoře
Národnostčeská
ObčanstvíRakousko-Uhersko, ČSR
ChoťFrantišek Sívek (1910–1942)[p. 1]
Děti
  • Marta Sívková (provdaná Matějková);
  • Miroslav Sívek (1939–2016);[p. 2]
  • Stanislav Sívek;
  • Vratislav Ebr (rozený Sívek; * 20. října 1942 Praha – 13. listopadu 2023)
Rodiče
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Svatební foto novomanželů Františka a Františky Sívkových
Pamětní deska na památníku obětem 1. a 2. světové války, který se nachází na hřbitově v obci Střelná (poblíž Valašských Klobouk)[1]
Pomník odbojářům popraveným a umučeným v souvislostí s operací Anthropoid (Resslova ulice)[2][3]

Život

editovat

Rodinné poměry

editovat

Františka Sívková se narodila jako Františka Valčíková 25. března 1917 ve Smolině u Vlašských Klobouk do rozvětvené rodiny Valčíků. Jejím otcem byl Jan Valčík (1880–1942)[5],[p. 3] její matkou byla Veronika Valčíková (1888–1942).[7][p. 4]

Kromě staršího bratra (parašutisty) Josefa Valčíka (1914–1942)[8] měla Františka ještě další sourozence, a sice dva starší bratry: Emila Valčíka (1909–1942)[9] + Aloise Valčíka (1908–1942)[10] a mladšího bratra Antonína Valčíka (1919–1942).[11] Dále měla ještě mladší svobodnou sestru Ludmilu Valčíkovou (1923–1942)[12] a dvě již provdané sestry: svoje dvojče Marii Kolaříkovou (rozená Valčíková; 1917–1942)[13] a mladší Terezii Beňovou (rozená Valčíková; 1912–1942).[14][6]

Františka Valčíková po sňatku s Františkem Sívkem (1910–1942)[15][p. 1] (kolem poloviny 30. let 20. století) přijala jeho příjmení (Sívková) a bydlela ve Střelné číslo popisné 71 (zde ji také zatklo gestapo 15. června 1942).[18]

  • Její manžel František Sívek
  •  
  •  

Manželé Sívkovi měli (do roku 1941) tři potomky: Martu Sívkovou,[19] Miroslava Sívka[20] a Stanislava Sívka.[21] Poté, co byli jejich rodiče zatčeni a popraveni, se osiřelé trojice dětí ve Střelné ujali prarodiče.[22] Děti byly formálně evidovány v dětském domově ve Valašských Kloboukách, ale protože nikdo nekontroloval, kde děti spí, zůstávaly bydlet u prarodičů.[22] Německé orgány si nad nimi přesto udržovaly kontrolu tím, že se děti musely pravidelně hlásit a nesměly se nikam stěhovat.[22]

Okolnosti zatčení

editovat

Gestapo ani jiné německé vyšetřovací orgány (např. kriminální policie nebo Sicherheitsdienst) nikdy nedokázaly, že Františka Sívková byla zapojena jakýmkoliv způsobem do protiněmeckých ilegálních aktivit. Františka Sívková (i její choť František Sívek) byla zatčena v pondělí 15. června 1942 v obci Střelná[6] jen z důvodu příbuzenské vazby s parašutistou rotmistrem Josefem Valčíkem.[23][24] Františka byla v době zatčení těhotná a očekávala své čtvrté dítě.[6] Zatýkání těhotné Františky Sívkové ve Střelné probíhalo tím způsobem, že ji Němci nabídli splnění jednoho posledního přání před odchodem z domova. Františka si přála naposledy vykoupat svoje dítě – Stanislava, což jí členové zatýkacího komanda povolili učinit.[22]

Věznění, porod, ...

