Filip Antonín Španělský
Filip, vévoda kalábrijský (13. června 1747, Palác Portici, Neapol – 19. září 1777, tamtéž) byl nejstarším synem španělského krále Karla III. Z následnictví po svém otci byl vyloučen z důvodu své slabomyslnosti. Jeho mladšími bratry byli španělský král Karel IV. a neapolsko-sicilský král Ferdinand I. Když se Filipův otec stal španělským králem, zůstal infant v Neapoli, kde žil až do své smrti.
| Filip Antonín Španělský | |
|---|---|
_-_Museo_Campano.jpg) Filip, vévoda kalábrijský autor portrétu Francesco Liani | |
| Rodné jméno | Filip Antonín Paskal Gennaro František de Paula |
| Narození | 13. června 1747 Palác Portici, Neapolské království |
| Úmrtí | 19. září 1777 (ve věku 30 let) Palác Portici, Neapolské království |
| Příčina úmrtí | neštovice |
| Místo pohřbení | Bazilika Santa Chiara v Neapoli |
| Rodiče | Karel III. Španělský Marie Amálie Saská |
| Rod | Bourbon-Anjou |
| Příbuzní | bratr: Karel IV. Španělský bratr: Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dětství
editovat
Filip se narodil v Paláci Portici v Neapoli. Byl šestým dítětem svých rodičů, krále Karla III. a královny Marie Amálie Saské, a jeho narození bylo uvítáno s velikou radostí. Po pěti dcerách, z nichž tří zemřely v dětství, se rodičům konečně narodil syn. Infant byl pokřtěn jako Filip Antonín Paskal Gennaro František de Paula, dědeček král Filip V., podle kterého byl pojmenován, zemřel necelý rok před jeho narozením. Kmotry byli strýc Ferdinand VI. a teta Barbara Portugalská. Jako dědic svého otce získal ihned po narození titul vévody kalábrijského. Přestože byl Filip jako mimino buclatý a zdravě růžový, brzy bylo zřejmé, že s ním není vše v pořádku. Často trpěl epileptickými záchvaty a jak rostl, bylo čím dál více znatelné jeho postižení, zejména jeho zvláštní tvář. Podle současníků měl princ „velkou těžkou hlavu“.
V roce 1754 si sardinský velvyslanec poznamenal, že se korunní princ nezdá příliš zdravý a že přestože je mu sedm let, skoro vůbec nemluví. Nicméně jeho rodiče princovy nedostatky před sebou i veřejností zapírali a Filip se objevoval u dvora jak jen mohl, pokud zrovna nebyl nemocný. Do sedmi let zůstával spolu se sestrami a mladšími bratry v péči vychovatelek. V roce 1755 byl spolu s bratrem Karlem předán do výchovy hraběte ze San Nicandro.
Vyloučení z následnictví
editovatDne 10. srpna 1759 zemřel Filipův strýc Ferdinand VI. a Filipovi rodiče byli nuceni řešit princův stav. Protože musel Karel III. odejít do Španělska převzít trůn, abdikoval na trůn Neapolska a Sicílie. Byli svoláni vysocí úředníci a šest lékařů, kteří měli rozhodnout o duševním stavu mladého prince a rozhodnout zda je schopen vlády. Princ byl po dva týdny držen pod přísným dohledem a svolaný výbor jej následně prohlásil nezpůsobilým k vládnutí a vyloučil jeho možnost nastoupení na trůn z důvodu mentálního postižení. Filipovi rodiče odešli do Madridu a Filip nadále zůstal v Neapoli v paláci v Casertě a byl navštěvován mladším bratrem Ferdinandem.
Na začátku září roku 1777 se Filip nakazil neštovicemi. Zemřel v paláci v Portici ve věku 30 let.
Vývod předků
editovatOdkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Infante Philip, Duke of Calabria na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Filip Antonín Španělský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Ferdinand II. Aragonský |
Kalábrijský vévoda 1747–1777 |
Nástupce: Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský |