František Jarolímek (hostinský)
František Jarolímek (1903 – 1986)[1] byl za protektorátu hostinským v Praze Libni. Domácímu protiněmeckému odboji dodával potraviny, z nichž byla převážná většina použita pro zásobování sedmi parašutistů skrývajících se v kryptě pravoslavného chrámu v Resslově ulici v Praze.[2]
| František Jarolímek | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1903 |
| Úmrtí | 1986 |
| Bydliště | Praha–Libeň |
| Povolání | hostinský |
| Nábož. vyznání | pravoslaví |
Život
editovatFrantišek Jarolímek byl bývalý příslušník 28. pěšího pluku, který se po ustavení samostatného Československa účastnil v letech 1918 až 1919 bojů na Slovensku a bojů na Těšínsku. Kromě toho, že patřil k předním činovníkům pražského Sokola, byl též členem Sdružení bratří sokolské Stráže svobody[3] a členem sboru starších české pravoslavné církve. V protektorátní době provozoval hostinec v Praze-Libni, na dnešní (rok 2025) adrese: Primátorská 241/40, 180 00 Praha 8 - Libeň.[2]
V době druhého stanného práva (bylo vyhlášeno po útoku na R. Heydricha a trvalo od 27. května 1942 do 3. července 1942) získával hostinský Jarolímek maso od libeňského řezníka Bohumila Vosmíka a pečivo od pekaře Josefa Kyncla. Takto pořízené potraviny následně předával policejnímu agentovi (později vrchnímu kriminálnímu inspektoru české policie) Miloslavu Nečáskovi,[p. 1] který je v taškách dopravoval přímo do kanceláře pravoslavného chrámu v Resslově ulici. Ani Jarolímek a ani Nečásek ovšem netušili, komu je tato „potravinová pomoc odboji“ ve skutečnosti určena. Potraviny sloužily po dobu tří týdnů k výživě sedmi parašutistů (Adolf Opálka, Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík, Josef Bublík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc), kteří se skrývali v kryptě pravoslavného kostela v pražské Resslově ulici. Druhou světovou válku přežil jak František Jarolímek, tak Miloslav Nečásek a to jen díky tomu, že je nikdo z příslušníků odboje při výsleších vyšetřovatelům gestapa neprozradil.[2] František Jarolímek zemřel v roce 1986, pohřben je na Libeňském hřbitově.[1][6]
V Primátorské ulici 40 (číslo popisné 241) hostinec „U Jarolímků“ dodnes (rok 2025) existuje.[7][8]
Galerie
editovat-
Restaurace U Jarolímků v roce 2021 -
Restaurace U Jarolímků v roce 2025 -
Restaurace U Jarolímků v roce 2025, vstup -
Miroslav Nečásek
.png)
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Miloslav Nečásek (* 30. listopadu 1910 Vysoké nad Jizerou – 10. května 1996 Praha) byl původně vyučený zámečník. Základní vojenskou službu absolvoval v Prešově. Přibližně od roku 1935 byl ve službách policie a jako mladý příslušník byl nasazen coby tajný agent do pohraničí. Po nastolení protektorátu byl převelen do Prahy. Osobní známost s vlastenci a členy Sokola v Libni pak vyústila v přepravu tašek s potravinami faráři do kostela v Resslově ulici. Po skončení druhé světové války pokračoval v práci u pražské kriminální policie. Spolu se svým kolegou Jaroslavem Zahrádkou byli členy pordparty vyšetřující vraždy. Za dobu devíti let se jim podařilo objasnit 112 vražd (neuspěli jen v osmi případech, kdy pachatele nevypátrali). Jako kriminalista (přezdívaný novináři „pražský Maigret“) a vyšetřovatel oplýval Nečásek značnou dávkou intuice. A byl to právě Nečásek, kdo vyšetřoval 10. března 1948 smrt ministra zahraničí Jana Masaryka a to až do té doby, než případ převzala Státní bezpečnost. K nejznámějším Nečáskovým případům patřila vražda 25leté účetní podniku Obnova Herty Černínové (tělo nalezeno 23. dubna 1951 zachyceno na jezu v Klecánkách), která inspirovala díl Kvadratura ženy ze seriálu 30 případů majora Zemana. Na přelomu let 1953/1954 byl elitní vyšetřovatel Nečásek propuštěn od policie bez udání důvodu do předčasného důchodu a začal pracovat ve skladu jako pomocný dělník. Vystudoval dvě střední školy a dva semestry nauky o materiálech na technice. Po sametové revoluci v listopadu 1989 byl rehabilitován a stal se plukovníkem policie ve výslužbě.[4][5]
Reference
editovat- ↑ a b TOMŠÍKOVÁ, Pavla. Krása a tajemství hřbitovů II: významné osobnosti libeňského hřbitova. Měsíčník městské části Praha 8. 2019-11, s. 27. Dostupné online.
- ↑ a b c ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc [online]. Praha: Laguna, 2003 [cit. 2025-02-27]. Svazek 2; strana 133. Dostupné online.
- ↑ Blůza Stráže svobody, 1946 [online]. VHÚ Praha [cit. 2025-02-28]. Mezi první vojáky nové československé republiky patřili příslušníci pluků Stráže svobody, kteří dobrovolně odjížděli hájit hranice na Slovensko.. Dostupné online.
- ↑ Miloslav Nečásek / Humor za každých okolností [online]. Vyšší policejní škola a střední policení škola Ministerstva vnitra v Praze [cit. 2025-02-28]. Dostupné online.
- ↑ KUNCOVÁ, Monika. Jaká tajemství si odnesl do hrobu pražský Maigret? [online]. Právo / Novinky cz, 2021-05-30 [cit. 2025-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Správa pražských hřbitovů. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2025-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-11-05. (anglicky)
- ↑ Primátorská 241/40, 180 00 Praha 8 - Libeň, Česko [online]. Mapy cz [cit. 2025-02-27]. GPS souřadnice: 50.1137275N, 14.4728778E. Dostupné online.
- ↑ JAROLÍMKŮ, Restaurace a zahrada U. Restaurace a zahrada U Jarolímků - restaurace Praha 8 - rozvoz jídel po Praze. Restaurace a zahrada U Jarolímků [online]. [cit. 2025-02-28]. Dostupné online.
Literatura
editovat- ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc. Praha: Laguna, 2003 svazek 2, strana 133; ISBN 978-80-86274-80-51.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Jarolímek na Wikimedia Commons
