František Bíroš
František Bíroš (15. listopad 1913, Likavka u Ružomberka - 2. listopad 1944[1], poblíž osady Bahníky) byl československý voják a velitel výsadku Manganese.
| František Bíroš | |
|---|---|
| Narození | 15. listopadu 1913 Likavka  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 2. listopadu 1944 (ve věku 30 let) poblíž osady Bahníky .svg){kind=small} Slovenský štát |
| Národnost | Slováci |
| Povolání | spisovatel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Mládí
editovatNarodil se 15. listopadu 1913 v Likavce v chudé rodině. Otec Ján byl lesním dělníkem, matka Johana, rozená Šťastná byla zemědělskou dělnicí. Měl více sourozenců, ale dospělosti se dožili jen dva bratři. Otec zemřel v roce 1923 na následky zranění. V Likavci absolvoval obecnou školu a v Ružomberoku 2 roky měšťanské. Poté se vyučil číšníkem a pracoval v nádražním bufetu v Ružomberoku. 1. října 1935 nastoupil základní vojenskou službu u telegrafního praporu v Turčianskom Svätém Martině. Po roce služby byl povýšen na svobodníka a 20. září 1937 propuštěn do zálohy. Pracoval v Ružomberoku jako drážní dělník až do 16. června 1938, kdy byl povolán na mimořádné vojenské cvičení spojené s činnou službou v období mobilizace. Po propuštění do zálohy pracoval jako textilní dělník v Ružomberoku.
V exilu
editovatDne 24. května 1939 přešel do Polska, kde byl v Krakově prezentován do československého vojska. Polsko opustil v červnu téhož roku a po připlutí do Francie byl zařazen do Cizinecké legie. Po vypuknutí II. světové války byl prezentován u československého zahraničního vojska a zařazen k telegrafnímu praporu. Bojů o Francii se nezúčastnil.
Po příchodu do Anglie byl znovu zařazen k telegrafistů. 28. října 1940 byl povýšen na desátníka. Dokončil měšťanskou školu a 2. července 1942 byl povýšen na četaře. Po vytipování k výcviku pro plnění zvláštních úkolů absolvoval od 9. ledna do 10. února praxi na čs. vojenské radiostanici (včetně pobytu v nemocnici po prodělané fraktuře nohy). Od 12. února 1943 do 10. dubna 1944 absolvoval zdokonalovací výcvik na čs. vojenské radiostanici, konspirační cvičení a parakurz. Dále potom prodělal individuální spojovací cvičení, kurz výcviku práce s Eurikou a S-Phonem a opakovací parakurz. Dne 2. května 1944 se v hodnosti četaře přesunul na vyčkávací stanici v Itálii.
Nasazení
editovatPo půlnoci 10. června 1944 byl s ostatními příslušny skupiny vysazen u Veľkých Uherců. Podařilo se mu nalézt spojení na odboj a stal se členem štábu připravujícího SNP. Pracoval pod velením kpt. Krátkého jako telegrafista. Po potlačení povstání ustoupil s ostatními 28. října 1944 na Donovaly. Dne 2. listopadu byl poblíž obce Bahníky zastřelen příslušníky německých jednotek, kterými byl předcházející den při zátahu zajat.
Po válce
editovatV září 1945 bylo exhumováno jeho tělo a 26. září pohřbeno s vojenskými poctami v rodné obci. 1. prosince 1945 byl in memoriam povýšen až na poručíka pěchoty a 18. července 1948 byl povýšen na nadporučíka pěchoty v záloze.
V roce 1991 mu byla v rodné obci odhalena pamětní deska.
Vyznamenání
editovat- 1944 -
Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie - 1945 -
Československý válečný kříž 1939 in memoriam - 1945 -
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem - 1968 -
Řád SNP, I. třída in memoriam
_BAR.svg){kind=small}
Odkazy
editovatReference
editovatLiteratura
editovat- REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.
