František od svatého Antonína
František od svatého Antonína (světským jménem: Giovanni Toietti; 18. října 1680, Calasca-Castiglione – 25. října 1764, Neapol) byl italský řeholník Řádu menších bratří, respektive odnože Řádu bosých menších bratří.
| Ctihodný František od svatého Antonína | |
|---|---|
| Bosí františkán | |
| Narození | 18. října 1680 Calasca-Castiglione, Itálie |
| Úmrtí | 25. října 1764 (ve věku 84 let) Neapol, Itálie |
| Svátek | připomínka 25. října |
| Uctíván církvemi | Římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
| Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatNarodil se 18. října 1680 v Calasca-Castiglione.[1]
Kvůli chudobě rodiny byl nucen hledat práci daleko od rodné obce. Odešel do Německa, pak do Pavie a Říma. Během práce ve Foggii se rozhodl vstoupit do řádu menších bratří tzv. alkantarýnů.[1]
Noviciát absolvoval v Piedimonte d'Alife a následně se stal bratrem-laikem v Grumo Nevano. Jistou dobu strávil v hospici Chiaia v Neapoli, kde byl svědkem extáze svého současníka svatého Jana Josefa od Kříže.[1]
Roku 1722 byl poslán do konventu San Lucia al Monte v Neapoli, zde měl za úkol žebrat. Tento úkol zastával 40 let. V neapolském lidu vzbuzoval pokoru a víru. Podle vyprávění měl zjevení Panny Marie.[1]
Zemřel po dlouhé nemoci 25. října 1764 v lazaretu S. Lucia al Monte.[1]
Proces svatořečení
editovatProces byl zahájen 17. září 1796 v arcidiecézi Neapol. Dne 31. května 1835 uznal papež Řehoř XVI. jeho hrdinské ctnosti.[2]