Ferdinand Pálffy
Hrabě Ferdinand Pálffy z Erdődu (maďarsky Erdődy Pálffy Ferdinand, německy Ferdinand Pálffy von Erdőd, 31. ledna[1] 1774, Vídeň - 4. února 1840 tamtéž) byl uherský šlechtic z rodu Pálffyů. Působil jako důlní inženýr, státní úředník, divadelní podnikatel a hudební mecenáš.
| Ferdinand Pálffy z Erdődu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1. února 1774 Vídeň |
| Úmrtí | 4. února 1840 (ve věku 66 let) Vídeň |
| Povolání | inženýr, Impresário, aristokrat a politik |
| Politická strana | politik před vznikem politických stran |
| Rodiče | Leopold III. Pálffy z Erdődu |
| Příbuzní | Leopold IV. Pálffy z Erdődu (sourozenec) |
| Funkce | župan (Prešpurská župa; 1834–1835) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovat
Ferdinand Pálffy byl syn hraběte Leopolda III. Pálffyho z Erdődu (1739–1799).
V letech 1794 až 1796 navštěvoval báňskou akademii v Banské Štiavnici, a po jejím absolvování vstoupil do státních služeb. V roce 1807 patřil vedle knížete Josefa Františka z Lobkovic do Spolku šlechticů, který získal divadlo Na Vídeňce, později také Burgtheater a divadlo u Korutanské brány.
Pálffy byl jedním z podporovatelů Ludwiga van Beethovena a zajistil, aby skladatel kvůli ztrátě sluchu v divadle Na Vídeňce již v roce 1813 dostal volné místo „hned za orchestrem“. I přesto však Beethoven hraběte Pálffyho v divadle „velmi hlasitě“ hanil, jak o tom píše dirigent Louis Spohr, který byl v divadle Na Vídeňce kapelníkem v letech 1813 až 1815.
Za hraběte Pálffyho se v divadle Na Vídeňce 20. prosince 1823 konala premiéra hry Helminy von Chézy Rosamunde se scénickou hudbou Franze Schuberta. Zřejmě jako poděkování hraběti Pálffymu mu Schubert věnoval svou sonátu B dur pro čtyřruční klavír D 617.
V roce 1826 kvůli spekulacím přišel hrabě Pálffy o veškeré své jmění a byl nucen divadlo prodat v dražbě. Z obavy zatčení kvůli dluhům uprchl z Vídně do Bratislavy, kde pobýval několik let, než se vrátil do Vídně, kde 4. února roku 1840 zemřel.
Literatura
editovat- Constantin von Wurzbach: Pálffy von Erdöd, Ferdinand Graf. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 21. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1870, S. 202–204 (digitalizováno).
- Anton Bauer: 150 Jahre Theater an der Wien. Zürich/Leipzig/Wien 1952, S. 92–114.
- Rudolfine Ofenschüssel: Ferdinand Graf Pálffy. Ein Leben für das Theater. Phil. Diss., Wien 1965.
- Edith Martkl: Pálffy von Erdőd Ferdinand Gf.. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 7, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1978, ISBN 3-7001-0187-2, S. 299.
- Ernst Hilmar, Margret Jestremski (Hrsg.): Schubert-Lexikon. 2. Auflage. Graz 1997, S. 337.
- Peter Clive: Beethoven and His World: A Biographical Dictionary. New York 2001, S. 257f.
- Edith Marktl: Pálffy, Ferdinand Graf. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 20, Duncker & Humblot, Berlin 2001, ISBN 3-428-00201-6, S. 12 (digitalizováno).
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Pálffy z Erdődu na Wikimedia Commons
Reference
editovat- ↑ Michael Lorenz, Studien zum Schubertkreis, Phil. Diss., Wien 2001.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Pálffy na německé Wikipedii.