editovat

Františka byla nejprve vězněna v policejní vazbě v Praze na Pankráci a poté byla odeslána do vazební věznice pražského gestapa v Malé pevnosti Terezín.[24] Dne 29. září 1942 byla stanným soudem v Praze v nepřítomnosti odsouzena k trestu smrti.[23] Svoje čtvrté děcko (chlapce) porodila po převozu z Malé pevnosti Terezín do Prahy dne 20. října 1942 v Praze.[p. 5][6] Necelé tři měsíce po porodu byla deportována zpět do Malé pevnosti Terezín. Následně byla 15. ledna 1943 poslána s transportem čítajícím 31 osob do koncentračního tábora Mauthausen.[23][6] V koncentračním táboře Mauthausen byla umístěna v cele tzv. „bunkru“, kde čekala na popravu, která byla vykonána 26. ledna 1943.[6] Ten den bylo v 16:15 zavražděno 15 žen v plynové komoře. (Františce Sívkové bylo 25 let). Muži (v počtu 16) byli zavražděni v odstřelovacím koutě mauthausenského bunkru ranou z malorážní pistole do týla.[25][26][27][28]

Dovětek

editovat

Její manžel František Sívek byl po zatčení v nepřítomnosti odsouzen německým stanným soudem v Praze dne 29. září 1942 k trestu smrti. O narození svého syna (20. října 1942 v Praze) se František Sívek v Mauthausenu již nedozvěděl.[29] Trest smrti byl vykonán 24. října 1942 v odstřelovacím koutě mauthausenského bunkru ranou z malorážní pistole do týla při fingované zdravotní prohlídce. Stejným způsobem a ve stejný den byli v koncentračním táboře Mauthausen zavražděni další příbuzní parašutisty rotmistra Josefa Valčíka:

Zavražděni byli také partneři/partnerky parašutistovo sourozenců.[6] Po mrtvých zůstalo celkem 15 nezletilých sirotků, kteří skončili v dětských domovech nebo si je dočasně vzali do péče jejich vzdálenější příbuzní.[30]

  • Další příbuzní Františky Sívkové (popraveni 24. října 1942 v KT Mauthausen)
  •  
    Jan Beňo – manžel Terezie Beňové, rozené Valčíkové
  •  
    Josef Kolařík – manžel Marie Kolaříkové, rozené Valčíkové
  •  
    Anna Valčíková, rozená Změlíková – manželka Aloise Valčíka
  •  
    Anna Valčíková, rozená Ležáková – manželka Emila Valčíka

Vratislav Ebr

editovat
 
Vratislav Ebr (rok 2016)

Okolnosti narození a pobyt v Krči

editovat

Po popravené Františce Sívkové a jejím manželu Františku Sívkovi zbyly čtyři děti: Stanislav, Miroslav, Marta a Vratislav.[31] První tři děti přišly na svět ještě před rokem 1942, ale posledně jmenovaný chlapec se narodil jako bezejmenný[32] své zatčené, gravidní, biologické matce Františce 20. října 1942 během jejího věznění.[22][p. 5] Po dobu necelých tří měsíců po porodu mohla matka zůstat se svým synkem,[22] kojit ho,[30] ale poté byla Františka odeslána přes Malou pevnost Terezín do koncentračního tábora Mauthausen[31] Novorozeně jí tedy bylo odebráno[6] a umístěno do kojeneckého ústavu v pražské Krči.[32][24][23][6][p. 6] Chlapci byla vybrána adoptivní rodina v Německu, ale když její členové zjistili, že hoch pochází z rodiny atentátníka, bylo dítě vráceno zpět do Prahy do pečovatelského domu v Krči.[34] V dalších pokusech o umístění hocha sehrál kladou roli čas – konec druhé světové války.[29] Bezejmenný (jen prozatímně po porodu očíslovaný)[22][30] syn Františky Sívkové, synovec výsadkáře rotmistra Josefa Valčíka,[31] byl vychováván v krčském kojeneckém ústavu do svých tří let věku (do 9. prosince 1945).[35]

Manželé Ebrovi

editovat

Po druhé světové válce si jej osvojili bezdětní manželé (oba vystudovaní chemici pracující v laboratoři)[30][29] Ing. Stanislav Ebr a Ing. Vlasta Ebrová[33][30] a dali mu (podle kalendáře a dne, kdy si jej přinesli domů, tj. na Vratislava, 9. prosince 1945)[29][34] jméno Vratislav Ebr.[32][23][6] Vratislav prožil s adoptivními rodiči „jedináčkovské“ dětství[34] ve vilové čtvrti v Praze 6 v rodinné vile Erbových na Hanspaulce.[30][29] Cit pro umění a estetiku v něm jeho adoptivní rodiče pěstovali odmala, od první třídy hrál Vráta loutkové divadlo a navštěvoval dramatický kroužek.[34] O svém skutečném (biologickém) původu se od své adoptivní matky[31] šestnáctiletý Vratislav dozvěděl až v roce 1957,[31] kdy dokončoval knihkupeckou školu, podával přihlášku na DAMU a byl nucen přiložit k ní i svůj podrobný životopis.[30]

