František Hanus

český herec
Tento článek je o českém herci a divadelním režisérovi. Další významy jsou uvedeny na stránce František Hanus (rozcestník).

František Hanus (12. května 1916 Valašské Meziříčí2. září 1991 Praha) byl český herec a divadelní režisér, dlouholetý člen Divadla na Vinohradech. František Hanus byl 2x ženatý. S první manželkou Marií měl 2 syny Františka Hanuse a Petra Hanuse. S druhou ženou Danielou měl 2 dcery, Janu, kterou přijal za svou v batolecím věku a dceru Barboru.

František Hanus
Narození12. května 1916
Rakousko-Uhersko Valašské Meziříčí
Úmrtí2. září 1991 (ve věku 75 let)
Československo Praha
Místo pohřbeníHřbitov Šárka
VzděláníPražská konzervatoř
Alma materPražská konzervatoř
DětiFrantišek Hanus, Petr Hanus, Jana Kolářová, Barbora Hanusová
RodičeFrantišek Hanus

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob na Šáreckém hřbitově v Praze

Pocházel z Valašska a v souladu s místní tradicí toužil být lidovým řezbářem. V mládí si přivydělával jako dělník na pile, uvažoval o studiu lékařství či přírodních věd. Díky svým umělecky založeným rodičům od dětství rád tančil a zpíval, což nakonec způsobilo, že se po maturitě na gymnáziu dal na uměleckou dráhu. Po absolutoriu studia herectví na pražské konzervatoři v roce 1941 vystřídal postupně řadu menších scén, včetně Divadla Anny Sedláčkové a oblastních divadel až nakonec v roce 1952 natrvalo zakotvil ve Vinohradském divadle v Praze, kde setrval až do své smrti.[1]

V mladším věku hrál často role energických budovatelsky naladěných mladíků plných mladistvého elánu a optimismu, později se přehrál do rolí usedlejších otců rodin, úředníků apod. Jeho první filmový debut se dostavil hned po absolutoriu školy v roce 1941 ve snímku Pražský flamendr. Těsně po válce exceloval v poeticky laděném českém filmu Řeka čaruje režiséra Václava Kršky. Obě tyto role mu zajistily velkou popularitu a obecnou známost, která mu vydržela po celý jeho život.

Jednalo se o poměrně oblíbeného a ve 40. letech často obsazovaného filmového herce, který navíc často a rád účinkoval i v Československém rozhlase, uměl dobře zpívat a hrát na kytaru a nebál se propagoval valašský lidový folklór. V 50. letech a 60. letech hrál spíše drobnější epizodní role, větší televizní role se dostavily až ve zralém věku s příchodem televizního vysílání.

V roce 1972 byl jmenován zasloužilým umělcem.

Divadelní role, výběr

editovat

Filmografie (výběr)

editovat
  • Třetí princ (1982), kovář
  • Ten svetr si nesvlíkej (1980), Ruda
  • Za trnkovým keřem (1980), vedoucí polesí
  • Na pytlácké stezce (1979), polesný
  • Pan Vok odchází (1979), Bejkovec
  • Kronika žhavého léta (1973), Trnec
  • Smrt černého krále (1971), továrník Berger starší
  • Dáma na kolejích (1960), ředitel
  • Byl jednou jeden král (1954), pláteník
  • Pyšná princezna (1952), uhlíř
  • Poslední mohykán (1947), Ing. Bečvář

Televize

editovat

Reference

editovat
  1. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat