Felix Ivo Leicher

český malíř

Felix Ivo Leicher (19. května 1727 Bílovec[1]20. února 1812 Vídeň) byl vídeňský malíř oltářních obrazů, jenž se svou tvorbou úspěšně uplatnil na rozsáhlém území celé habsburské monarchie i mimo ni (Monte Libano, Sýrie).

Felix Ivo Leicher
Narození19. května 1727
Bílovec, Slezsko
České královstvíČeské království České království
Úmrtí20. února 1812 (ve věku 84 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Národnostčeská
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Povolánímalíř
Hnutípozdní baroko
Významná dílaRáno, Večer (80. léta 18. století), Vidění sv. Hedviky (1794–1797)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se ve slezském městě Bílovec, dnes tam na zdi napravo od hlavního vchodu farního kostela sv. Mikuláše na jeho památku visí pamětní deska. Vyučil se tkalcem, později však studoval na piaristickém gymnáziu v Příboře, kde začal malovat kulisy pro školní divadlo. Jeho talentu si povšiml místní malíř Franz Andreas Schaffer, žák Jana Kupeckého a vzal ho do učení[2]. Po Schafferově smrti v roce 1749 Leicher chtěl pokračovat ve studiu. Patrně i pod vlivem staršího přítele a sourodáka Jana Ignáce Cimbala a stalo se pro něj posláním a celoživotním zaměstnáním. Od roku 1751 studoval Leicher vídeňskou malířskou akademii; v roce 1754 v soutěži akademie obdržel druhou cenu za obraz Pomazání Saula na krále (dnes se tento obraz i s přípravnou skicou nachází v Německém národním muzeu v Norimberku), což mu do budoucna zajistilo podporu této školy. Jeho učitelem tam byl mimo jiné Franz Anton Maulbertsch, s nímž pak po celý život udržoval přátelské vztahy a spolupracoval, např. na freskách a obrazech pro piaristický kostel v Mikulově. V mnoha místech je Leicher tvůrcem oltářních obrazů v kostelích s Maulbertschovými freskami. Vliv učitele však nezapře ani pozdní Leicherovo dílo, jak je patrno na koloristicky bohatém hlavním oltářním obraze svatého Mikuláše v Bílovci. V několika případech byla jeho díla dlouho připisována právě Maulbertschovi a teprve nedávno bylo zjištěno jejich pravé autorství. Další díla z anonymity dosud nevystoupila. V 70. letech 18. století se věnoval též tvorbě obrázků kabinetního formátu a skic se světskými žánrovými náměty.

Jeho kompozice, typika figur, jejich gesta, stylizace tvarů, práce se světlem a rokokový charakter malby dokazují značný vliv Maulbertschův, jehož dílo Leicher obdivoval, zvláště v počátcích své praxe od konce 50. let. Jeho projev byl však barevně tlumenější, nikdy se plně neztotožnil s Maulbertschovým pojetím barevně-světelné exprese. Jeho výrazové prostředky mají charakter spíše lyrizující, zdrženlivější, narativně laděný. Na rozdíl od Maulbertsche nebyl nijak dotčen expresivním projevem Pavla Trogera. Inspiroval se zřejmě též díly benátských malířů 18. století, zvláště kompozicemi Giovanni Battisty Pittoniho a nezřídka rovněž obrazy Petra Paula Rubense či malířů z jeho okolí, nejvýrazněji je to patrno na dvou malbách pro oltáře kostela sv. Jana Křtitele v Kroměříži. Jeho vývoj postrádá dramatičnost a ani v reprezentativním souboru oltářních obrazů v opavském farním kostele Nanebevzetí Panny Marie z počátku 80. let, jež bývají často pokládány za jeho nejdokonalejší, neztrácí návaznost na rokokové ladění děl svého raného tvůrčího období.

Někteří kritikové však spatřují těžiště Leicherovy inspirace spíše v díle Michelangela Unterbergera, profesora vídeňské akademie, jehož dílo bylo jakousi umírněnou variantou tehdejšího akademického jednotného stylu; zvláště tomu nasvědčují jednoduchá, přehledná kompoziční řešení a spíše lyrické, nedramatické vyznění děl obou umělců.

