Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Silůvkách u Brna
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Silůvkách u Brna je sbor Českobratrské církve evangelické v Silůvkách v okrese Brno-venkov. Sbor spadá pod brněnský seniorát a působí v silůveckém kostele.
| FS ČCE Silůvky u Brna | |
|---|---|
 Kostel v Silůvkách | |
| Základní údaje | |
| Církev | Českobratrská církev evangelická |
| Vznik | 1. května 1956 |
| Seniorát | Brněnský seniorát |
| Farář | David Sedláček (administrátor) |
| Kurátor | Andrea Kačírková |
| Kazatelské stanice | |
| Ivančice | |
| Kontakt | |
| Adresa sídla | Kopaninky 184 664 46 Silůvky u Brna |
| Datová schránka | d6xvakw |
| IČO | 65265254 (VR) |
| Externí odkazy | |
| Profil na Evangnetu | |
| Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2024 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sbor administruje farář David Sedláček, kurátorkou je Andrea Kačírková.
Historie
editovatK Českobratrské církvi evangelické se první obyvatelé Silůvek, včetně místního starosty Františka Rapoucha, přihlásili po přednášce nosislavského faráře Františka Pokory v roce 1919, tedy v rámci tzv. přestupového hnutí.[1] Územně patřili ke sboru v Brně, někteří na bohoslužby dojížděli do brněnského Betlémského kostela, v Silůvkách se první shromáždění konala v bytě Františka Cesara[2] či pod širým nebem v místě dnešního kostela a po postavení sokolovny několik let tam.[3] V roce 1921 vznikla v Silůvkách kazatelská stanice brněnského sboru s 58 členy v čele s Františkem Urbanem.[1] V roce 1929 zahájila stavbu kostela, který byl slavnostně otevřen 10. srpna 1930 za přítomnosti synodního seniora Josefa Součka a brněnského faráře Václava Pokorného.[3] Kazatelská stanice se tím dost zadlužila, přesto ještě v letech 1935–1938 zvládla postavit vedle kostela faru.[4] Od roku 1935 v Silůvkách působil první místní duchovní, diakon Josef Procházka.
Od 1. září 1942 byla kazatelská stanice povýšena na filiální sbor a byla k němu přefařena kazatelská stanice brněnského sboru v Ivančicích, založená v roce 1920. Sbor spravoval také stanici v Rosicích, která k němu byla oficiálně přefařena v roce 1959, ta během totality ale zanikla.[5] Za druhé světové války se silůvecký diakon staral také o kazatelskou stanici v Bohuticích, která patřila pod sbor v Miroslavi, Miroslav ale byla v německém záboru a sbor tak po dobu války fakticky neexistoval.[4] Po odchodu Josefa Procházky v roce 1947 na faře tři roky bydlel vojenský duchovní působící v Brně Pavel Janeczek, který zde vypomáhal a poté se na necelý rok stal silůveckým vikářem.[3] V roce 1951 nastoupil vikář Vladimír Míčan. Od 1. května 1956 se Silůvky staly farním sborem.[3]
Od roku 1957 v Silůvkách sloužil Jiří Staněk, který zasáhl i do veřejného dění, když např. kritizoval neúnosné sociální podmínky místních železničářů. Ke konci roku 1961 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti a poté pracoval jako obsluha vrtné soupravy a později jako vychovatel v Ořechově. Až do roku 1966, kdy mohl odejít sloužit do sboru v Prusinovicích, ale zůstal bydlet na silůvecké faře a ve sboru vypomáhal alespoň jako laik (ordinovaný presbyter).[1][3] Poté se místo něj na faru nastěhoval a ve sboru vypomáhal Oldřich Videman, farář v důchodu, a po něm ve sboru od roku 1969 sloužil Zdeněk Navrátil, který zde působil po celou normalizaci až do roku 1993 (koncem roku 1985 odešel do důchodu a přestěhoval se do svého domu v Hustopečích, v práci však pokračoval a do Silůvek dojížděl).[6] Od roku 1980 v Silůvkách také působil laický kazatel Dušan Lacko.[6] V letech 1970–1971 byla provedena generální oprava kostela.[6]
V roce 1993 se na faru přistěhovali Martina a Petr Kadlecovi jako kostelníci. Martina Kadlecová studovala dálkově teologii, roční vikariát absolvovala v dojezdové vzdálenosti v Brně-Husovicích u Štěpána Hájka a v roce 2007 se stala farářkou silůveckého sboru. Během 14 let uprázdnění byl sbor administrován ze sboru Brno I.[7] V letech 2007–2013 byl sbor tzv. podporovaným místem, tj. sbor nemusel platit celou částku personálního fondu určenou pro dotování platu farářky, v letech 2008–2015 proběhla rekonstrukce fary v ceně jednoho milionu Kč.[7] Od roku 2010 pracovala místní farářka Kadlecová pro spolek Logos.[7] V roce 2021 Martina Kadlecová odešla do Sněžného a místo ní přišla do Silůvek nová farářka Erika Petříčková. Po odchodu farářky Petříčkové na sbor v Hrubé Vrbce a Velké nad Veličkou administruje od září 2024 silůvecký sbor farář David Sedláček z Miroslavi.
