František ze Zichy-Ferraris
Hrabě František ze Zichy-Ferraris (maďarsky Zichy-Ferraris Zichy de Zich et Vásonkeő Ferenc, 25. června 1777, Vídeň - 6. října 1839, Bratislava) byl uherský šlechtic z rodu Zichyů z Vaszonykeő. Jako důstojník jezdectva se vyznamenal v napoleonských válkách a v císařské armádě nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála.
| František ze Zichy-Ferraris | |
|---|---|
 | |
| Narození | 25. června 1777 Vídeň |
| Úmrtí | 6. října 1839 (ve věku 62 let) Bratislava |
| Povolání | aristokrat a politik |
| Politická strana | politik před vznikem politických stran |
| Choť | Marie Vilemína Ferraris[1] |
| Děti | Melanie Marie Antonie ze Zichy-Ferraris[2] Felix ze Zichy-Ferraris a Vásonykeö Henrieta Odescalchiová Emanuel Zichy-Ferraris de Zich, et Vásonkeö Emílie Zichy-Ferrarisová ze Zich-Vásonkeö[3] |
| Rodiče | Karel Josef Zichy a Anna Antonie z Khevenhüller-Metsche |
| Příbuzní | Miklós Zichy (sourozenec) Melanie Marie Metternichová z Winneburgu[2], Klemens princ z Metternichu[2], Pavel Klemens Lotar z Metternichu[2], Marie Emílie z Metternichu[2] a Lotar Štěpán August z Metternich-Winneburgu[2] (vnoučata) |
| Funkce | vrchní župan Győrské župy (1827–1839) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se jako prvorozený syn vlivného uherského politika a státního ministra Karla Josefa Zichyho (1753–1826) a hraběnky Anny Antonie Marie z Khevenhüller-Metsch (1759–1809).
Sloužil v jezdectvu c.k. armády a v roce 1813 byl povýšen do hodnosti podplukovníka husarského pluku č. 1, v roce 1814 byl jmenován zástupcem velitele pluku. O rok později byl přeložen ke královské uherské gardě ve Vídni.
V roce 1813 velel hrabě Zichy vlastnímu pluku v polním tažení ve Frýdlantsku v Čechách, kde se 19. května postavil na odpor francouzským vojskům generála Vandamma a odrazil nepřátelský útok na Jablonné. Dne 25. srpna téhož roku vyrazil se čtyřmi eskadronami, dvěma rotami petrovaradínských a polovinou baterie, když silné oddíly z nepřátelského tábora postupovaly směrem na Stráž pod Ralskem a Zákupům, kde terorizovali obyvatelstvo.
V armádě později dosáhl hodnosti generálmajor (1828) a polního podmaršála (1836).[4] Byl také císařským komořím (1798) a tajným radou (1827).[5] Dále byl vrchním županem györské župy a do smrti zastával čestný post nadporučíka uherské královské gardy.[6] Za zásluhy byl nositelem Řádu sv. Štěpána.
Zemřel v roce 1839 ve věku 62 let v Prešpurku, pohřben byl v rodové hrobce v kostele sv. Máří Magdaleny v Rusovcích.
Manželství, potomstvo a spojení rodů
editovat
Dne 6. května 1799 se oženil s hraběnkou Marií (Molly) Vilemínou Ferrarisovou (3. září 1780 – 25. ledna 1866), dcerou polního maršála hraběte Josefa Jana Ferrarise (1726 – 1814) a vévodkyně Marie Henriety z Ursel-Hobokenu. Manželé měli osm synů a tři dcery. Mezi nimi syny Emanuela a Felixe. Z dcer Henrieta se provdala za knížete Vincence z Odescalchi a věnovala se dobročinnosti. Druhá dcera Emílie se stala druhou manželkou hraběte Pavla Széchényiho a matkou Ondřeje Széchényiho. Třetí dcera Melanie Marie byla manželkou státního kancléře knížete Klemense Václava z Metternichu a v době zvané vormärz hrála významnou roli.
Na základě císařského svolení získal v roce 1811 právo používat spojená příjmení Zichy-Ferraris de Zich et Vásonkeö. [7]
Byl majitelem panství v několika župách, jeho hlavním sídlem byl zámek Rusovce poblíž Prešpurku (podle německého názvu Karlburg se tato linie Zichyů označovala jako karlburská).
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku František Ziči-Ferraris na slovenské Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Služební postup Františka Zichy-Ferrarise in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 210 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1838; Vídeň, 1838; s. 82, 88 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1838; Vídeň, 1838; s. 43, 93 dostupné online
- ↑ Rodokmen Zichyů na webu euweb.cz dostupné online
Literatura
editovat- Encyklopedie Slovenska . Věda, 1977–1985
- Kempelen, Béla, Magyar nemes családek (I-XI. kötet, Bp., 1911 – 1932)
- Nagy, Iván, Magyarország családai czímerekkel és nemzékrendi táblákkal . I-XII. Pest 1857 – 1868