Wikipedie

Ferdinand Portugalský

flanderský hrabě

Ferdinand Portugalský (portugalsky Fernando, starofrancouzsky Ferrand, 24. března 1188, Coimbra - 29. července 1233, Noyon) byl flanderský hrabě, účastník bitvy u Bouvines.

Ferdinand Portugalský
hrabě flanderský a henegavský
Portrét
Narození24. března 1188
Coimbra
Úmrtí29. července 1233
Noyon
Pohřbenkatedrála v Noyonu a klášter Marquette
ManželkaJohana I. Flanderská
PotomciMarie
DynastieBurgundové
OtecSancho I. Portugalský
MatkaDulce Aragonská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
Svatba s Johanou Flanderskou (středověká iluminace)
 
Fernando je za Johaniny asistence eskortován jako zajatec francouzského krále (středověká iluminace)

Ferdinand byl mladším synem portugalského krále Sancha I. a Dulce, dcery barcelonského hraběte a aragonského spoluvládce Ramona Berenguera IV.[1] Ke vhodnému sňatku mu výrazně dopomohla jeho teta Tereza, vdova po flanderském hraběti Filipovi.

V lednu 1212[2] se v Paříži oženil s Johanou, osiřelou dcerou prvního křižáckého latinského císaře Balduina I., dědičkou flanderského hrabství. Poté jako nový flanderský hrabě složil hold francouzskému králi Filipovi II. a byl donucen mu postoupit svůj dědický podíl - kastelánství v Aire-sur-la-Lys a v Saint-Omer. V dubnu 1213 se odmítl podílet na francouzské invazi do Anglie dokud nezíská zpět zabavená města. Filip August v odvetě vytáhl do Flander,[3] napadl a vyplenil Ferdinandovo území.[4] Vypálil Lille, Cassel a Douai. Flanderskému hraběti se společně s pomocí Renauda z Dammartinu podařilo francouzskou invazi odrazit a zastavili se až u hradeb Arrasu. Dosud váhající Ferdinand pak vyslyšel žádost o spojenectví a přešel na stranu Filipova nepřítele anglického krále Jana a jeho synovce císaře Oty Brunšvického.

V létě roku 1214 se začaly scházet armády.[5] Na Ferdinandově území se shromáždila vojáci Viléma ze Salisbury a Oty Brunšvického[6] a francouzské vojsko znovu plundrovalo Flandry a Henegavsko. V neděli 27. července se strhla nečekaná bitva u Bouvines, která se stala Ferdinandovi, jenž údajně předtím přísahal, že zabije krále Filipa,[7] osudnou.

„ ...nakonec veškeré břemeno boje padlo na Ferranda a jeho doprovod. Sražen k zemi, zraněn řadou hlubokých ran, byl zajat a svázán spolu s mnoha rytíři. Tak dlouho se bil, že vypadal jako polomrtvý a nemohl již v boji pokračovat, když se vzdal do rukou Huga z Mareuil a jeho bratra Jana. Jakmile byl Ferand zajat, všichni, kteří bojovali na jeho straně na této části pole, uprchli, byli pobyti nebo zajati... “
— Vilém Bretaňský[8]

Filip II. dosáhl skvělého vítězství.

„ ...porazil Filip, král Francie, při bitvě krále Otu, hraběte z Flander, hraběte z Boulogne a několik dalších baronů “
— poznámka Ingeborg Dánské na okraji žaltáře[9]

Ukořistěného říšského orla s ulomenými křídly poslal svému štaufskému spojenci Fridrichovi II.[10] a získal mnoho cenných zajatců. Největší počet jich pocházel z Flander[11] a mladý hrabě byl svěřen do rukou Jana z Nesle,[12] potupně v železech[13] odvezen do pařížského Louvru, kde byl vsazen do věže.[14]

Ve vězení hrabě strávil řadu let. V dubnu 1226 uzavřel s Blankou Kastilskou dohodu a po zaplacení vysokého výkupného byl roku 1227 propuštěn. Krom výkupného složil francouzskému králi slib věrnosti, poskytl záruky vhodného chování[pozn. 1] a v dalších letech pak mladému králi vždy věrně sloužil.[16]

Hrabství po dobu manželovy nepřítomnosti řídila Johana a po manželově propuštění porodila své jediné dítě - dceru Marii. Ferdinand roku 1233 v důsledku nemoci zemřel. Jeho srdce a vnitřnosti byly pohřbeny v místní katedrále a tělo v cisterciáckém klášteře Marquette,[2] který po propuštění z vězení společně s manželkou založil.

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
 Jindřich Burgundský
 
 
 Jindřich Burgundský
 
 
 
 
 
 
 Sibyla Barcelonská
 
 
 Alfons I. Portugalský
 
 
 
 
 
 
 Alfons VI. Kastilský
 
 
 Tereza Leónská
 
 
 
 
 
 
 Jimena Muñoz (León)
 
 
 Sancho I. Portugalský
 
 
 
 
 
 
 Humbert II. Savojský
 
 
 Amadeus III. Savojský
 
 
 
 
 
 
 Gisela Burgundská
 
 
 Matilda Savojská
 
 
 
 
 
 
 Gigo III. z Albonu
 
 
 Matylda z Albonu
 
 
 
 
 
 
 Matylda
 
Ferdinand Portugalský
 
 
 
 
 
 Rajmund Berengar II. Barcelonský
 
 
 Rajmund Berengar III. Barcelonský
 
 
 
 
 
 
 Matylda z Apulie
 
 
 Rajmund Berengar IV. Barcelonský
 
 
 
 
 
 
 Gilbert I of Millau
 
 
 Dulce Provensálská
 
 
 
 
 
 
 Gerberga Provensálská
 
 
 Dulce Aragonská
 
 
 
 
 
 
 Sancho I. Aragonský
 
 
 Ramiro II. Aragonský
 
 
 
 
 
 
 Felicia z Rousy
 
 
 Petronila Aragonská
 
 
 
 
 
 
 Vilém IX. Akvitánský
 
 
 Anežka Akvitánská
 
 
 
 
 
 
 Filipa z Toulouse
 

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Jakékoli narušení smlouvy z Melunu ze strany flanderských hrabat mělo za následek exkomunikaci. Roku 1297 tak byl exkomunikován po vypovězení lenního slibu francouzskému králi Ferdinandův synovec Vít z Dampierre.[15]

Reference

editovat
  1. ↑ www.genealogy.euweb.cz
  2. ↑ a b www.mittelalter-genealogie.de
  3. ↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 154. 
  4. ↑ DUBY, Georges. Neděle u Bouvines 27. července 1214. Praha: Argo, 1996. ISBN 80-7203-164-3. S. 29. 
  5. ↑ Duby,str. 46
  6. ↑ Duby,str. 47
  7. ↑ Duby,str. 57
  8. ↑ Duby,str. 54
  9. ↑ Duby,str. 30
  10. ↑ Francouzští králové, str. 156
  11. ↑ Duby,str. 40
  12. ↑ LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. S. 67. Dále jen Svatý Ludvík. 
  13. ↑ Duby,str. 64
  14. ↑ Duby,str. 62
  15. ↑ HÉLARY, Xavier. Courtrai 11. července 1302. Praha: Karolinum, 2017. 147 s. ISBN 978-80-246-3609-2. S. 30. 
  16. ↑ Svatý Ludvík ,str. 78

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Předchůdce:
Johana 		  Flanderský hrabě
1212 – 1233 		  Nástupce:
Tomáš
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ferdinand_Portugalský&oldid=24287286“