Studia a začátky v profesi

editovat

Studium na DAMU Vratislavovi sice nevyšlo, ale absolvoval knihkupeckou školu a později ještě Stření knihovnickou školu.[34] Jako vystudovaný knihkupec zastával funkci vedoucího (v letech 1961 až 1967) v Knihkupectví mladých Na Příkopě 24.[30] Z této „mládežnické“ prodejny přešel do nakladatelství Československý spisovatel, kde zažil obsazení budovy Československého spisovatele během okupace vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968.[30][29] A byl to také Vratislav Ebr, kdo se stal dne 16. ledna 1969 jedním z několika očitých svědků upálení studenta historie a politické ekonomie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jana Palacha v horní části Václavského náměstí v Praze.[30][29] V nakladatelství Československý spisovatel působil Ebr krátce, chtěl se vrátit za pult knihkupectví[34] a tak posléze pracoval v několika knihkupectvích v Praze.[29] Knihkupectví na Smíchově převzal v roce 1969.[29]

Arbesovo knihkupectví v Praze na Smíchově

editovat

V 80. letech 20. století se Vratislav Ebr stal známým pražským knihkupcem.[31][24][23][6] Patřil mezi zakladatele Arbesova knihkupectví na pražském Smíchově, když se mu podařilo prosadit změnu jména knihkupectví (Kniha národní podnik 11 0502, hlavního města Prahy) na Arbesovo knihkupectví.[30][p. 7]

Po sametové revoluci

editovat

Po sametové revoluci Arbesovo knihkupectví vedl v letech 1997 až 2004 jako soukromník.[30] Ebr byl autorem či spoluautorem desítek publikací.[30] Jeho osobní příběh zachytila spisovatelka Marie Formáčková v knize Narozen na popravišti.[30][p. 8] Vratislav Ebr – knihkupec, vedoucí Arbesova knihkupectví, herec, divadelník a spisovatel[37] – zemřel 13. listopadu 2023 ve věku 81 let.[36]

Sourozenci

editovat

Se svými třemi staršími biologickými sourozenci Sívkovými (Stanislavem, Miroslavem a Martou), kteří vyrostli po druhé světové válce také v náhradních rodinách[6] a kteří o existenci svého nejmladšího bratra Vratislava nevěděli,[29] se počátkem 60. let 20. století seznámil, stali se dobrými přáteli a začal se s nimi také setkávat:[35][30]

  • Jeho sestra Marta Sívková (provdaná Matějková) vyrůstala (a žila) u pěstounů Navrátilových a pracovala jako sestra v nemocnici na Bulovce. Byl to právě její manžel, komu se podařilo Vratislava vyhledat a kontaktovat;[30][29]
  • jeho bratr Miroslav Sívek bydlel v pražských Vršovicích, zabýval se sportovní střelbou. Vyrůstal v rodině Moků, která vlastnila před rokem 1948 (a po sametové revoluci v restituci navrácenou) pilu na Příbramsku;[30][p. 2]
  • jeho bratr Stanislav Sívek žil v Semilech.[30]

V roce 2007 udělilo zastupitelstvo obce Střelná čestné občanství Miroslavu, Martě i Stanislavovi.[38] Z původní rodiny se Vratislav Ebr stýkal také svou starší sestřenicí Vlastou Tkadlecovou[35] z Křekova u Valašských Klobouků, která žije nedaleko Smoliny.[36]

