František Albrecht z Oettingen-Spielbergu
| František Albrecht z Oettingen-Spielbergu | |
|---|---|
 Rodový erb | |
| Narození | 10. listopadu 1663 nebo 1663 Oettingen in Bayern |
| Úmrtí | 3. února 1737 nebo 1737 (ve věku 73–74 let) Oettingen in Bayern |
| Povolání | aristokrat |
| Děti | Marie Anna Kateřina z Oettingen-Spielbergu[1][2] Marie Josefa Terezie z Oettingen-Spielbergu Jan Alois I. z Oettingen-Spielbergu Marie Frederika z Oettingen-Spielbergu[2] Marie Františka Luisa z Oettingen-Spielbergu Marie Frederika z Oettingen-Spielbergu … více na Wikidatech |
| Rodiče | Jan František z Oettingen-Spielbergu a Ludovika Rozálie z Attemsu[2] |
| Příbuzní | Jan Nepomuk Karel z Lichtenštejna a Marie Terezie z Lichtenštejna[2] (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Albrecht z Oettingen-Spielbergu (německy Franz Albrecht von Oettingen-Spielberg, 10. listopadu 1663, Oettingen, Bavorsko – 3. února 1737 tamtéž) byl hrabě z Oettingen-Spielbergu (poblíž Gunzenhausen ve Středních Frankách), v letech 1734–1737 1. kníže z Oettingen-Spielbergu.
Život
editovat
_012.jpg)
Narodil se jako mladší syn hraběte a sedmé z devíti dětí hraběte Jana Františka z Oettingen-Spielbergu (1631–1665) a jeho manželky hraběnky Ludoviky Rosálie Anny Henriky z Atems-Tantzenbergu (1630–1709).
V roce 1682 napsal diplomovou práci pod vedením jezuitského profesora Johanna Banholzera.[3]
V roce 1731 rodová linie Oettingen-Spielberg získala jednu třetinu majetku zaniklé linie Oettingen-Oettingen včetně zámku Öttingen. František Albrecht z Oettingen-Spielbergu byl komorníkem a tajným radou císaře a v roce 1734 byl povýšen do říšského knížecího stavu.[4]
František Albrecht z Oettingen-Spielbergu zemřel v Öttingenu 3. února 1737 ve věku 73 let a byl pohřben v tamním kostele sv. Šebestiána.
Manželství a potomstvo
editovatFrantišek Albrecht z Oettingen-Spielbergu se 26. června 1689 oženil v Oettingenu s Johanou Markétou ze Schwendi (27. června 1672 – 25. dubna 1727, Öttingen)[5], dědičkou rodu Schwendiů a Achstettenů, dcerou svobodného pána Františka Ignáce ze Schwendi (1628–1686) a Marie Markéty Fuggerové (1650–1719). Z jejich manželství se narodilo 14 dětí:
- Marie Anna Kateřina (21. září 1693 – 15. dubna 1729), 3. srpna 1716 se ve Vídni provdala za knížete Josefa I. Jana z Lichtenštejna (27. května 1690 – 17. prosince 1732)
- Marie Josefа Terezie (19. září 1694 – 20. srpna 1738), 28. května 1714 se v Oettingenu provdala za knížete Heřmana Bedřicha z Hohenzollern-Hechingenu (11. ledna 1665 – 23. ledna 1733)
- Josef František Xaver (12. září 1695 – 13. února 1718)
- František Antonín (31. května 1697 – 10. ledna 1708)
- Marie Cecílie Františka (27. října 1698 – květen 1746), 20. května 1724 se provdala za hraběte Jana Antonína Pruskovského z Pruskova
- Marie Frederika Rozálie Karolína (27. listopadu 1699 – 15. ledna 1759), 29. ledna 1720 se provdala za hraběte Karla Seyfrieda z Königsegg-Aulendorfu (8. května 1695 – 30. října 1765)
- Marie (8. února 1701 – 9. února 1701)
- Marie Markéta Johanа (8. února 1702 – 1723)
- Marie Františka Luisa (21. května 1703 – 29. listopadu 1737), se provdala 20. května 1722 v Oettingenu za knížete Josefa Bedřicha Arnošta z Hohenzollernu (24. května 1702 – 8. prosince 1769)
- Marie Vilemína (9. června 1704 – 4. listopadu 1706)
- Jan Ignác Alois (16. října 1705 – 22. října 1706)
- Jan Alois Šebestián Ignác Filip (18. ledna 1707 – 16. února 1780), 2. kníže z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Spielbergu, 23. května 1735 se ve Watzdorfu u Rohrbachu oženil s vévodkyní Terezou Marií Annou Šlesvickou (19. prosince 1713 – 14. července 1745)
- Antonín Arnošt Josef Ignác (12. února 1712 – 23. května 1768), 3. kníže z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Spielbergu, pán na Schwendi-Achstettenu, 5. května 1754 se v Mnichově oženil s hraběnkou Marií Terezií Waldburskou (27. května 1735 – 23. prosince 1789)
- Marie Gertruda Frederika Tereza (17. dubna 1714 v Oettingenu – 30. listopadu 1771 ve Vídni), 3. srpna 1734 se ve Vídni provdala za hraběte Josefa Kašpara von Wilczek (22. července 1700, Klimkovice – 1. března 1777, Vídeň)
Literatura
editovat- Volker von Volckamer: Oettingen, Grafen und Fürsten zu. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 19, Duncker & Humblot, Berlin 1999, ISBN 3-428-00200-8, S. 472 – 474.
- Dieter Kudorfer: Die Grafschaft Oettingen. Territorialer Bestand und innerer Aufbau (um 1140 bis 1806). Kommission für Bayerische Landesgeschichte, München 1985, ISBN 3-7696-9936-X.
- Detlev Schwennicke, Europaische Stammtafeln, New Series, Vol. XVI, Tafel 102.
- Europaische Stammtafeln, by Wilhelm Karl, Prinz zu Isenburg, Vol. XII, Tafel 155.
Reference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Франц Албрехт фон Йотинген-Шпилберг na bulharské Wikipedii a Francesco Alberto di Oettingen-Spielberg na italské Wikipedii.
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b c d Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.