Fluorid chlorylu
chemická sloučenina
Fluorid chlorylu je chemická sloučenina se vzorcem ClO2F. Běžně se získává jako vedlejší produkt reakce fluoridů chloru s kyslíkem.[1] Jde o fluorid kyseliny chlorečné.
Fluorid chlorylu | |
---|---|
Kalotový model fluoridu chlorylu | |
Obecné | |
Systematický název | Fluorid chlorylu |
Anglický název | Chloryl fluoride |
Sumární vzorec | ClO2F |
Vzhled | plyn |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 13637-83-7 |
PubChem | 139523 |
SMILES | FCl(=O)=O |
InChI | InChI=1/ClFO2/c2-1(3)4 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 86,4502 g/mol |
Teplota tání | −15 °C |
Teplota varu | −6 °C |
Hustota | 3,534 g/cm3 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Příprava
editovatFluorid chlorylu byl poprvé připraven roku 1942 fluorací oxidu chloričitého.[2] Sloučenina je běžně připravována reakcí chlorečnanu sodného s fluoridem chloritým.
- 6 NaClO3 + 4 ClF3 → 6 ClO2F + 2 Cl2 + 3 O2 + 6 NaF
Struktura
editovatV souhlasu s teorií VSEPR je tvarem molekuly trigonální pyramida, stejný tvar má i fluorid bromylu (BrO2F). Na rozdíl od nich je fluorid jodylu (IO2F) polymerní.[3]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Chloryl fluoride na anglické Wikipedii.
- ↑ Inorganic synthesis. Volume 24. New York: [s.n.] 1 online resource (xxii, 391 pages) s. ISBN 9780470132555, ISBN 0470132558. OCLC 86223516 S. 3–5.
- ↑ SCHMITZ, H.; SCHUMACHEB, H. J. Über eine neue Reaktion des Chlordioxyds. Die Bildung einer Verbindung der Formel ClO2F. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 1942-04-29, roč. 249, čís. 3, s. 238–244. Dostupné online [cit. 2019-07-14]. ISSN 0863-1786. DOI 10.1002/zaac.19422490302. (německy)
- ↑ WIBERG, NILS. Lehrbuch der anorganischen Chemie. 101., verb. und stark erw. Aufl. / von Nils Wiberg. vyd. Berlin: Gruyter, 1995-01-01. XXXIX, 2033 Seiten s. Dostupné online. ISBN 3110126419, ISBN 9783110126419. OCLC 237142268
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Fluorid chlorylu na Wikimedia Commons