Připomínky

editovat
  • Její jméno („Sívková Františka *25.3.1917“) i jméno jejího chotě (Sívek František *30.11.1910) je uvedeno na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[2][3][40]
  • Na hřbitově v obci Střelná se nachází pomník věnovaný obětem 1. a 2. světové války a komunismu.[1] Na pomníku je na pamětní desce mezi výčtem obětí let 1939 až 1945 jmenován manžel Františky Sívkové (SÍVEK FRANTIŠEK Č 71 / 1910 POPRAVEN 1942) i jeho žena Františka Sívková (SÍVKOVÁ FRANTIŠKA Č 71 / 1917 POPRAVENA 1943).[1] Osud manželů Sívkových je připomenut na jiném místě doprovodné pamětní desky ještě podrobněji tímto textem: V DOBĚ POROBY ČESKÉHO NÁRODA / BYLI Z RODINNÉHO KRUHU VYRVÁNI / A PO DLOUHÝCH ÚTRAPÁCH POPRAVENI / V MAUTHAUSENU / FRANTIŠEK SÍVEK † 24.10.1942 / A JEHO MANŽELKA / FRANTIŠKA ROZ. VALČÍKOVÁ † 26.1.1943 / ČESKÝ NÁROD NEZAPOMENE.[1]
  • Její jméno („Františka Sívková 25.3.1917 Smolin, okr. Gottwaldov 24.10.1942 Mauthausen jiné“) je uvedeno v soupisech jmen, které jsou součátní památníku 2. světové války. Tento památník se nachází u výjezdu z obce Hrabyně (okres Opava, kraj Moravskoslezský) směr Opava. Nápis obsahuje chybné datum úmrtí (správně má být 26. ledna 1943).[41][42][43]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ a b František Sívek (* 3. listopadu 1910 Střelná, okres Vsetín – † 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) se narodil ve Střelné číslo popisné 18. Jeho otcem byl rolník František Sívek (* 10. ledna 1881 Střelná, okres Vsetín),[16] jeho matkou byla žena v domácnosti Kateřina Sívková (* 29. listopadu 1885 Střelná, okres Vsetín)[17]. František nebyl jedináčkem, měl ještě starší sestru Ludmilu (* 10. září 1897 Střelná, okres Vsetín) a dva mladší bratry: Josefa (* 21. března 1914 Střelná, okres Vsetín) a Petra (* 18. prosince 1920 Střelná, okres Vsetín).[15] František pracoval jako sedlář a v době zatčení gestapem (15. června 1942) bydlel se svojí manželkou Františkou ve Střelné číslo popisné 71.[15]
  2. ↑ a b Miroslav Sívek (* 20. dubna 1939 Střelná – 26. dubna 2016). Jeho matkou byla Františka Sívková (rozená Valčíková, 1917–1943), jeho otcem byla sedlář František Sívek (1910–1942).[38] Miroslav měl ještě sestru Martu a bratra Stanislava, kterých se po popravě rodičů v koncentračním táboře Mauthausen ujali příbuzní.[38] Miroslav žil nejprve v rodině prarodičů z otcovy strany, ale v létě 1945 adoptoval Miroslava, válečného sirotka, rodinný přítel a majitel pily v Lidečku.[38] Miroslav prošel (1953) vojenským učilištěm v Lipníku nad Bečvou[39] a poté celý život pracoval v armádě[38] (sloužil u čestné stráže pražské posádky).[39] Po nuceném odchodu z armády pracoval nějakou dobu jako civilní zaměstnanec na štábu obrany a později v podniku zahraničního obchodu.[39] Po sametové revoluci byl v roce 1990 rehabilitován a současně povýšen do hodnosti plukovníka.[39] Mezi jeho zájmy patřila historie a sportovní střelba. V roce 2007 udělilo zastupitelstvo obce Střelná čestné občanství Miroslavu, Martě i Stanislavovi.[38]