Od roku 2017 byl kurátorem sboru Petr Matuška ze Silůvek, který byl v roce 2015 ordinován jako výpomocný kazatel.[7] V roce 2023 jej nahradila Andrea Kačírková.[8]
Sbor působí i v kazatelské stanici v Ivančicích, kde se schází k bohoslužbám v modlitebně Církve adventistů sedmého dne a spolupracuje s místní městskou kulturní komisí.[7]
Faráři sboru
editovat- Josef Procházka (1896–1974): 1. 2. 1935 – 30. 9. 1947 (nejprve jako diakon, od 1. 6. 1946 pak vikář)
- Pavel Janeczek (1911–1985): 1. 11. 1949 – 31. 8. 1950
- Vladimír Míčan (1891–1973): 1. 10. 1951 – 30. 6. 1957
- Jiří Staněk (1922–2013): 1. 10. 1957 – 31. 12. 1961
- Zdeněk Navrátil (1923–2009): 1. 4. 1969 – 30. 6. 1993
- Martina Kadlecová (* 1964): od 1. 9. 2007 – 31. 8. 2021
- Erika Petříčková (* 1973): od 1. 9. 2021 – 31. 8. 2024
V letech 1993–1996 sbor administroval Pavel Kalus, poté do roku 2007 Olga Tydlitátová, oba ze sboru Brno I. Od září 2024 sbor administruje David Sedláček z Miroslavi.
Kurátoři sboru
editovat- Václav Smutný (1942–kolem roku 1971)
- Milan Krutiš (kolem roku 1971–1975)
- Pavel Kadlec (1975–1979)
- Jolana Palmašiová (1979–1989)
- Marie Cesarová?
- Pavel Kadlec ml. (* 1960): do 18. 7. 2007
- Dušan Lacko (* 1948): 19. 7. 2007 – 17. 5. 2017
- Petr Matuška (* 1965): 18. 5. 2017 – 1. 10. 2023
- Andrea Kačírková (* 1976): od 2. 10. 2023
Reference
editovat- ↑ a b c historie sboru na sborovém webu na Evangnetu. siluvky.evangnet.cz [online]. [cit. 2021-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-22.
- ↑ Českobratrský evangelický sbor v Silůvkách 1921 – 2001. Informační list pro obyvatele obce Silůvky. 5. 2001, roč. 3, čís. 5, s. 5. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Synodní rada Českobratrské církve evangelické. Církev v proměnách času. Sborník k 50. výročí spojení Českobratrské církve evangelické. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, Kalich, 1969. 313 s. S. 228.
- ↑ a b NEŠPOR, Zdeněk R. Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a českého Slezska. Praha: Kalich, 2009. 576 s. ISBN 978-80-7017-129-5. S. 422.
- ↑ NEŠPOR, Zdeněk R. Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a českého Slezska. Praha: Kalich, 2009. 576 s. ISBN 978-80-7017-129-5. S. 403.
- ↑ a b c Synodní rada Českobratrské církve evangelické. Církev v proměnách času. 1969–1999. Sborník Českobratrské církve evangelické. Příprava vydání Miroslav Brož. Praha: Kalich, 2002. 414 s. ISBN 80-7017-697-0. S. 285.
- ↑ a b c d e Synodní rada Českobratrské církve evangelické. Církev v proměnách času. 2000–2017. Sborník Českobratrské církve evangelické. Příprava vydání Lenka Dobšová a Monika Voženílková. Praha: Kalich, 2019. 518 s. ISBN 978-80-7017-259-9. S. 335–336.
- ↑ Zpravodaj Brněnského seniorátu, říjen 2023. brnensky-seniorat.evangnet.cz [online]. [cit. 2023-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-12.