Ferdinand Freiligrath
Hermann Ferdinand Freiligrath (17. června 1810, Detmold, Knížectví Lippe – 18. března 1876, Cannstatt, dnes součást Stuttgartu) byl německý revoluční básník a překladatel.[1]
| Ferdinand Freiligrath | |
|---|---|
 Hermann Ferdinand Freiligrath | |
| Narození | 17. června 1810 Detmold |
| Úmrtí | 18. března 1876 (ve věku 65 let) Canstatt |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Uff-Kirchhof |
| Pseudonym | C. W. Müller von Düsseldorf |
| Povolání | básník a překladatel |
| Národnost | německá |
| Stát |  Prusko Německá říše |
| Témata | poezie a překlady do němčiny |
| Manžel(ka) | Ida Freiligrath |
| Děti | Kate Freiligrath-Kroeker Otto Freiligrath |
| Rodiče | Louise Wilhelmine Freiligrath |
| Příbuzní | Gisberte Freiligrath (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatPocházel z učitelské rodiny. V letech 1820–1825 studoval na gymnáziu v Detmoldu. Proti své vůli musel gymnázium opustit, aby se pak do roku 1832 učil obchodnímu podnikání v Soestu. Zde se seznámil s francouzskou a anglickou literaturou, naučil se francouzsky a anglicky a začal publikovat v místních časopisech. Poté pracoval jako bankovní úředník v Amsterdamu a od roku 1837 jako účetní v Barmenu. Uveřejnil překlady Ód a Zpěvů soumraku od Victora Huga a publikoval v literárním časopise Rheinisches Odeon, který vycházel v letech 1836–1838. Po úspěchu básnické sbírky Gedichte (1838, Básně) se živil jako spisovatel na volné noze. Roku 1842 získal roční plat od pruského krále.[2]
Pod vlivem Hoffmanna von Fallersleben se stal radikálním básníkem a vzdal se svého platu. Jeho angažované verše byly zakazovány a on sám byl pronásledován policií. Proto se roku 1845 uchýlil do Bruselu, kde se seznámil s Karlem Marxem. Od roku 1846 žil v Londýně. Roku 1848 se vrátil do Düsseldorfu, vstoupil do Svazu komunistů, zúčastnil se revolučního hnutí v Porýní a redigoval Marxem vydávaný deník Neue Rheinische Zeitung (Nové Rýnské noviny). Po porážce revoluce byl obžalován ze zločinu pobuřování a tak od roku 1851 žil opět v exilu v Londýně jako bankovní úředník. Do vlasti se mohl vrátit až díky amnestii roku 1868. Žil v Cannstattu a postupně se smířil s německým bismarckovským režimem.[2][3]
Jeho rané exotické balady, napsané pod vlivem francouzského romantismu, obsahují dobrodružné a pitoreskní motivy. Později si pro svou revoluční a sociální lyriku vysloužil označení „Trompeter der Revolution“ (trubač revoluce). Psal i lyriku v lidovém tónu a ke konci života také vlastenecké básně z prusko-francouzské války.[2] Kromě toho patřil k předním německým překladatelům své doby. Překládal z francouzštiny a angličtiny, kromě již zmíněného Victora Huga také Longfellowa, jehož byl přítelem, Burnse, Thomase Moora a další.[3]
Básnické dílo
editovat
- Gedichte (1838, Básně), romantická básnická sbírka.
- Ein Glaubensbekenntniß (1844, Vyznání víry), touto sbírkou básní se autor přihlásil k radikálnímu liberalismu.
- Ça ira!(1846, Půjde to!), soubor šesti básní, název podle francouzské revoluční písně.
- Februar-Klänge (1848, Zvuky února), báseň, oslava revoluce z roku 1848.
- Die Revolution (1848, Revoluce), báseň, oslava revoluce z roku 1848.
- Die Todten an die Lebenden (1848, Mrtví živým), báseň, za kterou byl autor obžalován z pobuřování, ale byl osvobozen.
- Zwischen den Garben (1849, Mezi snopy), politická lyrika z roku 1848.
- Neuere politische und sociale Gedichte (1849 a 1851, Novější politické a sociální básně), básnická sbírka, dva svazky.
- Neue Gedichte (1877, Nové básně).
Česká překlady
editovatPět Freiligrathových básní přeložil Jaroslav Vrchlický. Jedná se o básně Moře, Růže, Odpověď, Pomsta květin (Der Blumen Rache) a Leviathan. Překlad básně Pomsta květin posloužil roku 1877 Zdeňku Fibichovi jako libreto ke stejnojmennému melodramu pro vypravěče s průvodem klavíru.[4] Překlady Freiligrathových básní pak vydal Vrchlický roku 1891 v knize Hostem u básníků, která dále obsahuje různé překladů z provensálštiny, francouzštiny, italštiny, němčiny a angličtiny.[5]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužicko-srbských, Odeon, Praha 1987, S. 238-239
- ↑ a b c Slovník německy píšících spisovatelů - Německo, Libri, Praha 2018, S. 214-215.
- ↑ a b Ottův slovník naučný IX., Argo a Paseka, Praha a Polička 1998, S. 670-671.
- ↑ Klassika - Zdeněk Fibich: Pomsta květin
- ↑ Jaroslav Vrchlický: Hostem u básníků, Časopis českého studentstva, Praha 1891, S. 155-172.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Freiligrath na Wikimedia Commons - (německy) Ferdinand Freiligrath Leben und Werk – Projekt Gutenberg
- (anglicky) Ferdinand Freiligrath – Britannica.com
- (německy) Ferdinand Freiligrath – Portal Rheinische Geschichte
