František Křelina starší
František Křelina starší (11. června 1922[1] Chlumec nad Cidlinou – 27. června 2000) byl český architekt působící zejména v Hradci Králové.
| František Křelina starší | |
|---|---|
| Narození | 11. června 1922 Chlumec nad Cidlinou  Československo |
| Úmrtí | 27. června 2000 (ve věku 78 let) Česko |
| Povolání | architekt |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Studium
editovatVystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze[1], kterou dokončil v roce 1949.[2]
Práce v Stavoprojektu Hradec Králové
editovat
V roce 1949 (ihned po škole) nastoupil do nově vzniklého Stavoprojektu v Hradci Králové, v němž např. spolupracoval s Janem Rejchlem a v němž společně s Břetislavem Petránkem a Václavem Rohlíčkem zpracovávali urbanistický rozvoj města Hradce Králové.[3]
V návaznosti na to došlo k dostavbě dvou hlavních bulvárů ve městě. Křelina společně s Petránkem stáli v letech 1955 až 1958 za dostavbou bulváru Gočárovy třídy směrem k nádraží, kde byly postaveny domy čp. 1225 až 1229 a 1260 až 1265.[4] Jednalo se o bytové domy s vestavěnou občanskou vybaveností včetně restaurací.[5] Stál rovněž za podobou integrovaného domu na Dukelské třídě a přístavbou pavilonu patologicko-anatomické polikliniky fakultní nemocnice.[1]
Podle Křelinova návrhu byl v 60. letech stavěn královéhradecký Zimní stadion (dokončen 1979[6]).[7]
Dlouhou dobu předsedal hradecké pobočce Svazu českých architektů i poradnímu sboru pro architekturu a urbanismus Městského národního výboru v Hradci Králové. Ateliér ve Stavoprojektu v Hradci Králové vedl až do začátku roku 1987, takřka do svých 65. narozenin.[1]
Sídliště Moravské Předměstí
editovat
V roce 1967 proběhla anonymní architektonická, resp. urbanistická soutěž na největší sídliště v Hradci Králové – sídliště Moravské Předměstí, v níž se umístil na druhém místě. Vyhráli Karel Marhold a Jiří Němec z pražského ČVUT, ale Křelina se následně stal členem týmu realizujícího sídliště. Oproti projektu došlo k řadě změn, na což měl vliv zejména počátek normalizace,[8] ale Marholdův a Němcův urbanistický koncept byl zachován.[1] V roce 1969 zpracovali podrobný územní plán řešeného území.[9] V roce 1973 se Křelina stal hlavním projektantem sídliště a řadu projektů dotvořil. Sídliště získalo řadu ocenění. V roce 1977 získal návrh centrální třídy (dnes třída Edvarda Beneše) dokonce 1. místo v soutěži o nejlepší stavbu ČSR v celostátní soutěži organizované tehdejším ministerstvem výstavby a techniky a zároveň 2. místo v soutěži architektonických prací členů Svazu českých architektů.[1]
Výstavba Třince
editovatOd 50. let 20. století začalo být v Třinci připravováno sídliště Lyžbice. Nejprve byl pověřen ostravský Stavoprojekt, v roce 1954 se však generálním projektantem stal Stavoprojekt v Hradci Králové a hlavním projektantem byl jmenován právě František Křelina.[10][11] Byl pověřen zpracováním územního plánu nově vznikajícího hutnického města. Tomuto rozsáhlému projektu se s celým ateliérem věnoval až do roku 1976.[1] Křelinovo sídliště se stalo novým centrem města.[12]
Rodina
editovatJeho synem je architekt František Křelina mladši (1951).jeho dcera je MUDr. Božena Jurašková, Ph.D, významná lékařka v oboru geriatrie
Ocenění
editovatV roce 1965 mu bylo propůjčeno vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.[2][13]
V roce 1977 získal návrh centrální třídy na sídlišti Moravské Předměstí (dnes třída Edvarda Beneše) 1. místo v soutěži o nejlepší stavbu ČSR v celostátní soutěži organizované tehdejším ministerstvem výstavby a techniky a 2. místo v soutěži architektonických prací členů Svazu českých architektů.[1]
V roce 1987 byl navržen na krajskou Cenu Josefa Gočára.[1]
V roce 1988 obdržel Cenu Josefa Havlíčka, rovněž za návrh a realizaci sídliště Moravské Předměstí.[14]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f g h i FRIEDRICH, Karel. O jubilantovi... ing. arch. Františku Křelinovi. Architektura ČSR. 1987, roč. 46, čís. 3, s. 206.
- ↑ a b V červnu blahopřejeme. Architektura ČSR. 1982, roč. 41, čís. 5.
- ↑ Sídliště Orlická kotlina | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné online.
- ↑ ZIKMUND-LENDER, Ladislav. Zítřek stavíme dnes: Architektura a urbanismus Hradce Králové v letech 1945–1989. Monumenta Vivent: Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Josefově [online]. 2015 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online.
- ↑ ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Pevnostní vs. veřejný prostor města. Vývoj vybraných městských prostorů v Hradci Králové od pevnosti k dnešku. Regionální rozvoj mezi teorií a praxí [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné online.
- ↑ ZIKMUND, Ladislav. Struktura města v zeleni Kapitoly z dějin architektury 20. století v Hradci Králové [online]. Brno: 2015 [cit. 2021-10-12]. Dostupné online.
- ↑ VRÁBELOVÁ, Renata (ed.). Architektura 60. a 70. let v České republice I.. [s.l.]: Národní památkový ústav, 2020. Dostupné online. ISBN 978-80-87967-24-9, ISBN 80-87967-24-0. OCLC 1249756253
- ↑ Zeptali jsme se za vás... architekta Františka Křeliny. Hradecký deník. 2007-10-26. Dostupné online [cit. 2021-12-10].
- ↑ Marxova třída byla výkladní skříní. Dnes lávky a rampy rozežírá rez. iDNES.cz [online]. 2016-12-11 [cit. 2021-12-10]. Dostupné online.
- ↑ LIPUS, Radovan; VÁVRA, David. Šumná města (druhá kniha) [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné online.
- ↑ KUBA, Evžen. Výstavba hutnického města Třince. Architektura ČSR. 1966, roč. 25, čís. 4, s. 260–264.
- ↑ Moravské Předměstí. panelaci.cz [online]. [cit. 2021-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-14.
- ↑ Vysoká vyznamenání, udělená k 1. a 9. květnu 1965 architektům. Architektura ČSR. 1965, roč. 24, čís. 8, s. 497.
- ↑ Kronika: Ocenění architektům. Architektura ČSR. 1989, roč. 48, čís. 2, s. 14.
