Wikipedie

Františka Kopalová

česká šlechtična a filantropka

Františka Kopalová (německy Franziska von Kopal, 14. srpna 1883 Hartenberg[1] – 24. července 1963 Mnichov[2]) byla česká šlechtična, filantropka[3][4] a poslední šlechtická majitelka panství Hřebeny a Josefov.[5][6] Byla příslušnicí rodu Kopalů, vnučkou Karla von Kopala, dcerou Viktora Kopala a Marie Kopalové.[7] Její dědičný šlechtický titul (v zemích, kde nebylo jejich užívání zákonem zrušeno či zakázáno) byl baronka.

Františka von Kopalová
Jiná jménaFranziska Romana von Kopal
Narození14. srpna 1883
Hřebeny
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. července 1963 (ve věku 79 let)
Mnichov
NěmeckoNěmecko Německo
Povolánífilantropka
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán Baronka
RodičeViktor Kopal
Marie Kopalová
PříbuzníKarel Kopal (děd)
Leopold Kopal (prastrýc)
Karel Kopal (strýc)
Robert Kopal (strýc)
Viktorína Brand (teta)
Ludvík Brand (strýc)
Karel Brand (bratranec)
Arnoštka Henn (teta)
Gottlieb Henn (strýc)
Františka Auerspergová (prateta)
Viktor Brand-Kopal
Bohumil Brand-Kopal
Josef Kopal
Wilhelm Kopal
Karel Kopal
Josef von Schenk
Josef von Schenk
PodpisFrantiška von Kopalová – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Františka Kopalová (sedící uprostřed)
Františka Kopalová na historické fotografii
Zámek Hartenberg (Johann Venuto 1819)

Panství Hřebeny

editovat

Sňatkem Viktora Kopala s Marií, rozenou Henn von Henneberg-Spiegel, se panství Hřebeny dostalo do vlastnictví rodu Kopalů. V roce 1913 Františka po své matce panství zdědila (zahrnovalo mimo jiného Hrzín, Krajkovou,[8] Lesnou, Lomničku, Liboc, Nový Dvůr). Věnovala velkou pozornost údržbě zámeckého areálu,[3] roku 1925 nechala provést výměnu střešní krytiny.[9] Před koncem druhé světové války vlastnila téměř 4000 hektarů půdy, 2663 hektarů lesů a kromě zámku desítky dalších domů a budov včetně pivovaru.[10] Zámecký pivovar měl ve 30. letech vlastní elektrárnu a na svou dobu moderní lednici, ročně zde bylo vyráběno přibližně 5000 hektolitrů piva. Výnosné bylo i zámecké zahradnictví.

Zámek Hartenberg byl přepychově zařízen (obrazy starých vlámských mistrů, staré zbraně, výjimečná knihovna obsahující 333 svazků zednářské literatury, čínský porcelán z 13. století, cenný nábytek, sochy, sbírka minerálů atd.). Za druhé světové války zámek obsadili proti její vůli velitelé SS z ženského koncentračního tábora ve Svatavě a Františce byly v zámku přiděleny dvě místnosti.[11] Ves Hřebeny osvobozovala americká armáda. Po příjezdu americké armády na hrad 8. května 1945 byla Františka převezena do Sokolova, po týdenním zajištění pobývala na faře v Krajkové a poté byla zařazena do odsunu do Německa, stejně jako většina místních obyvatel.[12] I přes mnohá dobrozdání od lidí ji úřady považovaly za kolaborantku.[13]

Panství Josefov

editovat

Ves Josefov byla založena v roce 1833, její historie je úzce spjata s rodovým hradem Hartenberg. Františka Kopalová byla poslední šlechtickou majitelkou vlastnící velkostatek do roku 1945.[14]

Charitativní činnost

editovat

Byla lidmi velmi milovaná. Její smysl pro spravedlnost, charitu a pomoc bližnímu získal věhlas v širokém kraji.[5][15] Vyvíjela rozsáhlou charitativní činnost.[9][16]

Tábory pro děti chudých a nezaměstnaných

editovat

V období 30. let postihla Sokolovsko vlivem hospodářské krize vysoká nezaměstnanost. Františka založila ve starém dvoře lesníka prázdninový domov pro děti nezaměstnaných. Zde pořádala dětské tábory pro děti z chudých rodin. V roce 1935 se účastnilo 180 dětí, v roce 1936 pak 320 dětí a v roce 1937 již 398 dětí převážně ze Sokolovska.[5][15] V následujících letech se zde zrekreovalo celkem téměř 1000 dětí.[17] Děti, které šly poprvé ke svatému přijímání, hostila na zámku a dovolovala jim hrát si v zámecké zahradě. Měla ráda také psy a koně.[2]

