Wikipedie

František Xaver Harlas

český historik umění

František Xaver Harlas, křtěný Franz Xaverský Carl Andreas (8. února 1865 Praha[1] – 22. srpna 1947 Praha) byl historik umění, malíř, publicista a ředitel Muzea hlavního města Prahy.

František Xaver Harlas
František Xaver Harlas
František Xaver Harlas
Narození8. února 1865
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí22. srpna 1947 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFilozofická fakulta Německé univerzity v Praze
Povoláníhistorik umění a spisovatel
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

F.X. Harlas se narodil v Praze v rodině železničního zaměstnance Ondřeje Harlase a jeho ženy Marie rodem Gutmannové.[1]Po absolvování obecné školy maturoval na gymnasiu v Praze (1885) a v letech 1890–1894 studoval dějiny umění na pražské německé univerzitě (Alwin Schultz, O. Hostinský). Roku 1898 zde získal doktorát filozofie. Kromě studia teorie umění absolvoval také malířské vzdělání na Uměleckoprůmyslové škole (F. Ženíšek, J. Schikaneder) a soukromě u Charlotty Mohr-Piepenhagenové. Od roku 1897 byl asistentem a v letech 1913–30 ředitelem Muzea hlavního města Prahy.

Byl zakládajícím členem a v letech 1915–1933 místopředsedou Kruhu pro pěstování dějin umění. Od roku 1911 byl výtvarným referentem Národní politiky a přispíval i do dalších tiskovin (Hlas národa, Politik, Rozhledy, Osvěta, Union, Světozor, Zvon, Dílo, Český svět, Máj). Byl redaktorem edice reprodukcí Obrazárna Zvonu (1918–1923). Spolupracoval na heslech Ottova slovníku naučného (1899–1909).[2]

Zemřel v Praze roku 1947 ve věku 82 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

Dílo

editovat

Jako malíř se věnoval krajinářství.

Filozofické kořeny Harlasovy názorové orientace tkví spíše v romantické "naturfilozofii" než v přírodních vědách 19. století, sdílí však pozitivistickou víru v postupné a stále dokonalejší poznávání přírody uměním a umění vědou[3].

Ve svých článcích se věnoval především pragensiím, ale uchování starobylého rázu Prahy chápal relativisticky a pokladům minulosti vykázal místo v muzeu. Pro zachování svědectví o zanikajících památkách přisuzoval zásadní význam fotografii.

V hodnocení umění 19. a 20. století bylo pro něj hlavním kritériem rozvíjení již dosaženého formálního a technického mistrovství. Jako akademickou normu vnímal umění, které se blíží ideálu přirozenosti. Počátkem moderny v malířství pro něj byl Karel Purkyně, podporoval myslbekovskou tradici českého sochařství, reprezentovanou Štursou.

Bibliografie (výběr)

editovat
  • Kunstbestreibungen Kaisers Maxmilian I. und seiner Zeit, Praha 1894, rigorózní práce
  • Doba a umění, Praha 1901
  • Z pokladů pražských, Praha 1901
  • Jak vzniká obraz, Praha 1906
  • České umění. Malířství, Praha 1908
  • České umění. Sochařství a stavitelství, Praha 1911
  • Stará Praha. Nástin vývoje města a průvodce sbírkami, Praha 1911
  • Jaroslav Čermák, Praha 1913, 1928
  • Jakub Obrovský, Praha 1914
  • Umění a domácnost, Praha 1915
  • Rudolf II., milovník umění a sběratel, Praha 1918
  • Krásy republiky Československé, Praha 1919–1923 (s K. V. Herainem)
  • Lanna, přítel umění, in: T. Žákavec, Lanna. Příspěvek k dějinám hospodářského vývoje v Čechách a v Československu, Praha 1936, s. 313-337

Galerie

editovat
  •  
    U hospodářství (olej na plátně)
  •  
    Rozkvetlá louka (olej na kartonu)
  •  
    Pohled do lesa (akvarel na papíře)
  •  
    Krajina s jezdcem (olej na kartonu)
  •  
    Krajina s lesem (olej na překližce)
  •  
    Lesní cesta (akvarel, perokresba na karton)
  •  
    Krajina (kresba tuší, akvarel)

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském
  2. ↑ Anděla Horová, in: L. Slavíček (ed.), 2016, s. 382
  3. ↑ Kapitoly z českého dějepisu umění/1, ed. Chadraba R a kol., Odeon, Praha, 1986

Literatura

editovat
  • 1909 Ottův slovník naučný 28, 1909, s. 539
  • 1926 Jiřík, F X, O životě a působení dr. F. X. Harlase, Ročenka kruhu pro pěstování umění 1926, s. 8-10
  • 1936 Kulturní adresář ČSR (Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic), 2.ročník, Českolipská knih a kamenotiskárna, Česká Lípa
  • 1984 Benešová M, Česká architektura v proměnách dvou století 1780–1980, 480 s. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1984
  • 1986 Chadraba R. a kol., Kapitoly z českého dějepisu umění/1. Odeon, Praha, 1986
    • Vlček T, Lukeš J, Praha 1900, Studie k dějinám kultury a umění Prahy v letech 1890–1914, 317 s. Panorama, Praha, 1986
  • 1993 Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
    • Nový slovník československých výtvarných umělců (I. díl; A - K), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
  • 1995 Nová encyklopedie českého výtvarného umění (A-M), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky
    • Signatury českých a slovenských výtvarných umělců, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
  • 2016 Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 382, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Xaver_Harlas&oldid=24292550“