Felix le Breux

český herec

Felix le Breux (5. dubna 1918 Plzeň4. února 1974 Praha) byl český herec, člen Městských divadel pražských, filmový herec a rozhlasový vypravěč. Jednalo se především o divadelního herce. Ve filmu byl angažován většinou pouze do vedlejších rolí, zejména mužů pocházejících ze střední třídy. V rozhlase propůjčoval svůj hlas především v dramatických inscenacích.

Felix le Breux
Narození5. dubna 1918
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. února 1974 (ve věku 55 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov Šárka
ChoťAlena Kreuzmannová

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se 5. dubna 1918 v Plzni. Otcem byl Felix st. (nar. 8.12. 1879 v Železné Rudě na tamním nádraží – jeho otec Rudolf (děd Felixe) tam byl drážním úředníkem). Otec Felixe le Breux pracoval jako šéfkuchař v hotelu Volpich v Terstu. Později ve 30. letech 20. století pracoval jako šéfkuchař v Grand Hotelu Snitke v Plzni. Matka Felixe le Breux byla Marie, rozená Rubriciusová, dcera Karla Rubriciusa, obuvníka v Plzni.[1] Vystudoval konzervatoř v Plzni a na začátku druhé světové války začal hrát divadlo. Mimo aktivní divadelní a filmový život pěstoval v soukromí také mnoho aktivit. Byl vášnivým rybářem a kutilem. Byl několikrát ženatý. S první ženou, herečkou Libuší Sobotovou – kolegyní z Plzně, se kterou měl dceru Kristinu, se rozvedl koncem války. Druhé manželství, rovněž s herečkou Alenou Kreuzmannovou skončilo rozlukou koncem padesátých let. Zbytek svého života strávil se svojí třetí ženou Ludmilou. Ludmila le Breux byla lékařka (specializací dětský hrudní chirurg). Zemřel ve věku 55 let 4. února 1974 v Praze.

Profesní kariéra

editovat

Již v době studií se aktivně podílel na založení divadelního souboru „Studentský avantgardní kolektiv“, navazující na výdobytky pražské divadelní avantgardy, zejména Osvobozené divadlo. Na konzervatoři byl svěřencem Jiřího Plachého. Ten jej naučil dokonalosti jevištního projevu a slova, což později zúročil zejména v práci pro rozhlas. Divadlo si Felix le Breux postavil na první místo před rozhlas a televizi a film (přesně v tomto pořadí).

Jeho divadelní kariéra začala v divadle E. F. Buriana. Nakrátko působil v Divadle ABC. Plně však zúročil svou hereckou všestrannost až na prknech Městských divadel pražských (19621974)[2], kde také brzy zaujal vedoucí herecké postavení. Jeho charisma ho předurčilo k rolím mužů „velkého světa“. Ve filmu se mu mnoho prostoru k velkým rolím nedostalo. Navzdory faktu, že účinkoval v mnoha filmech, ztvárňoval především muže střední třídy, právníky, lékaře, úředníky. Hlavní roli si zahrál ve filmu pouze jednou (Poslední růže od Casanovy z roku 1966), ale dokázal tím, že je schopen velkého hereckého výkonu nejen v divadle, ale i na stříbrném plátně.

Neméně významná byla také jeho spolupráce s Československým rozhlasem, kdy propůjčil svůj hlas mnoha postavám české i světové literatury, zpracované pro rozhlasové posluchače. V roce 1967 byl jmenován zasloužilým umělcem.

Šlechtičtí předci

editovat

Prapraděd Felixe le Breux byl důstojník pěšího pluku číslo 35 Ferdinand (nar. 1778, v Bruselu, dnes Belgie) a oženil se s Josefou, rozenou Volfingárovou z Ploskovic a Volfspachu (Wolfinger von Wolfsbach und Ploskowitz). Otec nevěsty byl Leopold Wolfinger von Wolfsbach und Ploskowitz, matka Barbora von Braunsdorf. Jeho druhou manželkou po ovdovění byla Anna, sestra Josefy. Rod Wolfinger von Wolfsbach und Ploskowitz byl původně český regionální erbovní a rytířský rod. Získal erb roku 1534 a poslední mužský potomek umírá roku 1824.[1]

Role ve filmu, v televizi, v dabingu a v rozhlase

editovat

40. léta

editovat

50. léta

editovat

60. léta

editovat

Televize

editovat
  • Pevnost na Rýně (1962) – role: generál Attwood
  • Pět miliónů svědků (1965) – role: Faltys
  • Dýmky (1966) – role: Dýmka lordova – lord Edward

Rozhlas

editovat

Reference

editovat
  1. a b KOLAČKOVSKÝ, Ladislav. Byl herec Felix le Breux skutečně potomek francouzského šlechtice a hraběnky z Ploskovic?. kolackovsky.blog.idnes.cz [online]. [cit. 2024-02-11]. Dostupné online. 
  2. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
  3. Molière: Lakomec. Nesmrtelná komedie o lakomci, který nade vše na světě miluje svoji kasičku. Vltava [online]. 2021-01-16 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat