Ferdinand Veverka

český politik

Ferdinand Veverka (29. ledna 1887 Bělá pod Bezdězem[3]7. dubna 1981 Paříž)[4] byl český a československý diplomat, politik a poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu socialistickou.

Ferdinand Veverka
Ferdinand Veverka
Ferdinand Veverka
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1919
Čs. vyslanec v Rumunsku
Ve funkci:
1920[1] / 1921[2] – 1924
PředchůdceBohumil Čermák[1] / Vladimír Hellmuth[2]
NástupceZdeněk Fierlinger
Ve funkci:
1937? – 1939
PředchůdceJan Šeba
Čs. vyslanec ve Švýcarsku
Ve funkci:
1924 – 1928
PředchůdceRobert Flieder
NástupceZdeněk Fierlinger
Čs. vyslanec Československa v USA (pod vyslanectví v USA spadala i Kuba)
Ve funkci:
1928 – 1936
PředchůdceZdeněk Fierlinger
NástupceVladimír Hurban
Čs. vyslanec v Rakousku
Ve funkci:
1936 – 1937
PředchůdceZdeněk Fierlinger
NástupceFrantišek Bořek-Dohalský
Stranická příslušnost
Členstvínár. soc.

Narození29. ledna 1887
Bělá pod Bezdězem
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. dubna 1981 (ve věku 94 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
ChoťKornélie Veverková
DětiFerdinand Veverka ml.
PříbuzníViktoria Duphenieux (vnučka)
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Profesepolitik
CommonsFerdinand Veverka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Narodil se v roce 1887 v Bělé pod Bezdězem do rodiny Vojtěcha Veverky (1848–1890) a Anny Schneebergerové (1851– ?). Jeho bratranec byl fotograf Adolf Schneeberger (1897–1977) a účastník odboje Emil Schneeberger (1900–1942). Byl příbuzný s MUDr. Václavem Lüftnerem (1855–1925).[zdroj?]

Před rokem 1918 působil ve Státoprávní pokrokové straně. V průběhu roku 1918 působil ve vedení mládežnické organizace České státoprávní demokracie, následně zasedal v Revolučním národním shromáždění[5] za Československou stranu socialistickou (dříve národní sociálové, pozdější národní socialisté). Mandátu se vzdal v červnu 1919. Byl profesí soukromníkem.[6]

Za první republiky působil v diplomatických službách. Zastupoval ČSR na Kubě, v Rakousku, Rumunsku,[7] USA a Švýcarsku. Byl stálým delegátem Československa u Společnosti národů.[8] Vystudoval práva a poté v Paříži absolvoval Institut d'études politiques de Paris. Byl kolegou Edvarda Beneše a přítelem amerického prezidenta Woodrow Wilsona. V roce 1938 koupil zámek, dvůr a pivovar v Dolních Lukavicích, kde se v zámecké kapli oženil s Kornélií Grégrovou (1891–1974) dcerou Julia Grégra. V roce 1945 byl Veverka označen za zrádce a kolaboranta a jeho majetek byl konfiskován. Byl obviněn, že předal československé vyslanectví v Rumunsku německému vyslanci „...slavnostním způsobem ihned po okupaci Čech a Moravy, bez nátlaku rumunské vlády, na prostou žádost německého vyslance a to bez protestu, aniž by vyčkal, jaké stanovisko zaujme ostatní svět“.[9] Do února 1948 ale řízení nebylo ukončeno. Závěrečný výměr ministerstva zemědělství je datován 18. března 1948 a vyzněl pro Veverku negativně. V té době již ale manželé Veverkovi byli v emigraci (odešli do Francie). Ferdinand Veverka se znal s etiopským císařem Haile Selassiem I., který mu tehdy nabídl práci osobního politického poradce. Působil pak 12 let v Etiopii.

Jeho syn Ferdinand Veverka ml. se o zámek v Lukavicích po roce 1989 úspěšně přihlásil a přesídlil zpět do Čech.[10][11] Dcera Kornélie se v roce 1937 provdala za Bedřicha Hildprandta, majitele zámku v Blatné, který byl jí a jejím dcerám rovněž v roce 1992 navrácen.[12]

Reference

editovat
  1. a b ŠISLER, Filip. Československo-Rumunské vztahy v letech 1944-1948. Praha, 2011 [cit. 2021-01-05]. 98 s. Diplomová práce. FF UK. Vedoucí práce doc. PhDr. Jan Pelikán, CSc.. s. 16. Dostupné online.
  2. a b KOVAŘÍK, Josef. Vztahy Československa a Rumunska v letech 1920-1924. Brno, 2016 [cit. 2021-01-05]. 105 s. Magisterská práce. FSS MU. Vedoucí práce PhDr. Vladimír Černý, Ph.D.. s. 31–32. Dostupné online.
  3. Matriční záznam o narození a křtu farnost Bělá pod Bezdězem
  4. Veverka, Ferdinand, 1887-1981 [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně. Dostupné online. 
  5. Ferdinand Veverka [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. 
  7. NĚMEČEK, Jan. Soumrak a úsvit československé diplomacie : 15. březen 1939 a československé zastupitelské úřady. Praha: Academia, 2008. 636 s. ISBN 978-80-200-1638-6. S. 307–330. 
  8. Šéfové diplomatických misí [28.10.1918 - 25.2.1948] :: Listings of diplomatic members :: Czechoslovakia (CZK) [online]. valka.cz [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  9. KADLEC, Petr. Československá zahraniční politika 1945-1950. Praha, 2010. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jaroslav Cuhra. s. 30. Dostupné online.
  10. BAKALÁŘSKÁ PRÁCE LENKY ŠVAJCROVÉ: DOLNÍ LUKAVICE (2003) [online]. reg424.unas.cz [cit. 2011-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-29. 
  11. Victoria Duphénieux: Doma se mluvilo vždy česky [online]. regionplzen.cz [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  12. Archivovaná kopie. www.pozitivni-noviny.cz [online]. [cit. 2013-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-31. 

Externí odkazy

editovat