François Mitterrand
François Maurice Marie Mitterrand 
[fʀɑ̃ˈswa mitɛˈʀɑ̃] (26. října 1916 – 8. ledna 1996 Paříž) byl francouzský levicový politik a státník. V roce 1981 se stal francouzským prezidentem a v této funkci působil do roku 1995. Podílel se na pádu komunismu ve východní Evropě.
| François Mitterrand | |
|---|---|
 François Mitterrand (1983) | |
| 21. prezident Francie | |
| Ve funkci: 21. května 1981 – 17. května 1995 | |
| Předchůdce | Valéry Giscard d'Estaing |
| Nástupce | Jacques Chirac |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Demokratický a socialistický svaz odboje (1946–1964) Socialistická strana (1971–1996) Federation of the Democratic and Socialist Left (1965–1968) Convention of Republican Institutions (1964–1971) |
| Rodné jméno | François Marie Adrien Maurice Mitterrand |
| Narození | 26. října 1916 Jarnac |
| Úmrtí | 8. ledna 1996 (ve věku 79 let) 17. obvod, Paříž,  Francie |
| Příčina úmrtí | rakovina prostaty |
| Místo pohřbení | Jarnac |
| Choť | Danielle Mitterrandová (od 1944) |
| Partner(ka) | Anne Pingeotová |
| Rodiče | Joseph Mitterrand a Yvonne Lorrainová |
| Děti | Jean-Christophe Mitterrand Gilbert Mitterrand Mazarine Pingeotová Hravn Forsne |
| Příbuzní | Jacques Mitterrand, Robert Mitterrand a Marie-Josèphe Mitterrand (sourozenci) |
| Alma mater | Pařížská právní fakulta Pařížský institut politických věd |
| Profese | politik, advokát a novinář |
| Náboženství | agnosticismus katolicismus |
| Ocenění | Řád Francisque (1943) Osoba roku Financial Times (1981) rytíř Řádu slona (1982) čestný doktor Univerzity Waseda (1982) řetěz Řádu Isabely Katolické (1982) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | François Mitterrand |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a politická kariéra
editovatFrançois Mitterrand se narodil 26. října 1916 v Jarnacu v západní Francii v katolické rodině jako pátý z osmi dětí. Studoval na náboženské škole, posléze na právnické a filozofické fakultě Pařížské univerzity. Po studiích pracoval jako novinář. Za druhé světové války bojoval jako voják proti invazi Francie nacistickým Německem a v roce 1940 byl raněn a zajat u Verdunu. V roce 1941 se mu po dvou neúspěšných pokusech podařilo uprchnout z německého zajetí a dostat se na jih Francie pod správu vichistické vlády. Vzdor tomu, že byl hledán Němci jakožto uprchlík, v lednu 1942 se mu podařilo získat funkci smluvního zaměstnance ve vichistické vládě, nejprve v Legii bojovníků a dobrovolníků národní revoluce, a od června téhož roku v Odboru pro roztřídění válečných vězňů, kde využil své funkce, aby vyrobil falešné dokumenty pro uprchlíky z německých válečných táborů. V téže době, v červnu 1942, se přidal k hnutí odporu na jihu Francie (jeho krycí jméno bylo Morland) a v té době začal spolupracovat s generálem de Gaullem, se kterým bude o čtvrtstoletí později soupeřit o politickou moc. Účastnil se také v Paříži hnutí odporu a po skončení války se podílel na osvobozování vězňů v koncentračním táboře Dachau. V šedesátých letech a na začátku let sedmdesátých se mu podařilo sjednotit do té doby roztříštěnou francouzskou levici, v roce 1971 proběhl sjednocovací sjezd Francouzské socialistické strany (PS). Tato skutečnost ho vynesla o deset let později do nejvyšší státní funkce. Poprvé se prezidentského klání zúčastnil už v roce 1965, byl však poražen Charlesem de Gaullem, podruhé (opět neúspěšně) v roce 1974. Prezidentských voleb v roce 1969 se nezúčastnil. Francouzským prezidentem byl zvolen dvakrát, poprvé v roce 1981, kdy v druhém kole porazil stávajícího prezidenta Giscarda d'Estaing, a stal se tak prvním socialistickým prezidentem Francie od vzniku Páté republiky. Podruhé byl zvolen v roce 1988, kdy v druhém kole porazil kandidáta pravice Jacquese Chiraca. Dohromady tedy strávil v prezidentském úřadě 14 let, což je nejdelší období v dějinách francouzské Páté republiky.
