Ferdinand Flemmich
Ferdinand Flemmich (14. září 1843 Vídeň[1] – 19. listopadu 1906 Rýmařov[2][1]) byl rakouský podnikatel a politik německé národnosti z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu.
| Ferdinand Flemmich | |
|---|---|
| Poslanec Moravského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1892 – 1902 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ústavní strana Německá pokroková str. |
| Narození | 14. září 1843 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 19. listopadu 1906 (ve věku 63 let) Rýmařov  Rakousko-Uhersko |
| Rodiče | Anton Flemmich |
| Děti | Ludwig Flemmich Karl Flemmich mladší |
| Příbuzní | Karl Flemmich (bratr) Otto Flemmich (vnuk) |
| Profese | byznysmen a podnikatel |
| Ocenění | Řád Františka Josefa |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
editovatByl synem vídeňského továrníka Antona Flemmicha a jeho manželky Juliany rozené Schiffmannové.[1] Ferdinand byl zakladatelem vlivného rýmařovského podnikatelského rodu Flemmichů. V Rýmařově vytvořil rozsáhlý areál továrních budov společně s velkou zahradou dodnes nazývanou Flemda nebo Flemiška. Šlo o firmu na hedvábné zboží. Ferdinand se v Rýmařově usídlil roku 1871, jeho předkové se v regionu severní Moravy ovšem připomínají coby soukeníci již v 17. století. Anton Flemmich založil vídeňskou textilní firmu, kterou později převzal Antonův syn Karl Flemmich, zatímco druhý syn Ferdinand Flemmich odešel na Moravu, nejprve podnikal od roku 1860 v Potštátu, pak v Rýmařově, kde ho zaujaly výhodné pozemky. V roce 1871 započal s výstavbou továrny. Součástí komplexu budov se postupně staly četné výrobní haly ale i vila majitele nebo obytné domy pro úředníky a dělníky. Areál disponoval i podnikovým lékařem, jídelnou a lázní. Po Ferdinandově smrti roku 1906 firmu převzali synové Ludwig a Karl. Rodině patřila firma až do roku 1945, kdy byl Karlův syn Otto Flemmich zbaven majetku a označen za kolaboranta. Výroba tu pokračovala až do 90. let 20. století.[3][4]
Koncem 19. století se zapojil i do vysoké politiky.[4] V doplňovacích zemských volbách (poté co rezignoval poslanec Eduard Kessler) byl 28. ledna 1892 zvolen na Moravský zemský sněm, za kurii městskou, obvod Uničov, Rýmařov. Mandát zde obhájil v řádných zemských volbách roku 1896.[5] V roce 1892[6] i v roce 1896[7] se uvádí jako německý liberální kandidát (tzv. Německá pokroková strana navazující na ústavověrný politický proud s liberální a centralistickou orientací).
Získal Řád Františka Josefa. Zemřel v listopadu 1906.[2] Příčinou úmrtí byl infarkt (Herzschlag). Tělo zesnulého bylo z Rýmařova převezeno k pohřbu do Vídně.[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d Kniha zemřelých Rýmařov, 1890–1909, f. 351.
- ↑ a b Todesfälle. Neues Wiener Tagblatt. Listopad 1906, čís. 323, s. 9. Dostupné online.
- ↑ Flemmichovo město ve městě, Rýmařovský horizont 2011/17 [online]. svcrymarov.cz [cit. 2016-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-23.
- ↑ a b Osudy Flemmichů, Rýmařovský horizont 2007/23 [online]. svcrymarov.cz [cit. 2016-07-12]. Dostupné online.
- ↑ MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4.
- ↑ Das Vaterland, 29. 1. 1892, s. 6.
- ↑ Die Presse, 31. 10. 1896, s. 3.