  3. ↑ a b Jan Valčík (* 24. října 1880 Smolina, dnes místní část města Valašské Klobouky, okres Zlín – † 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) bydlel v roce 1910 na adrese Smolina číslo popisné 16. Ve Smolině pracoval jako kovář a rolník, ale v době zatčení gestapem (15. června 1942 resp. 16. června 1942) pracoval ve Smolině jako obecní sluha.[5] Pramen[5] uvádí jako datum narození 26. října 1880, ale ostatní prameny (včetně databáze Malé pevnosti Terezín a KT Mauthausen) uvádějí 24. října 1880.[6]
  4. ↑ a b Veronika Valčíková, rozená Bětíková (* 10. listopadu 1888 Lužná, okres Vsetín – † 24. října 1942 09.20 koncentrační tábor Mauthausen, popravena).[6] Za svého manžela Jana Valčíka se o osm let mladší Veronika Bětíková vdala v roce 1907, byla ženou v domácnosti, v roce 1910 bydlela na adrese Smolina číslo popisné 16.[7]
  5. ↑ a b Prameny[32][24] uvádí, že se hoch narodil ve věznici v Praze na Pankráci. Prameny[33][23] tvrdí, že porod proběhl v pankrácké nemocnici. Pramen[24] hovoří o tom, že Františka Sívková byla z Malé pevnosti Terezín převezena do Prahy do vily v Dykově ulici, kde došlo k porodu. Ani přeživší Vratislav Ebr se ve svém dospělém věku nedopátral přesného místa svého narození.[30]
  6. ↑ Při rozsáhlých represích spojených se zatýkáním a popravami podporovatelů útoku na Reinharda Heydricha zřídilo gestapo, kvůli těhotným ženám, speciální útulek, kde mohly porodit, nějaký čas o novorozeně pečovat a následně čelit svému dalšímu osudu.[31] Útulek fungoval po dobu asi 6 měsíců a bylo v něm přivedeno na svět cca 10 dětí. Novorozenci byly odtud přemísťováni do kojeneckého ústavu v Krči. Tam němečtí odborníci na „rasovou čistotu“ určovali, zda je sirotek vhodný k umístění do německé či jen do české rodiny.[31]
  7. ↑ V tomto knihkupectví pořádal Vratislav Ebr autogramiády, besedy, setkávání a happeningy.[36] Jednalo se například o autogramiády spojené s hudbou, knihkupecké zábavy pořádané na Arbesově náměstí, čtenářské plesy či besedy se spisovateli v klubu Realistického divadla.[30] V roce 2012 se Ebr podílel na organizování pořadů v Salmovské literární kavárně v Praze.[29] Také se podílel na organizování poutí kolem Světa, tedy rybníka Svět v jižních Čechách, kde se konaly veselé i poučné víkendy.[34]
  8. ↑ EBR, Vratislav a FORMÁČKOVÁ, Marie. Narozen na popravišti: od Heydricha ke knihám--. 1. vydání Praha: Bondy, 2014; 167 stran a 24 stran obrazových příloh ISBN 978-80-905866-1-1.