Kontroverze
editovatMitterand o svém působení pod vládou ve Vichy dlouhá léta mlčel a vše teprve přiznal až v roce 1994 v knize rozhovorů s novinářem Pierrem Péanem Francouzské mládí.[1]
Atentát
editovatDne 15. října 1959 došlo k pokusu o atentát; pachatelé měli být odpůrci dekolonizace Alžírska. Několik dní po atentátu se na policii dostavil představitel poujadismu Archivováno 8. 9. 2019 na Wayback Machine. Robert Pesquet a prohlásil, že Mitterand byl o atentátu předem zpraven a že využil situace, aby si tak obnovil svou klesající popularitu.[2]
Socialistické myšlenky v praxi
editovatBěhem svého politického působení po volbách v roce 1981 přišel s programem znárodňování, které bylo typické pro východní blok. Byl přesvědčen, že tento krok lidem naplní kapsy[zdroj?] a podpoří ekonomiku. Snížil důchodový věk na 60 let a zvedl plošně minimální mzdu o 10 procent.
Návštěva Československa
editovat
Mitterand navštívil Československo třikrát. Poprvé přijel v listopadu 1967, kdy ho přijal prezident Antonín Novotný.[3] Další návštěva se uskutečnila 8. prosince 1988 Mitterrand přijel navštívit Československou republiku, čímž se stal vůbec prvním francouzským prezidentem, který tak učinil od jejího založení v roce 1918.[4][5]
Další podstatný aspekt této návštěvy byl ten, že kromě oficiálních ceremonií a jednání s komunistickými státníky se prezident Mitterrand 9. prosince setkal s představiteli českého disentu a signatáři charty 77. Byli to Václav Havel, Rudolf Battěk, Jiří Dienstbier starší, Miloš Hájek, Ladislav Lis, Václav Malý, Karel Srp a Petr Uhl. Tato takzvaná snídaně s Mitterrandem se odehrála v jídelně Buquoyského paláce.
Později se Mitterrand obdobně ještě setkal s ruským disidentem Andrejem Sacharovem a polským disidentem Lechem Wałęsou.[6] V prosinci 1989 navštívil Kyjev a východní Berlín.[7] Potřetí navštívil Prahu 15. září 1991, aby zopakoval svou proslavenou snídani s disidenty. Tentokrát byla však ve formě oběda a českoslovenští účastníci už byli významnými politiky – Václav Havel prezidentem, Rudolf Battěk předsedou Sněmovny lidu FS, Jiří Dienstbier místopředsedou vlády a ministrem zahraničí, Ladislav Lis předsedou výboru Sněmovny národů FS, Petr Uhl ústředním ředitelem ČTK a Václav Malý administrátorem kostela sv. Gabriela. Nově přibyli předseda FS Alexander Dubček, dále předseda Čs. helsinského výboru a poradce předsedy FS Jiří Hájek. Při této návštěvě prezident otevřel zrenovovaný Francouzský institut ve Štěpánské ulici.
V květnu 1990 přijal čestné členství, které mu udělilo Masarykovo demokratické hnutí.
Kniha
editovatV dubnu 1995 vydal knihu Dvouhlasá paměť, kde se snažil zanechat svůj duchovní odkaz a zároveň přemítal nad blížící se smrtí.
Smrt
editovatOd 90. let trpěl rakovinou prostaty. Zemřel 8. ledna 1996, a to 8 měsíců po skončení svého prezidentství. Na sklonku jeho života se veřejnost dozvěděla o jeho sporné činnosti za války a také o existenci nemanželské dcery.