Vybraná díla

editovat
Svatý Karel Boromejský rozděluje almužny, kolem roku 1791
Svatá Kateřina (nezvěstné)
Panna Marie v oblacích
Svatá Rodina (hlavní oltářní obraz)
Vidění svatého Josefa Kalasánského, kolem 1761
Apoteóza svatého Jana Nepomuckého, před rokem 1777
Navštívení Panny Marie
Portrét Františka Štěpána Lotrinského, 1745
Portrét Marie Terezie, 1745
Svatý Mikuláš a svatý Jan Nepomucký před Kristem, před 1777
Oslava svatého Jana Nepomuckého jako ochránce před pomluvou, 1759
Oslava svatého Floriána jako ochránce domova, 1759
Oslava svatého Šebestiána jako ochránce proti moru, 1759
Oslava svatého Erasma jako ochránce proti nemoci, po 1759
Smrt svatého Josefa, 1759
Svatý Ivo předává prosby Panně Marii s Ježíškem, 1759
  • Dobrzyca (Polsko), filiální kostel sv. Jakuba Většího
Svatý Jakub Větší, kolem 1788 (nezvěstné)
Nanebevzetí Marie, kolem 1776
Stětí sv. Barbory, 1759 či 1761 (skica v Szémpüveszéti Muzeum v Budapešti)
Svatý Augustin s Nejsvětější Trojicí, kolem 1760
Svatý František Saleský (nástavcový obraz bočního oltáře)
Svatý Kazimír Polský (nástavcový obraz bočního oltáře)
  • Grobniky (Polsko), farní kostel Stětí sv. Jana Křtitele
Svatá Alžběta
Svatá Barbora, 1787–1788
  • Hlubčice (Polsko), františkánský klášter
Svatá Kateřina, kolem 1790
  • Jeseník, dříve sbírka dr. Weindlicha
Orfeus v podsvětí, kolem 1786 (nezvěstné)
Pád andělů, kolem 1787
Duše v očistci, kolem 1755 (malba pro oltářní menzu)
Svatý Vendelín, kolem 1755 (malba pro oltářní menzu)
  • Lisiecice (Polsko), farní kostel Povýšení sv. Kříže
Svatá Anna
Svatý Valentin
Loučení apoštolů Judy Tadeáše a Šimona, kolem 1791
Marie s dítětem
Svatý Jan Nepomucký jako almužník, 1759
Svatý Antonín Paduánský uctívající Pannu Marii s Ježíškem, 1759
Křest Krista (hlavní oltářní obraz), 1757
Vidění svatého Josefa Kalasánského, Nanebevzetí Panny Marie, Smrt svatého Josefa, Svatý Filip Neri před Pannou Marií s Ježíškem (boční oltáře), 1757–1758
Růžencová Madona, po 1768
Svatá Rodina se svatou Annou a svatým Jáchymem (Svaté Příbuzenstvo)
Oslava svatého Floriána
Svatá Veronika, nástavec bočního oltáře
Svatý Josef Kalasanský před Marií, asi 1765
Svatá Anna, 1788
Svatá Barbora, 1788
Pád andělů
Poslední večeře, 1781–1783
Svatá Anna s Ježíškem, Marií a svatým Jáchymem
Svatý Augustin
Svatý Josef Pěstoun
Svatý Šimon Stock před Marií
Zázračné uzdravení svatého Peregrina
Svatá Alžběta rozdílí almužny, 1783
Svatý František z Assisi s Pannou Marií a svatým Josefem před Nejsvětější Trojicí, 1778
Svatý Josef z Leonessy
Svatý Felix z Cantalice
Loučení apoštolů Petra a Pavla, kolem 1762 (?)
Oltářní obraz, asi 1764–1765, nástropní malba je od Josefa Hagera
Smrt svatého Josefa, asi 1774
Svatý Josef Kalasanský před Pannou Marií kolem 1764
Svatý Jan Nepomucký
Vidění svaté Hedviky, 1794 či 1797
  • Vídeň-Wieden, Wiedner Hauptstrasse 82, farní kostel sv. Tekly při bývalém klášteře piaristů:
oltářní obrazy: Svatá Tekla, Panna Marie Immaculata a Svatý Josef Kalasanský (1755/1756)
obraz Svatá rodina na postranním oltáři (1763)
oltářní obraz v kapli, 1765–1766
  • Vídeň, Österreichische Galerie Belvedere (Rakouská galerie Belvedere)
Příbuzenstvo Kristovo, malba na mědi, 1770
  • Vídeň, kaple městského paláce tzv. Trattnerhofu, zbořen 1910
Svatá Terezie pro boční oltář (1777)

Další obrazy jsou: v Opavě-Kateřinkách, v Morkovicích, v Mutěnicích, v Topolanech u Olomouce či v polském Krakově (kostel trinitářů).

Literatura

editovat
  • Horová, Anděla. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1995. 546 stran. ISBN 80-200-0521-8.
  • Jelonek, Emil. Felix Ivo Leicher. In Das Kuhländchen. 7. svazek. Neu-Titſchein: L. V. Enders’ſch, 1926. 200 stran. Strany 17–20, 33–37, 49–52.
  • Krsek, Ivo. Dějiny českého výtvarného umění, díl II/2.
  • Krsek, Ivo. Umění baroka na Moravě a ve Slezsku. Academia, 1996.
  • Kuchta, Zdeněk. Významní rodáci a osobnosti Bílovecka. Bílovec : Město Bílovec, 2009. ISBN 978-80-254-6373-4. Oddíl Leicher Felix Ivo, strany 54–55.
  • Petrová-Pleskotová A. K dielu Felixe Ivo Leichera na Slovensku. In ARS, číslo 1, 1985.
  • SCHENKOVÁ, Marie; OLŠOVSKÝ, Jaromír. Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska. Opava: Slezské zemské muzeum ; František Maj, 2001. 274 s. ISBN 80-86458-06-7. 
  • SCHENKOVÁ, Marie; OLŠOVSKÝ, Jaromír. Barokní malířství a sochařství ve východní části českého Slezska. Opava: Slezské zemské muzeum ; František Maj, 2004. 265 s. ISBN 80-86224-46-5. 
  • Slavíček, Lubomír. Felix Ivo Leicher. Disertace FF UJEP Brno 1972.
  • SLAVÍČEK, Lubomír. Felix Ivo Leicher, ein Maler ohne Eigenschaften? Versuch einer Stildefinition seines Oeuvres. In: Eduard Hindelang; Lubomír Slavíček. Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa : Beiträge zum 30-jährigen Bestehen des Museums Langenargen. Langenargen - Brno: Masarykova univerzita, 2007. ISBN 978-80-210-4394-7. S. 221–243. (německy)
  • Slavíček, Lubomír. Příspěvky k poznání Felixe Ivo Leichera na severní Moravě. In Sborník památkové péče v severomoravském kraji. Číslo 5, 1982.
  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 2. Praha: Rudolf Ryšavý : Tvar, 1950. Heslo Leicher, Felix Ivo, s. 19–20. 
  • Vollmer, Hans. Allgemeines Lexikon der bildenden Kunst. 22. svazek. Leipzig, 1928.

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreich - Vierzehnter Teil, Wien 1865, s. 333

Externí odkazy

editovat