Tříkrálová setkání

editovat

Pořádala také mezi lidmi oblíbené tříkrálové průvody na hrad, jichž se účastnilo množství lidí a tento svátek byl pro místní region vždy velkou událostí.[18][19][20] Tradice trvala již od dob Auerspergů a Kopalové v ní pokračovali. Účastníci se sešli na nádvoří, poté se šlo do kaple (která byla zasvěcena Třem králům), kde proběhlo zapalování svíček s přáními.[21][22][23] Po bohoslužbě v kapli poutníky hostila domácími koláči a místním pivem nebo svařeným vínem.[5][24][25] Tradice tříkrálových průvodů byla na Hartenbergu obnovena v roce 2008.[26]

Patronáty

editovat

Byla patronkou kostela svatého Petra a Pavla v Krajkové[8] a fary v Liboci.[27][28]

Další aktivity a ocenění

editovat

Byla prezidentkou katolického ženského spolku v západních Čechách,[29] zamýšlela na zámku Hartenberg zřídit benediktinský klášter.[30][31]

V létě 1939 se díky jejímu finančnímu daru navrátily na Kopalův památník ve Znojmě staré bronzové atributy polních myslivců uložené do té doby v muzeu.[32]

Pro svou zbožnost a za svou charitativní práci získala řád od papeže.[5]

Františka Kopalová v historické paměti

editovat
„ ...a strašně si chválili tu, co tu byla zámecká paní – tu ...Františka Kopalová. Takže že prej byla strašně hodná na ně, to říká i pan Roedig, i Eicheberglovi to říkali a v Josefově ty starý, co tady vyrůstali, ty naše ročníky, jo. Tak ona říkala, že strašně pomáhala, když byly chudší rodiny – ona nemohla mít děti prej, nemohla mít děti a dělala pro děti furt takový, když končil rok školní, takový hostiny – něco tam jako v tý hospodě tady. Nebo na zámku něco dělala. To vyprávějí oni, to my už nevíme, ale oni to vzpomínají v dobrém, jako že hodně dělala pro ně. Nebo na pouť se šlo pěšky – to dřív nebyly auta, tak se šlo pěšky a tady je pod náma velikánská lípa a tam byl stůl, lavičky a tam vždycky dostali občerstvení, posezení a pak se šlo zase dál. Takže to moc bylo hezký, vzpomínají. No, a nechali to zpustnout, no – taková škoda. “
— Obyvatelky vesnice Hřebeny[33]

