Falstaff (opera)

Falstaff
Základní informace
Žánr	opera
Skladatel	Giuseppe Verdi
Libretista	Arrigo Boito
Počet dějství	3
Originální jazyk	italština
Literární předloha	William Shakespeare: Veselé paničky windsorské, Jindřich IV.
Datum vzniku	1889–1893
Premiéra	9. února 1893, Milán, Teatro alla Scala
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Falstaff je posledním hudebně-dramatickým dílem, které napsal italský klasik romantické opery Giuseppe Verdi. Opera vznikala mezi lety 1889–1893 a její premiéra se konala 9. února 1893 v milánské La Scale.

Námět a libreto

Ke kompozici Falstaffa inspiroval Verdiho jeho přítel a obdivovatel, hudební skladatel a libretista Arrigo Boito. Ten Verdimu nabídl námět a sám poté zpracoval libreto. Boito převzal základní dějovou linku z Shakespearovy oblíbené komedie Veselé paničky windsorské a částečně vyšel i z Shakespearovy historické hry Jindřich IV. (slavný monolog o cti). Hlavní postavou opery je zhýralý rytíř, tlouštík Sir John Falstaff, který ze svého pohodlí v hostinci „U podvazku“ podniká smělé zálety za windsorskými měšťankami Alicí Ford a Meg Page. Alice a Meg za pomoci Paní Quickly však na Falstaffa vždy vyzrají. Falstaff může působit jako naivní hlupák, který se nechá vždy napálit, v závěru opery však vyjevuje svou filosofii: nebýt jeho neomalenosti a naprosté nezodpovědnosti, život by plynul nudně a ani měšťanská ctnost by nemohla ukázat, jak je ctnostná.

Hudební zpracování

Ve Falstaffovi Verdi vytvořil svou jedinou komickou operu, která ho přežila (komická opera Un giorno di regno – Jeden den králem – z doby Verdiho skladatelských počátků při premiéře propadla a na jeviště se již nevrátila). Falstaff je dokladem vrcholného kompozičního mistrovství a hudebně-dramatické invence a originality, které si Verdi podržel i do pozdního věku, kdy tuto operu psal (v roce 1893, kdy měla premiéru, bylo Verdimu 80 let). Verdi střídá subtilní, drobnokresebné prostředky s drastickými vpády plného orchestrálního zvuku, kterému vévodí žesťové nástroje a brilantní pasáže smyčců. Vedle lyrických scén (Nanetta a Fenton) se objevují i jemně parodované verdiovské hrdinské výstupy plné triumfálního nadšení nebo vzrušeného dramatismu (Falstaff, Ford). Snad nejproslulejší a zároveň hudebně nejkomplikovanější jsou na této opeře její ansámbly, zjevně inspirované Rossinim a Donizettim, které přivádějí tuto hudebně-dramatickou formu až k mezím interpretačních možností. Nejznámějším takovým ansámblem je závěrečná fuga „Tutto nel mondo e burla...“ (Všechno na světě je fraška), v níž se proplétají hlasy všech deseti sólistů a sboru.

Postavy opery

Sir John Falstaff	baryton
Ford, manžel Alice	baryton
Fenton, milenec Nannetty	tenor
Doktor Cajus, nápadník Nannetty	tenor
Bardolfo, Falstaffův sluha	tenor
Pistola, Falstaffův sluha	bas
Alice Ford, Fordova manželka	soprán
Nannetta, dcera Alice a Forda	soprán
Paní Quickly	mezzosoprán
Meg Page	mezzosoprán
Hostinský, Páže Robin, Fordovo páže	němé role

Sbor: měšťané, lid, Fordovo služebnictvo, masky skřítků, víl a čarodějnic

Děj opery

První jednání

V hospodě „U podvazkového řádu“ se usídlil rytíř John Falstaff, tlustý nafoukanec, žrout a vychloubač, který všechno kolem tyranizuje. Hádá se kde s kým, zvláště s hloupým doktorem Cajusem. Nakonec zatouží i po milostném, či spíše výnosném dobrodružství, dokonce se dvěma ženami najednou. Pomocí nich chce získat zlato jejich manželů. Ke každé proto pošle jednoho ze svých sluhů s dopisen na chlup stejným.