Vyznamenání
editovat
_-_ribbon_bar.gif){kind=small}
Posmrtné pocty
editovatV pondělí 13. července 2015 odhalila v Praze Jazzová sekce u svého sídla ve Valdštejnské ulici 158/14 bustu Françoise Mitterranda. Předseda Jazzové sekce Karel Srp k tomu získal souhlas tehdejšího francouzského předsedy vlády Manuela Vallse. Záštitu převzal prezident republiky Miloš Zeman. Autorem busty je akademický sochař Jan Zelenka, který žije téměř 30 let v Paříži. Busta je první v bývalé východní Evropě a kromě Francie pravděpodobně i ve světě.[16]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Pierre Péan, Une Jeunesse française. François Mitterrand, 1934–1947.
- ↑ Robert Pesquet, Mon vrai-faux attentat contre Mitterrand : la vérité sur l'affaire de l'Observatoire, Paris, Michel Lafon, 1995.
- ↑ F. Mitterrand přijat soudruhem A. Novotným. Rudé právo. 1967-11-14, roč. 48, čís. 314, s. 1. Dostupné online [cit. 2022-04-25]. ISSN 0032-6569.
- ↑ Dnes přijíždí François Mitterrand. Rudé právo. 1988-12-08, roč. 69, čís. 289, s. 1. Dostupné online [cit. 2022-04-25].
- ↑ Rozhovor prezidenta F. Mitterranda pro Rudé právo: „Přeji si oživení sympatií mezi francouzským a československým lidem“. Rudé právo. 1988-12-08, roč. 69, čís. 289, s. 6. Dostupné online [cit. 2022-04-25].
- ↑ Snídaně u Mitterranda: Husák musel počkat, přednost dostal Havel [online]. Česká televize [cit. 2015-12-29]. Dostupné online.
- ↑ François Mitterrand – mistr politické taktiky [online]. Český rozhlas [cit. 2015-12-29]. Dostupné online.
- ↑ WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
- ↑ Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
- ↑ SAHOBOSS. National Orders Recipients 1994. South African History Online [online]. 2011-04-03 [cit. 2019-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-23. (anglicky)
- ↑ PORTUGAL. CHANCELARIA DAS ORDENS. Anuário das ordens honoríficas Portuguesas: Cidadaos Estrangeioros 1910 - 2006. [s.l.]: A Chancelaria 496 s. OCLC 220725779 S. 306.
- ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-01.
- ↑ https://www.boe.es/boe/dias/1982/07/10/pdfs/A18875-18875.pdf
- ↑ Jako první promluvil s disidenty, Zeman nyní Mitterrandovi odhalil bustu. iDNES.cz [online]. 2015-07-13 [cit. 2022-04-28]. Dostupné online.
Literatura
editovat- SYRUČEK, Milan. Růže pro prezidenta: Životopis Francoise Mitterranda. 1. vyd. Praha: Irma, 1996. 182 s. ISBN 80-901353-7-4.
- MONTALDO, Jean. François Mitterrand a 40 loupežníků. Praha: ETC, 1996. 176 s. ISBN 80-86006-01-8.
- MITTERRAND, Danielle. Kniha mých vzpomínek. Překlad Anna Štorkánová. Líbeznice: Víkend, 2008. 384 s. ISBN 978-80-7222-568-2.
- SYRUČEK, Milan. Osud velkého muže na pozadí dějin Francie. Praha: Cosmopolis, 2016. 456 s. ISBN 978-80-271-0163-4.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Galerie François Mitterrand na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu François Mitterrand na Wikimedia Commons
Osoba François Mitterrand ve Wikicitátech- Pořad Českého rozhlasu Plus Francois Mitterrand, mistr politické taktiky, obsahuje řadu ukázek z projevů, podrobně se zabývá vzestupem Francoise Mitteranda a hodnotí léta jeho působení.