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d ŠIMČÍKOVÁ, Lenka. Pomník Obětem 1. a 2. světové války a komunismu [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2013-06-30 [cit. 2024-04-04]. Umístění: Střelná (na hřbitově), okres Vsetín, Zlínský kraj; GPS souřadnice: N49°10'37.96 E18°5'52.04; Evidován Centrální evidence válečných hrobů (CZE-7212-01208). Dostupné online. 
  2. ↑ a b VYKYDAL, Adam. Pomník Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2011-01-28 [cit. 2024-04-01]. Nápis: PAMÁTCE ODBOJÁŘŮ, SPOLUPRACOVNÍKŮ A PŘÍBUZNÝCH, KTEŘÍ BYLI POPRAVENI 24. ŘÍJNA 1942, 26. LEDNA 1943 A 3. ÚNORA 1944 V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE MAUTHASEN ZA PODPORU PARAŠUTISTŮ A ZA SPOJENÍ S NIMI .... Sívek František *30.11.1910; Sívková Františka *25.3.1917 .... Dostupné online. 
  3. ↑ a b Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje (Nové Město) [online]. Encyklopedie Praha 2 cz [cit. 2024-04-01]. Sívek František *30.11.1910; Sívková Františka *25.3.1917. Dostupné online. 
  4. ↑ Sívková Františka, rozená Valčíková (* 25. března 1917 Smolina, Valašské Klobouky – 26. ledna 1943 koncentrační tábor Mauthausen) – sestra parašutisty rotmistra Josefa Valčíka [online]. Databáze autorit NK ČR [cit. 2024-04-04]. Identifikační číslo: av20231182997. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c MENŠ. Jan Valčík (* 26. října 1880 Smolina, dnes MČ města Valašské Klobouky, okres Zlín – † 24.10.1942 Mauthausen) [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna, 2022-05-17 [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v HRDINOVÉ HEYDRICHIÁDY XXVII. - rodina Valčíkových [online]. Geo Caching com [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b MENŠ. Veronika Valčíková, rozená Bětíková (* 10. listopadu 1888 Lužná, okres Vsetín – † 24. října 1942 Mauthausen) [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna, 2022-01-27 [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  8. ↑ MENŠ; BŘEČKA, Jan. Josef Valčík (* 2. listopadu 1914 Smolina, dnes místní část Valašských Klobouk – † 18. června 1942 Praha, Resslova ulice) [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna, 2023-05-04 [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. 
  9. ↑ MENŠ; BŘEČKA, Jan. Emil Valčík (* 18. září 1909 Smolina, dnes místní část města Valašské Klobouky, okres Zlín – † 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna, 2022-11-03 [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ MENŠ; BŘEČKA, Jan. Alois Valčík (* 23. května 1908 Smolina, dnes místní část města Valašské Klobouky, okres Zlín – † 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna, 2022-01-30 [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. 
  11. ↑ MENŠ; BŘEČKA, Jan. Antonín Valčík (* 24. března 1919 Smolina, dnes místní část města Valašské Klobouky, okres Zlín – † 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna, 2022-01-27 [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. 
  12. ↑ MENŠ; BŘEČKA, Jan. Ludmila Valčíková (* 26. dubna 1923 Smolina, dnes místní část města Valašské Klobouky, okres Zlín – † 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna, 2022-01-27 [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. 
  13. ↑ MENŠ. Marie Kolaříková, rozená Valčíková (* 25. března 1917 Smolina, dnes místní část města Valašské Klobouky, okres Zlín – † 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna, 2022-05-16 [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. 
  14. ↑ MENŠ; BŘEČKA, Jan. Terezie Beňová, rozená Valčíková (* 5. listopadu 1912 Smolina, dnes místní část města Valašské Klobouky, okres Zlín – † 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna, 2022-05-17 [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c MENŠ. František Sívek (* 3. listopadu 1910 Střelná, okres Vsetín – † 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna, 2022-05-17 [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  16. ↑ MENŠ. František Sívek (* 10. ledna 1881 Střelná, okres Vsetín), rolník, bydliště Střelná číslo popisné 18 [online]. Internetová kronika dějin Brna, 2022-05-17 [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. 
  17. ↑ MENŠ. Kateřina Sívková (* 29. listopadu 1885 Střelná, okres Vsetín), bydliště: Střelná číslo popisné 18; žena v domácnosti [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna, 2022-05-17 [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. 
  18. ↑ MENŠ. Františka Sívková, rozená Valčíková (* 25.3.1917 Smolina (dnes MČ města Valašské Klobouky, okres Zlín) – † 26.1.1943 koncentrační tábor Mauthausen) – sestra parašutisty rotmistra Josefa Valčíka [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna, rev. 2022-05-17 [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 
