Fotografická paměť

Fotografická paměť nebo eidetická paměť (z řeckého είδος – dívat se, podoba) je akt vnímání, při kterém po krátké expozici předmětů nebo jevů jsou lidé schopni si je nadále zapamatovat a vybavit ve všech podrobnostech, detailech a konturách. Mezi prvními popsali eidetismus srbský vědec Viktor Urbančič (1907) a německý psycholog Erich Rudolf Jaensch (1920), který spolu se svými žáky prováděl základní výzkum eidetismu.

Skutečně doložených případů fotografické paměti je pozoruhodně málo, pokud vůbec nějaký.^[1] Jsou proto pochybnosti, zda tento jev vůbec existuje. Například americký kognitivní vědec Marvin Minsky označil fotografickou paměť za „nepodložený mýtus“.^[2]

Grafickou fotografickou paměť má například britský umělec Stephen Wiltshire.

Odkazy

Reference

↑ FOER, Joshua. Kaavya Syndrome: The accused Harvard plagiarist doesn't have a photographic memory. No one does. [online]. April 27, 2006 [cit. 2012-12-16]. Dostupné online.
↑ MINSKY, Marvin. Society of Mind. [s.l.]: Simon & Schuster, 1998. Dostupné online. ISBN 978-0-671-65713-0. S. 153.

Externí odkazy

Slovníkové heslo fotografická paměť ve Wikislovníku

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[Slate2006-1] FOER, Joshua. Kaavya Syndrome: The accused Harvard plagiarist doesn't have a photographic memory. No one does. [online]. April 27, 2006 [cit. 2012-12-16]. Dostupné online.

[2] MINSKY, Marvin. Society of Mind. [s.l.]: Simon & Schuster, 1998. Dostupné online. ISBN 978-0-671-65713-0. S. 153.

[1]

[2]