Ferdinand Gorup svobodný pán z Besánez

Ferdinand Gorup z svobodný pán z Besánez (1. února 1855 Žatec[1]15. dubna 1928 Vídeň) byl rakousko-uherský právník, státní úředník a policista, v letech 1914–1917 policejní prezident ve Vídni.

Ferdinand Gorup von Besánez
Prezident Policejního úřadu ve Vídni
Ve funkci:
1914 – 1917
PředchůdceKarl von Brzesowsky
NástupceEdmund von Gayer

Narození1. února 1855
Žatec
Úmrtí15. dubna 1928 (ve věku 73 let)
Vídeň
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán svobodný pán
ChoťJohanna von Gorup-Besanez
DětiFerdinand von Gorup-Besanez
Alma materTechnická univerzita Vídeň
Profeseprávník
OceněníŘád železné koruny, Řád Františka Josefa, Leopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v Žatci v čp. 64 na dnešním Hošťálkově náměstí. Křestní jméno i titul získal po otci, který byl státním úředníkem Krajské hospodářské správy v Žatci. Jeho otec, Ferdinandův děd, byl generálem dělostřelectva v Klagenfurtu. Ferdinandova matka, za svobodna Schmiedová, byla dcerou měšťana z Lokte.

Gorup studoval od roku 1873 práva na univerzitě ve Vídni a v roce 1876 se zde stal členem bratrstva Teutonia Vienna. Do státních služeb vstoupil v roce 1880 jako koncipient na dolnorakouském místodržitelství. V roce 1887 byl přijat na vídeňské policejní ředitelství.

Jako policejní důstojník se v roce 1889 po sebevraždě korunního prince Rudolfa Habsburského na zámku Mayerling u Vídně spolu s Johannem von Habrdou, tehdejším policejním šéfem ve Vídni, podílel na tajném převozu těla Marie Vetserové na hřbitov cisterciáckého opatství v Heiligenkreuzu.

V letech 1901–1908 působil jako hlavní inspektor c. k. bezpečnostní stráže a jako organizační vedoucí uniformované vídeňské policie.[2] Do jeho funkčního období, konkrétně do roku 1904, spadá správní začlenění Floridsdorfu jako 21. obvodu do města Vídeň. Dne 28. listopadu 1905 doprovázel Gorup s policejním sborem demonstraci s 250 000 účastníky za volební právo na vídeňské Ringstrasse, která proběhla v poklidu.[3] V roce 1906 se ve Vídni uskutečnila mezinárodní automobilová výstava, která upozornila na pokračující motorizaci města, která policii postavila před nové úkoly.[4]

Gorup von Besánez byl právním poradcem císaře Františka Josefa bez oficiálního jmenování. V letech 1914–1917 byl prezidentem Policejního úřadu ve Vídni, v roce 1917 odešel do penze.

Po smuteční řeči ve školním klubu dcer státních úředníků byl zasažen mrtvicí. Jeho zdravotní stav se zhoršil a krátce nato ve svém bytě na Tulpengasse 2, Vídeň-Josefstadt zemřel. Byl pohřben 18. dubna 1928 na hřbitově v Hietzingu (skupina 11, č. 95). Jeho manželka Johanna Helena, rozená Reithoffer, z průmyslnické rodiny Johanna Nepomuka Reithoffera, zemřela po těžké nemoci 17. července 1941 ve Vídni ve věku 73 let. Gorup byl synovec významného profesora chemie Eugena Franze Gorupa z Besánez.

Gorupovy publikace

editovat
  • Wiener Verkehrs- und Straßenpolizei: eine Sammlung der darauf bezüglichen Gesetze, Verordnungen, Entscheidungen etc., Wien 19022, 740 str.
  • Gewerbe- und Marktpolizei (etc.), Wien 1907
  • Organisation und Instruktion der Wiener k. k. Sicherheitswache: zum Schulgebrauche für Polizeiorgane: Sanitäts- und Wohlfahrtspolizei, Gewerbe- und Marktpolizei, Spektakelpolizei, Landeskulturpolizei, Ortspolizei, Wien 1912.

Několika vydání dosáhla učebnice pro policejní školy.

Tituly a ocenění

editovat

Od narození užíval šlechtický titul svobodného pána udělený rodině v roce 1816.[5] Během svého působení ve státních službách získal řadu vysokých státních vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[6]

Rakousko-Uhersko

editovat

Zahraničí

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Gorup von Besánez na německé Wikipedii.

Reference

editovat
  1. Sbírka matrik Státního oblastního archivu v Litoměřicích, matrika narozených Žatec 1854–1857, sign. 189/19 [online]. Litoměřice: Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2024-11-22]. Dostupné online. 
  2. Sechzig Jahre Wiener Sicherheitswache. Wien: Zentralinspektorat der Wiener Bundessicherheitswache, 1929. S. 42. 
  3. HENNINGS, Fred. Solange er lebt, sv. 2. Die Weichen werden gestellt. Wien: Herold, 1969. S. 51.  (Dále jen Hennings 1969).
  4. Hennings 1969, s. 67.
  5. Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1849; Gotha, 1849; s. 152–153 dostupné online
  6. Přehled řádů a vyznamenání Ferdinanda Gorupa in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1917; Vídeň, 1917; s. 487 dostupné online