Proměna

V zahradě u Fordova domu se domluví paní Alice Fordová a paní Meg Pageová, že dostaly Falstaffovy dopisy a za pomoci Nanetty a staré dohazovačky Quickly se domluví, jak starého záletníka vytrestat. Nato se objeví Ford s nápadníky své dcery Nanetty, doktorem Cajusem, kterého Nanetta nemůže ani cítit, a Fentonem, kterého miluje. Zápletka se rozvíjí i mimo plán veselých paniček. Falstaffovi sluhové, dopálení na svého pána, že jim nic neplatí, prozradí Fordovi, že starý záletník chce svést jeho ženu a ještě k tomu vybrat jeho pokladnu. Ford, který je žárlivý i bez příčiny, natož teď, káže Falstaffovým sluhům, aby jej pod falešným jménem uvedli ke svému pánu. Stačí přece dát Falstaffovi napít a on sám prozradí svoje pletky a úmysly!

Druhé jednání

Ambrogio Maestri jako sir John Falstaff v nastudování Falstaffa Vídeňskou státní operou pod dirigentským vedením Zubina Mehty (2016)

Ford se nemýlil. Sotva se pod jménem mistr Fontana vetře s pomocí vína a dukátů do Falstaffovy důvěry, dovídá se, že tento svůdce žen právě dostal prostřednictvím paní Quickly od jeho ženy pozvání na dostaveníčko. Ford, jakožto mistr Fontana, si vymyslil opravdu ošklivou věc. Prý se marně uchází o paní Alici a když ji osvědčený svůdce, pan rytíř, přiměje ke hříchu jednou, nebude moci odolat ani jemu. Nic snazšího, miní Falstaff. Dnes, mezi druhou a třetí jde k paní Fordové. Samozřejmě si Ford hned usmyslí, že svou ženu s Falstaffem přistihne.

Proměna

Vše se vyvíjí, jak si obě ženy usmyslily. Falstaff přijde, Alice se k němu lichotí, vtom Meg a Quickly spustí povyk, že Alicin muž jde nečekaně domů. Nacpou Falstaffa do koše špinavého prádla a dají koš vysypat do řeky i se smutným hrdinou. Ford zuří, že se mu nepodařilo Falstaffa dostat, tím více, když místo něho u své ženy zastihne v objetí Nanettu s Fentonem.

Třetí jednání

Komedie pokračuje. Paničky si vymyslily nový úklad. Po vykoupání v řece pan Falstaff sice už tak rád nevítá nový vzkaz, přece však slibuje, že přijde o půlnoci do sadu v přestrojení za legendárního divokého lovce. Ten prý se zjevuje v průvodu strašidel pod dubem, na kterém byl kdysi pověšen. Na hlavě prý má dva dlouhé rohy, které budou jistě panu rytíři velmi slušet. Ford je do žertu zasvěcen a spoléhá na to, že se mu při maškarádě podaří provdat Nanettu za doktora Cajuse, kterému ji přislíbil.

Proměna

Ve Windsorském sadu se o půlnoci všichni sejdou. Paničky ještě rychle domluví, že se Nanetta tajně provdá za Fentona a že v jejím oblečení nastrčí Cajosovi falešnou nevěstu. Jak zazní půlnoc, objeví se Falstaff v masce černého lovce i s rohy na hlavě. Je však přistižen houfem masek a důkladně zbit. Pak teprve víly a skřítkové sejmou škrabošky a vysmějí se starému hlupákovi. Pan Falstaff však dovede i v tak zlé chvíli zachovat klid a humor, zejména když vidí, že i Ford byl napálen sňatkem Nanetty s Fentonem. Zkrátka, všecko byla jen komedie s dobrým koncem.

Falstaff v Čechách

V českém prostředí se Falstaff poprvé objevil ještě v roce své světové premiéry, když byl 16. listopadu 1893 uveden v pražském Národním divadle^[1] díky iniciativě tehdejšího ředitele Františka Adolfa Šuberta a díky pomoci Terezy Stolzové.

Odkazy

Reference

↑ záznam v archivu Národního divadla

Literatura

HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 270–272.
WARRACK, John; WEST, Ewan. Oxfordský slovník opery. Překlad Jaroslav Holba. Praha: IRIS, 1998. ISBN 80-85893-14-2. S. 151.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Falstaff na Wikimedia Commons
Falstaff v databázi Archivu Národního divadla

[1] záznam v archivu Národního divadla

[1]