František Král (voják)

český voják
Tento článek je o Františku Královi, příslušníkovi zahraničního odboje. O Františku Královi, příslušníku domácího odboje pojednává článek František Král (1884).

Škpt. František Král (29. ledna 1914 Slavíkovice17. ledna 1944 Buzovka) byl důstojníkem 1. československého armádního sboru padlým během druhé světové války.

škpt. František Král
Narození29. ledna 1914
Slavíkovice Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. ledna 1944 (ve věku 29 let)
Buzovka
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Příčina úmrtípadl v boji
Národnostčeská
Alma materVyšší průmyslová škola Pardubice
Povolánívoják
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Před druhou světovou válkou

editovat

František Král se narodil 29. ledna 1914 ve Slavíkovicích na Vyškovsku. Vystudoval vyšší průmyslovou školu v Pardubicích a poté nastoupil na prezenční vojenskou službu k dělostřeleckému pluku 302 v Olomouci, v rámci které v letech 1933 a 1934 absolvoval školu pro důstojníky těžkého dělostřelectva v záloze. Mezi lety 1934 a 1937 sloužil u finanční stráže. V roce 1937 odešel bojovat do Španělské občanské války jako interbrigadista. Na pozicích velitele kulometné roty, zástupce velitele dělostřelecké baterie a ve štábu 129. mezinárodní brigády se zúčastníl bojů u Almadénu, Granady a Madridu. Byl několikrát raněn. Do Československa se vrátil v červnu 1938. Na podzim téhož roku byl v rámci všeobecné mobilizace povolán opět k dělostřeleckému pluku 302. Dosáhl hodnosti podporučíka.

Druhá světová válka

editovat

František Král opustil okleštěnou republiku v únoru 1939. Dne 13. srpna téhož roku se v Bronowicích přihlásil do zde vznikajícího Legionu Čechů a Slováků. S ním se v září dostal na území východního Polska okupovaného Sovětským svazem, kde byl do roku 1942 internován v táborech NKVD Jarmolice, Oranki a Suzdalu. V únoru 1942 vstoupil jako jeden z prvních do řad vznikající československé jednotky v Sovětském svazu v Buzuluku jako velitel čety protitankových kanónů. Mezi červencem a prosincem téhož roku zastával funkci osvětového důstojníka u protitankové roty, následně velel četě protitankových pušek. S ní se zúčastnil bojů o Sokolovo, během kterých byl raněn. Léčil se v Charkově, jehož obrany se následně rovněž zúčastnil. Jako velitel dělostřelecké baterie bojoval dále v bitvě o Kyjev, kde byl opět raněn a u Bílé Cerekve. Zahynul při německém ostřelování ukrajinské vesnice Buzovka v Umaňském rajónu 17. ledna 1944.

Ocenění

editovat

Vyznamenání

editovat

Posmrtná ocenění

editovat

Literatura

editovat

Reference

editovat

Externí odkazy

editovat