Osobní život

editovat

Byla silně duchovně založena, zůstala neprovdána a neměla děti.[17][34] Po válce žila v Mnichově, kde v roce 1963 zemřela a je zde i pohřbena.[35]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Soupis významných rodáků z okresu Sokolov. www.suas.cz [online]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Hrad Hartenberg. www.facebook.com [online]. [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b 19. stol.: poslední úpravy zámku; 1913–1945: vzorná majitelka F. Kopalová. turistickyatlas.cz [online]. Turistický atlas - Hrad a zámek Hartenberg. Dostupné online. 
  4. ↑ BENDA, Pavel. Studie obnovy rybníka Hartenberg. Praha, 2020 [cit. 2020-10-19]. 52 s. Bakalářská práce. České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební. Vedoucí práce Václav David. Dostupné online.
  5. ↑ a b c d e VACULÍK, Pavel. Baroni Kopalové na Hartenbergu. Sokolovsko. Roč. 2018, čís. 2, s. 38–39. Dostupné online.  Archivováno 3. 9. 2020 na Wayback Machine.
  6. ↑ Hartenberg. zanikleobceobjekty.pageride.cz [online]. [cit. 2020-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-06. 
  7. ↑ Rodinný archiv Kopalů, Hřebeny (dodatek 1) 1873–1888. www.inventare.cz [online]. Státní oblastní archiv v Plzni – 5. oddělení. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Dějiny Krajkové: Dějiny obce: Krajková. www.krajkova.com [online]. [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Projekt Patriot – Hrad Hartenberk (Hřebeny). www.gymostrov.cz [online]. [cit. 2020-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-26. 
  10. ↑ Zámecký pivovar Hartenberg – Články – Pivní Obzor. www.pivniobzor.cz [online]. [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. 
  11. ↑ Hrad Hartenberg a jeho hradní páni. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. 
  12. ↑ Pečujeme o památky. toolkit.ecn.cz [online]. 2017. Dostupné online. 
  13. ↑ Mizející místa domova – Hrad Hartenberg. www.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize. Dostupné online. 
  14. ↑ Historie obce Josefov. www.mistopisy.cz [online]. Místopisný průvodce po České republice. Dostupné online. 
  15. ↑ a b Poslední majitelka hartenberského panství dožila život v pokoji o 5 m². www.hartenberg.cz [online]. [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. 
  16. ↑ VACULÍK, Ondřej. O tom jsme s televizí nenatočili nic. Deník Referendum [online]. [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b Mikulášská jízda | Hartenberg a Hřebeny. www.mikulasskajizda.websnadno.cz [online]. [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. 
  18. ↑ Tříkrálový průvod se vydá na hrad Hartenberg [online]. zivechebsko.cz, 2017-01-06 [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. 
  19. ↑ Vydejte se na Tři krále na hrad Hartenberg [online]. 2020-01-04 [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. 
  20. ↑ Svátek Tří králů | Hrad Hartenberg. www.hartenberg.cz [online]. [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. 
  21. ↑ Svátek sv.Tří králů na Hartenbergu. www.zivykraj.cz [online]. [cit. 2020-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-03. 
  22. ↑ Tři Králové | Hrad Hartenberg. www.hartenberg.cz [online]. [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. 
  23. ↑ CICHOCKI, Roman. Kaple hradu je zasvěcena třem králům. Sokolovský deník. 2015-01-06. Dostupné online [cit. 2020-08-04]. 
  24. ↑ ŽIPPAIOVÁ, Lucie. Na hrad Hartenberg přivezli ostatky svatých Tří králů. Sokolovský deník. 2017-01-09. Dostupné online [cit. 2020-08-03]. 
  25. ↑ ŽIPPAIOVÁ, Lucie. Na Hartenberg se opět vydá průvod svatých Tří králů. Sokolovský deník. 2018-01-05. Dostupné online [cit. 2020-08-04]. 
  26. ↑ Tři Králové 2018 | Hrad Hartenberg. www.hartenberg.cz [online]. [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. 
  27. ↑ DROZDÍK, Jiří. V Krajkové budou lidé zvonit na zvony při Noci kostelů. Sokolovský deník. 2015-05-22. Dostupné online [cit. 2020-08-03]. 
  28. ↑ Římskokatolická farnost Kraslice – Zpravodaj. farnostkraslice.estranky.cz [online]. 2018 [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. 
  29. ↑ Kopal, Franciska von, svobodná paní, 1883–1963 – Portaro – katalog knihovny. provenio.net [online]. [cit. 2020-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-03. 
  30. ↑ Hrad Hartenberg. prehis.cz [online]. [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. 
  31. ↑ Siegl, Heinrich (*1871). stt.opac.nm.cz [online]. Národní muzeum [cit. 2021-04-05]. Dostupné online. 
  32. ↑ KACETL, Jiří. Kopalův pomník ve Znojmě – zrcadlo našich moderních dějin. kacetl.bigbloger.lidovky.cz [online]. [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  33. ↑ ENDRŠTOVÁ, Veronika. Vědomí regionální identity v životních příbězích obyvatel mikroregionu Svatavka (Sokolovsko). Praha, 2006 [cit. 2020-10-19]. 109 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Hedvika Novotná. Dostupné online.
  34. ↑ Historie | Hrad Hartenberg. www.hartenberg.cz [online]. [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. 
  35. ↑ Franziska von Kopal (1883–1963). www.findagrave.com [online]. [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • KOTĚŠOVEC, Václav. Pohledy do historie měst a obcí Kraslicka. 1. vyd. Praha: Svazek měst a obcí Kraslicka, 2011. 271 s. ISBN 978-80-86289-70-0. Kapitola Kopalové, s. 260–263. 
  • MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti I. díl (A–M), Praha 2008.
  • MAŠEK, Petr: Zámecká knihovna Hřebeny. České památky 14, 2003, č. 2, s. 8–9.
  • VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických rodů 2007, Praha 2007, s. 211–212.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Františka_Kopalová&oldid=24422722“