František Hodáč
František Xaver Hodáč, František Xaver Ferdinand Hodáč, (21. srpna 1883 Brno[1][2] – 10. března 1943[3] Zlín[4]) byl český politik a poslanec, publicista, otec automobilového závodníka Ivana Hodáče a hereček Nataši Gollové a Marcelly Sedláčkové.
| Prof. JUDr. František Hodáč | |
|---|---|
 | |
| Poslanec Národního shromáždění | |
| Ve funkci: 1929 – 1935 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | LSPM ČStD ČsND NSj SNJ |
| Narození | 21. srpna 1883 Brno  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 10. března 1943 (ve věku 59 let) Zlín  Protektorát Čechy a Morava |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Choť | Adéla Hodáčová |
| Rodiče | František Hodáč |
| Děti | Nataša Gollová (dcera) Marcella Sedláčková (dcera) Ivan Hodáč (syn) |
| Příbuzní | Jaroslav Goll (tchán) |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Profese | novinář a politik |
| Commons | František Hodáč |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatRodina a mládí
editovatPocházel z rodiny brněnského zemského advokáta a národovce Františka Hodáče a jeho manželky Gabriely, rozené Kalinové. Narodil se v Brně v domě čo. 28 v ulici Rudolfské (nyní Česká).[1] Patřil k účastníkům prvního československého odboje. Za první světové války byl tajemníkem brněnské odbočky Maffie a stoupencem T. G. Masaryka.
Během studií na filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity byl posluchačem historika Jaroslava Golla. Dne 10. července 1909 se oženil v Praze na Smíchově s jeho dcerou Adélou Gollovou.[5]
Aktivity v sdružení průmyslníků
editovatV roce 1911 se stal tajemníkem Jednoty průmyslníků pro Moravu a Slezsko a blíže spolupracoval s řadou moravských a českých podnikatelů a průmyslníků – kupř. s Tomášem Baťou.
Po válce se v letech 1918–1933 zastával funkci generálního tajemníka a později místopředsedy Ústředního svazu československých průmyslníků. Byl také členem bankovní rady a stoupencem ekonomické politiky Aloise Rašína. Jeho oponentem byl Karel Engliš.
Politická činnost
editovatPo parlamentních volbách v roce 1929 se stal za Československou národní demokracii poslancem Národního shromáždění.[6]
Tvořil opozici hradní politiky, převážně zahraniční ztělesněné v Edvardu Benešovi, kritizoval jeho zahraničně politickou orientaci. V době krize za vzor považoval fašistický režim Benita Mussoliniho v Itálii. František Hodáč je spolutvůrcem sjednocení pravicových a nacionalistických sil do bloku Národní sjednocení, které vytvořil spolu s J. Stříbrným, profesorem F. Marešem a Karlem Kramářem. Podílel se také na tzv. anketě (ve skutečnosti otevřeném dopise) Národu národní kulturu v Národních listech z konce roku 1936, v kterém s ostatními představiteli Národního sjednocení nařkli československou uměleckou avantgardu z "kulturního bolševismu" a "protistátních a protinárodních tendencí".[7] Anketu otevřeně kritizoval spisovatel Karel Čapek[8], malíř a karikaturista Antonín Pelc, malíř Emil Filla a další.
Po Mnichovské dohodě byl za Národní sjednocení jedním ze zakládajících členů Strany národní jednoty, do níž byly sloučeny české pravicové a středové strany společně s většinou národních socialistů.
Hodáč se stal jedním z místopředsedů nové strany a z pozice předsedy Národní rady hospodářské mu byla svěřena konsolidace hospodářství, potýkajícího se s následky Mnichovské dohody, zejména ztrátou surovinových zdrojů.
Aktivity za druhé světové války
editovatV letech 1940 až 1942 byl vedoucím národohospodářského oddělení Studijního ústavu ve Zlíně.[9] Od roku 1942 byl krátce do své smrti členem dozorčí rady zlínské společnosti Baťa.[10]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Parlamentní zastoupení Čsl. národní demokracie v III. voleném Národním shromáždění, Národní listy, 10. 11. 1929, s. 1.
- ↑ Noviny Zlín, 12. března 1943, s. 1
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých fary Smíchov, sign. SM Z26, s. 269
- ↑ SM O18, sn. 290 [online]. AHMP [cit. 2022-10-03]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-11-25]. Dostupné online.
- ↑ Národu národní kulturu. Národní listy. 1936, 25. 9., roč. LXXVI,, čís. č. 353,, s. s.1..
- ↑ ČAPEK, Karel. Umění a politika. Přítomnost. 1937, 6. 1., roč. XIV, čís. č. 1, s. s. 7.
- ↑ GLOGAR, Alois. Studijní ústav ve Zlíně. Multifunkční vzdělávací a kulturní instituce. Prostor Zlín. 1995, roč. 3, čís. 7–8, s. 9. ISSN 1212-1398.
- ↑ LEHÁR, Bohumil. Dějiny Baťova koncernu (1894-1945). Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1960. 298 s. S. 74.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Hodáč na Wikimedia Commons 
Autor František Hodáč ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Xaver Hodáč
- Digitalizovaná díla Františka Hodáče v České digitální knihovně
- Kdo byl kdo v českých dějinách ve 20. století Archivováno 15. 10. 2007 na Wayback Machine.
- František Hodáč v Encyklopedii dějin města Brna
