Felix Medard ze Schwarzenbergu
Felix Medard Hubert princ ze Schwarzenbergu (německy Felix Medardus Hubert Prinz von und zu Schwarzenberg; 8. června 1867 Libějovice – 18. listopadu 1946 Gusterheim) byl český šlechtic z rodu Schwarzenbergů a rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v rakousko-uherském vojsku a působil u různých posádek, mimo jiné v Čechách. Za první světové války byl povýšen na generálmajora (1915) a vyznamenal se na italské frontě. Na konci války a po zániku Rakousko-Uherské monarchie byl penzionován a poté žil v soukromí na svých statcích ve Štýrsku.
| Felix princ Schwarzenberg | |
|---|---|
 Princ Felix Schwarzenberg s manželkou Annou (1897) | |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generálmajor (1915) |
| Narození | 8. června 1867 Libějovice Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 18. listopadu 1946 (ve věku 79 let) Gusterheim  Rakousko |
| Místo pohřbení | Schwarzenberská hrobka v Murau |
| Choť | (1897) Anna z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu (1873–1936) |
| Rodiče | Adolf Josef ze Schwarzenbergu (1832–1914) a Ida z Liechtensteinu (1839–1921) |
| Děti | Josef III. ze Schwarzenbergu Sophia of Schwarzenberg Marie zu Schwarzenberg Jindřich Schwarzenberg Eleonore zu Schwarzenberg |
| Příbuzní | Jan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu, Alois ze Schwarzenbergu, Karel Vavřinec ze Schwarzenbergu, Františka de Paula ze Schwarzenbergu, Tereza Marie ze Schwarzenbergu, Jiří ze Schwarzenbergu, Benedikta ze Schwarzenbergu a Eleonora ze Schwarzenbergu (sourozenci) |
| Profese | voják a důstojník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel ze šlechtické rodiny Schwarzenbergů, patřil ke hlubocké primogenituře[1] a narodil se na zámku v Libějovicích, který byl v době dlouholeté přestavby Hluboké oblíbeným rodinným sídlem. Byl třetím synem knížete Adolfa Josefa (1832–1914) a jeho manželky Idy, rozené princezny z Lichtenštejna (1839–1921).[2][3] Absolvoval Skotské gymnázium ve Vídni a krátce studoval práva na Univerzitě Karlově v Praze, ale v roce 1886 jako dobrovolník vstoupil do armády. V roce 1887 získal hodnost poručíka a sloužil u 14. pluku dragounů v Klatovech, v letech 1892–1894 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni. Jako nadporučík (1893) byl později přidělen ke generálnímu štábu a následně sloužil v Krakově.[4] Postupoval v hodnostech (rytmistr 1897, kapitán 1899, major 1905) a několik let sloužil u 5. armádního sboru v Prešpurku, kde byl zároveň pobočníkem vrchního velitele armády arcivévody Bedřicha.[5][6]
V hodnosti podplukovníka (1909) byl přeložen k 11. jezdeckému pluku v Terezíně, kde byl zástupcem velitele. V roce 1911 byl jmenován velitelem 14. jezdeckého pluku, u kterého začínal svou vojenskou službu a v roce 1912 dosáhl hodnosti plukovníka.[7][8] Na začátku první světové války bojoval nejprve na srbské frontě, poté byl přeložen do jižního Tyrolska, kde se v roce 1915 zúčastnil ofenzívy proti Itálii. V roce 1915 byl povýšen na generálmajora a jako velitel 48. divize[9] byl po Brusilovově ofenzívě převelen na východní frontu. V roce 1916 se vrátil do Itálie, kde se v roce 1917 vyznamenal v bitvě u Caporetta.[10] Nakonec byl od února 1918 velitelem 8. pěší divize císařských myslivců.[11] Po skončení první světové války byl k datu 1. září 1919 penzionován.[12]
Po rozpadu monarchie žil v soukromí na statku Gusterheim ve Štýrsku, který převzal jako dědický podíl po otci v roce 1914. Zde také zemřel a je pohřben v rodové hrobce v Murau.
Během své služby obdržel několik vyznamenání, byl nositelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Za účast v bitvě u Caporetta získal Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací a komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (obojí 1917).[13]
Rodina
editovatV roce 1897 se oženil s princeznou Annou z Löwenstein-Wertheimu (1873–1936), dcerou knížete Karla z Löwenstein-Wertheimu. Anna byla zároveň jeho sestřenicí, protože Felixova matka Ida Marie a Annina matka Sophie z Lichtenštejna byly dcerami knížete Aloise II. z Lichtenštejna.[14] Anna se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[15] Z manželství se narodily čtyři děti, starší syn Josef (1900–1979) zdědil po svém bratranci Adolfovi knížecí titul (1950), mladší syn Jindřich (1903–1965) žil v Gusterheimu a adoptoval svého vzdáleného příbuzného Karla Schwarzenberga (*1937) z orlické sekundogenitury.[16]
Felixův nejstarší bratr Jan Nepomuk (1860–1938) byl dědicem rozsáhlého majetku v Čechách, poslancem českého zemského sněmu a říšské rady a dědičným členem rakouské Panské sněmovny. Další bratři Alois (1863–1937) a Jiří (1870–1952) sloužili v armádě a nejmladší předčasně zemřelý bratr Karel (1871–1902) působil v diplomacii. Díky svému sňatku byl Felix mimo jiné švagrem vlivného českého politika hraběte Vojtěcha Schönborna nebo portugalského prince Miguela z Braganzy.[17]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Almanach českých šlechtických rodů; Brandýs nad Labem, 2010; s. 387–390 ISBN 978-80-85955-39-2
- ↑ Rodokmen rodu Schwarzenbergů dostupné online
- ↑ Felix Medard Schwarzenberg na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender 1893; Gotha, 1893; s. 220 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und königliche Heer 1905; Vídeň, 1905; s. 95, 157 dostupné online
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XXIII.; Praha, 1905 (reprint 2000); s. 90 (heslo ze Schwarzenberka) ISBN 80-7185-338-0
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň 1914; s. 143 dostupné online
- ↑ Dragounský pluk č. 14 na webu valka.cz
- ↑ Felix Schwarzenberg na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Velení rakousko-uherské armády v bitvě u Caporetta dostupné online
- ↑ 8. pěší divize na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Služební postup Felixe Schwarzenberga in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 169 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 59, 86 dostupné online
- ↑ Rodokmen Lichtenštejnů dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 325, 338 dostupné online
- ↑ Jindřich ze Schwarzenbergu na webu lexschwarzenberg dostupné online
- ↑ Rodokmen Löwenstein-Wertheimů dostupné online
Literatura
editovat- JUŘÍK, Pavel: Schwarzenbergové. Nic než rovně; Praha, 2018; 168 s. ISBN 978-80-242-6010-5