  19. ↑ MENŠ. Marta Sívková [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna, 2017-06-14 [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  20. ↑ MENŠ. Miroslav Sívek [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna, 2017-06-14 [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  21. ↑ MENŠ. Stanislav Sívek [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna, 2017-06-14 [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b c d e f g MAŇAS, Miroslav. Heydrichiáda na Valašskokloboucku [online]. Československá obec legionářská (ČsOL) [cit. 2024-04-05]. Legionářský směr ročník 2022, číslo 4, strany 20, 21, 22. Dostupné online. 
  23. ↑ a b c d e f g JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Františka Sívková, s. 84. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  24. ↑ a b c d e f PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík osob: Sívková Františka, Sívka František, s. 410, 471. 
  25. ↑ Františka Sívková (1917 - 1943) [online]. Mauthausen; Raum der Namen [cit. 2024-04-04]. (* 25.3.1917 Smolín / Pohořelice – Zemřela 26.1.1943 KT Mauthausen). Dostupné online. 
  26. ↑ Františka Sívková (* 25. 3. 1917 Smolina – 26. 1. 1943 popravena) [online]. Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945 [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 
  27. ↑ Františka Sívková (* 25. 3. 1917 Smolina – 26. ledna 1943 KT Mauthausen, popravena); Bydliště: Střelná; mladší sestra ppor. Valčíka [online]. Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2024-04-04]. Prag-Pankratz (porod); odchod do transportu 15. ledna 1943 směr KT Mauthausen (tam popravena 26. ledna 1943). Dostupné online. 
  28. ↑ Poprava 262 spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu 24. 10. 1942 - 81 let / Popravení v Mauthausenu 26. ledna 1943 [online]. Fronta cz, 2023 [cit. 2024-04-04]. 20; Sivková Františka, rozená Valčíková (* 25. 3. 1917) – Silver A; sestra Josefa Valčíka. Dostupné online. 
  29. ↑ a b c d e f g h i j k l Vratislav Ebr (* 1942 †︎ 2023) [online]. Paměť národa cz, 2012 [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  30. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t VERZICHOVÁ, Petra; KROUPOVÁ, Veronika. Vratislav Ebr (*1942 – †2023) [online]. Paměť národa cz [cit. 2024-04-08]. Příběhy 20. století TV + Příběhy 20. století. Dostupné online. 
  31. ↑ a b c d e f g h MF DNES; GAZDÍK, Jan. Z porodního sálu na smrt [online]. iDnes cz, 2002-06-18 [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 
  32. ↑ a b c d PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Sívková Františka). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 491. 
  33. ↑ a b MENŠ. Vratislav Ebr (* 20. října 1942 Praha) – pražský knihkupec [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna, 2021-07-27 [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. 
  34. ↑ a b c d e f g HELMICHOVÁ, Šárka , Mgr. Knihkupec Vráťa Ebr [online]. Praha 2 cz, 2005-07-02 [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  35. ↑ a b c Vlasta Tkadlecová (* 1939) [online]. Paměť národa [cit. 2024-04-06]. Její matka Marie Kolaříková, rozená Valčíková (1917–1942) byla sestrou rotmistra Josefa Valčíka (1914–1942), zástupce velitele paraskupiny Sivler A. Dostupné online. 
  36. ↑ a b c Vratislav Ebr (* 1942 – †︎2023 [online]. Paměť národa cz [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  37. ↑ Vratislav Ebr (* 20. října 1942 Praha - 13. listopadu 2023) – knihkupec, vedoucí Arbesova knihkupectví, herec, divadelník, spisovatel. [online]. Databáze autorit NK ČR [cit. 2024-04-06]. Identifikační číslo: jn19981000941. Dostupné online. 
  38. ↑ a b c d e f Miroslav Sívek (* 1939 – †︎2016) [online]. Paměť národa cz [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  39. ↑ a b c d JELÍNKOVÁ, Andrea. Miroslav Sívek (* 1939 – †︎2016) [online]. [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  40. ↑ Pomník Obětem druhé světové války; Vojenská pietní místa v Praze 2 ( strana 9 ) [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (VETS; Estranky cz) [cit. 2024-04-01]. Sívek František *30.11.1910; Sívková Františka *25.3.1917. Dostupné online. 
  41. ↑ TICHÝ, Patr, Ing.; JEDLIČKA, František, Ing. Památník 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2006-10-27 [cit. 2024-04-05]. Umístění: u výjezdu z obce Hrabyně (okres Opava, kraj Moravskoslezský) směr Opava; GPS souřadnice: 49.8876219N, 18.0492994E. Dostupné online. 
  42. ↑ Seznam Obětí – památník Hrabyně (N – S) / Seznam obětí z teritoria Severní Moravy dle portálu CEVH MO ČR (část písmena N – S) [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz) [cit. 2024-04-05]. „Františka Sívková 25.3.1917 Smolin, okr. Gottwaldov 24.10.1942 Mauthausen jiné“. Dostupné online. 
  43. ↑ Národní památník II. světové války [online]. Mapy cz [cit. 2024-04-05]. GPS souřadnice: 49.8876219N, 18.0492994E. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Františka_Sívková&oldid=24083598“