Felix Luschka
Felix Luschka, plným jménem Felix Max Luschka von Sellheim[1] (4. března 1885 Kravaře[2] [uváděno též rodiště Bílsko][3][4][5] – 10. února 1968[3] Kostnice[6]), byl československý politik německé národnosti a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Německou křesťansko sociální stranu lidovou, později za Sudetoněmeckou stranu.
| Felix Luschka | |
|---|---|
| Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1920 – 1938 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Křesťansko sociální str. DCSVP SdP GB/BHE |
| Narození | 4. března 1885 Kravaře  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 10. února 1968 (ve věku 82 let) Kostnice  Západní Německo |
| Alma mater | Vídeňská univerzita |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
editovatVystudoval práva na Vídeňské univerzitě a získal titul doktora práv. Od roku 1909 byl úředníkem na místodržitelství ve Štýrsku. Po čtyři roky pak byl majitelem statku na Hlučínsku. Byl rovněž správním úředníkem v Opavě.[3] Již před první světovou válkou byl aktivní v rakouské Křesťansko sociální straně.[2]
V parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění a mandát obhájil i ve všech následujících volbách, tedy v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935.[7] Profesí byl radou politické správy. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Opavě.[8]
V rámci křesťanské sociální strany se ve 20. letech profiloval spíše nacionálně (ještě v roce 1926 rozhodně odmítal vstup strany do vládní koalice), ve 30. letech byl naopak stoupencem aktivismu, tedy vstřícného postoje německé menšiny vůči ČSR. Od roku 1925 byl předsedou poslaneckého klubu strany. Byl aktivní v podpoře německého školství na Opavsku a v německy osídlených oblastech na severovýchodě Českých zemí. Kritizoval zrušení Slezské země. V prezidentských volbách roku 1935 byl jedním z iniciátorů rozhodnutí, kdy křesťanští sociálové podpořili na post prezidenta Edvarda Beneše.[2][9]
Po sloučení Německé křesťansko sociální strany lidové se Sudetoněmeckou stranou přešel v březnu 1938 do jejího poslaneckého klubu.[10] Na podzim 1938 v souvislosti se změnami hranic Československa ztratil svůj mandát.[11]
Po válce byl v rámci vysídlení Němců z Československa přestěhován do západního Německa, kde působil jako ministerský úředník.[2] V roce 1953 kandidoval do zemského sněmu západoněmecké spolkové země Bádensko-Württembersko za volební obvod 183 jako kandidát formace Gesamtdeutscher Block/Block der Heimatvertriebenen und Entrechteten.[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Die Volksvertretung 1946–1972 [online]. kgparl.de [cit. 2014-11-20]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d Kroupa, Vojtěch: Katolické politické strany na Šumpersku [online]. theses.cz [cit. 2011-10-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c Die CSU 1945-1948: Protokolle Und Materialien Zur Fruhgeschichte Der ... [online]. books.google.cz [cit. 2014-11-20]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1303.
- ↑ NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online.
- ↑ PEHR, Michal. Cestami křesťanské politiky : Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. [s.l.]: AKROPOLIS, 2007. 373 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86903-53-8. S. 158.
- ↑ Felix Luschka [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-12]. Dostupné online.
- ↑ seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-12]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 879.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-12]. Dostupné online.
- ↑ 151. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-12]. Dostupné online.
