František Lízna
František Lízna (11. července 1941 Jevíčko – 4. března 2021 Olomouc)[1] byl moravský kněz, jezuita a předseda redakční rady časopisu Akord a spoluzakladatel Misijních ostrůvků. Zaměřoval se zejména na pastoraci Romů, vězňů a bezdomovců.
| František Lízna | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11. července 1941 Jevíčko  Protektorát Čechy a Morava |
| Úmrtí | 4. března 2021 (ve věku 79 let) Olomouc  Česko |
| Příčina úmrtí | covid-19 |
| Místo pohřbení | kostel Nanebevzetí Panny Marie |
| Povolání | kněz |
| Témata | duchovní služba a samizdatová literatura |
| Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} 5. třídy (2001)Ceny paměti národa (2017) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatPocházel z komunisty pronásledované rodiny, sám byl z politických důvodů pětkrát vězněn a vojenskou službu vykonával u PTP na Slovensku. V roce 1968 byl přijat do noviciátu jezuitského řádu a v roce 1974 vysvěcen na kněze, podle jeho vlastního vyjádření mu byla veřejná kněžská činnost zakázána ihned po jeho primiční mši svaté a tento zákaz platil až do roku 1990.[2] Do roku 1989 působil převážně v dělnických profesích a v oblasti zdravotnictví. Veřejně mohl své kněžské povolání vykonávat až po roce 1989. V roce 1978 podepsal Chartu 77. Po sametové revoluci působil v Brně a ve věznici v Kuřimi. V roce 1993 se ujal Evy Kováčové, dívky s agresivními sklony právě propuštěné z pardubické věznice, kde si odpykávala trest za založení požáru Ústavu sociální péče v Měděnci v roce 1984. Pomáhal jí a její životní příběh sledoval až do její předčasné smrti v roce 2014. V letech 1995–2004 působil jako vězeňský duchovní na Mírově a do své smrti byl farářem ve Vyšehorkách. V roce 2000 se stal členem vládní Rady pro lidská práva.
Podnikl taky několik pěších cest – poutí. Nejvýznamnější z nich byly pouť ze Svaté Hory u Příbrami ke Svatému Jakubu do Santiaga de Compostela v roce 2004 a později, už s diagnostikovanou rakovinou prostaty, podle vlastních slov už v neoperovatelném stádiu,[3] pouť z hory Kremenec na ukrajinsko-slovensko-polském pomezí do města Chersones na Krymu, tedy do místa, kde svatí Cyril a Metoděj našli ostatky svatého Klementa I., papeže, (a odkud je pak snad přenesli na moravský Klimentek) a místem křtu svatého Vladimíra, čímž chtěl podle vlastních slov propojit křesťanský Východ a Západ.[4]
Zemřel v olomoucké fakultní nemocnici po nákaze nemocí covid-19.[5][6]
Ocenění
editovatV roce 2001 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva, v roce 2003 mu nadace Charty 77 udělila Cenu Františka Kriegla za jeho práci ve vězení a v roce 2012 mu byla řádem milosrdných bratří udělena Cena Celestýna Opitze za vzor v péči o nemocné a potřebné. 17. listopadu 2017 převzal Cenu Paměti národa.[7][8]
Dílo
editovat- Musím jít dál, Cesta Brno, 2006, ISBN 80-7295-086-X
- Šel jsem však vytrvale, Cesta Brno, 2008, ISBN 978-80-7295-108-6
- Vstávám a pokračuji v cestě, Cesta Brno, 2010, ISBN 978-80-7295-123-9
- Pouť za sv. Kateřinou Sienskou, Cesta Brno, 2010, ISBN 978-80-7295-124-6
- Pouť za sv. Brigitou Švédskou do Vadsteny, Cesta Brno, 2013, ISBN 978-80-7295-158-1
- Jak jen teskná je noc, Vetus Via, 2014
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 5. 3. 2021]
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209522160100005-na-plovarne/ 2:50-3:10
- ↑ pořad Na plovárně
- ↑ http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/vyzvy/_zprava/503576
- ↑ Jesuit.cz: Facebook Jesuit.cz – Oznámení o úmrtí na facebookové stránce Jesuit.cz
- ↑ Zemřel kněz a bývalý politický vězeň František Lízna. ‚Jsem ubožák a hříšník,‘ řekl v rozhovoru. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-3-6]. Dostupné online.
- ↑ Ceny Paměti národa po osmé: kdo jsou ocenění hrdinové?. www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2017-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01.
- ↑ Komunistické lágry bere jako školu života. Cenu Paměti národa získá František Lízna
Literatura
editovat- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
- KAMBERSKÝ, Petr. Mimořádný otec František. Lidové noviny. 2021-03-20, roč. XXXIV/67, s. 15. ISSN 0862-5921.
- VLČEK, Vojtěch. Kříž jsem hlásal, kříž jsem snášel, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2006, ISBN 80-7192-688-4, str. 190–239
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Lízna na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Lízna
- Že mám zhoubný nádor, který už se nedá léčit, beru vážně rozhovor na Pastorace.cz (5.8.2005, Jan Mazanec)
- Musím jít dál rozhovor pro Christnet (2.10.2006, Jan Mazanec)
- František Lízna Archivováno 4. 5. 2006 na Wayback Machine. článek v Sociální revue (25.1.2006, Stanislava Ševčíková)
- Páter František Lízna na romské pouti: Nenechte se zatlačit do ghett rozhovor pro Britské listy (7.10.2008, Pavel Pečínka)
- Cesty víry: Musím jít dál Internetové vysílání ČT – videoarchiv, 9. 11. 2008
- Na plovárně s Františkem Líznou Internetové vysílání ČT – videoarchiv, 12. 4. 2009
- O státní souhlas jsem nikdy nestál pořad ČT z cyklu Neznámí hrdinové – videoarchiv, 29. 7. 2009
- Páter František Lízna a jeho poutě hostem pořadu ČRo Radiožurnál, Výzvy přítomnosti (12.10.2008, Jozef Greš)
- A stanou se tím lotrem po pravici... rozhovor pro Katolický týdeník 27/2005 (30.6.2005, Jan Mazanec)
- Čuráku, zkurvysyne, zmrde. Životní příběh kněze, jezuity, poutníka a kriminálníka pátera Františka Lízny článek Ondřeje Bratinky (Babylon, 18.11.2017), úryvky z rozhovoru pro Babylon 29.2.2008
- Nekrolog Aktuálně.cz 5.3.2021
