Fagarašské hory

Munții Făgărașului
	Fagarašské hory, pohled z hory Moldoveanu
Nejvyšší bod	2544 m n. m. (Moldoveanu)
Délka	70 km
Šířka	40 km
Rozloha	3000 km²
Poznámka	nejvyšší horstvo Rumunska
Nadřazená jednotka	Jižní Karpaty
Sousední; jednotky	Perșani, Piatra Craiului, Iezer-Păpușa, Căpățâni, Lotru, Cindrel, Podfagarašská brázda
Světadíl	Evropa
Stát	Rumunsko
	; Fagarašské hory na mapě Rumunska
Horniny	rula, chlorit, sericit, dolomit
Povodí	Olt, Argeș, Dâmbovița
Souřadnice	45°30′ s. š., 24°45′ v. d.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fagarašské hory^[1] (rumunsky Făgăraș, čti [fəgəraš], nebo Munții Făgărașului čili Fagarašské hory) je nejvyšší a nejrozlehlejší pohoří Rumunska, rozkládající se na historické hranici Sedmihradska a Valašska. V současnosti se jedná o hranice žup Brašov a Sibiu na severu a žup Argeș a Vâlcea na jihu. Hlavní hřeben je vzdušnou čarou dlouhý přibližně 70 km a v délce 60 km prakticky neklesne pod hranici 2 000 metrů nad mořem (výjimkou je sedlo Zârna ve východní části pohoří ve výšce 1 923 metrů). Nachází se zde nejvyšší rumunský vrchol Moldoveanu (2 544 m) a několik dalších vrcholů, které jsou nejvyšší v Rumunsku.

Poloha

Hlavní hřeben se táhne od východu k západu. Hory jsou ohraničené řekou Olt na západě, Fagarašskou depresí na severu, pohořím Piatra Craiului na východě a dolinami Arefu, Brădetu, Câmpulung a Jiblea na jihu. Na jihu hor se také nachází několik menších horských celků, které se často začleňují do Fagaraše. Největší a nejvýznamnější je masiv Iezer Păpușa (nejvyšší vrchol Roșu 2 469 metrů) a například masiv Cozia (1 668 metrů) a další. Šířka celého pohoří je asi 40 kilometrů a zabírá plochu 3 000 km².

Geografie

Hory jsou značně modelovány ledovcem, ale žádný se zde nenachází. Skalnatý hlavní hřeben je dlouhý zhruba 70 km a táhne se přibližně ve východo-západním směru.^[2] Zvláštností je strmost severních dolin a pozvolnost jižních. Severní doliny jsou také více modelovány zmíněnými ledovci. Je jich také mnohem víc – na severní straně hřebene se nachází přibližně 25 dolin, zatímco na jižní pouze 8. Jižní doliny jsou také až šestkrát delší, dosahují délky až 30 kilometrů a jsou značně opuštěné a divoké.

Významné vrcholy

V horách je 8 vrcholů vyšších než 2 500 metrů dále 42 kopců přesahuje výšku 2 400 m a na 150 výšku 2 300 m. Nejvyšší Moldoveanu je 16. nejvyšší vrchol v Karpatech.

Moldoveanu (2 544 m)
Negoiu (2 535 m)
Viștea Mare (2 527 m)
Călțun-Lespezi (2 522 m)
Buteanu (2 507 m)
Dara (2 500 m)
Șerbota (2 331 m)
Surul (2 283 m)
Luțele (2 176 m)

Vodstvo

V horách se nachází 96 ples a několik přehrad. Největším plesem je Bâlea (4,65 ha), nejhlubší je Podragu (16 metrů) a nejvýše položené je Lac Mioarelor (2 282 m). Další významná plesa jsou: Avrig, Urlea, Capra a Călțun. Z přehrad je nejdůležitější Vidraru, která je 11 km dlouhá a její břehy dosahují délky 28 km. Hráz nádrže je 166 metrů vysoká a zásobuje vodou vodní elektrárnu Vidraru. Levý břeh jezera obepíná silnice č. 7c vedoucí z Curtea de Argeș do Sibině. Největší řekou protékající na západě pohoří, která jej odděluje od sousedního masivu Munții Cândrel, je Olt. Dalšími významnými řekami jsou Argeș a Dâmbovița.

Klima

Sami domorodci Fagaraši přezdívají „Deštivé hory“ a lze říci, že je to naprosto výstižné. Mohutná horská hradba zachytává vlhkost a pohoří je velmi bohaté na srážky. Zima trvá až 7 měsíců a léto pouhé dva. Na hřebeni je průměrná roční teplota −2 °C.

Geologie

Fagaraš od severu ze silnice 7c

Počátky vzniku těchto hor můžeme hledat v období křídy, ke konci druhohor. Vesměs se jedná o pohoří skládající se z krystalických břidlic. Především z chloritových, sericitových a také z rul (hlavně na jihu pohoří). Některé části jsou z dolomitu, největší oblast je v západní části hřebene, kde začíná samotný holý hřeben v oblasti kopce Chica Pietrelor a dále uprostřed hřebene. Tady dokonce vzniklo vápencové skalní okno Fereastra Zmeilor (Dračí okno). Tato vápencová část se nachází v okolí sedla Portița Arpașului a v dolině Caprei.

Turismus

Transfagarašská silnice

Oblíbený je přechod hlavního hřebene, který zabere při příznivých podmínkách týden. Pro milovníky samoty a divočiny jsou lákavé jižní doliny nebo pohoří Iezer Păpușa, kde lze putovat bez setkání s člověkem. V zimě lze v horách lyžovat, platí to hlavně pro okolí jezera Bâlea, jinde lze provozovat jen skialpinismus.

Skrz pohoří prochází transfagarašská silnice (Transfăgărășan)^[2], která stoupá do výšky 2 030 metrů a hlavní hřeben protíná tunelem. U ústí tunelu se na severní straně nachází jezero Bâlea a několik hotelů. Stoupá sem lanovka.

Na celém hlavním hřebeni Fagaraše jsou vybudovány útulny, takzvané refuge, které slouží k úkrytu před špatným počasím. V roce 2010 byly původní zchátralé a poničené refuge opraveny a zároveň zhotoveno několik dalších.^[3]. V hlavní sezóně je nutné počítat s obsazeností. Poblíž většiny útulen jsou pitné prameny.

Fauna a flóra

Flora

Lesy jsou převážně bukové a především původní karpatské, dalšími dřevinami jsou smrky, borovice, duby, jalovce, kosodřevina a olše. V alpínském stupni rostou zvonky, šafrán a hořce, početné jsou rovněž různé mechy a raritou jsou silenky (existují i fagarašské endemity).

Fauna

Fagaraš je díky své divokosti bohatý na horskou faunu. Horní části tvoří pastviny pro ovce a koně (tato stáda jsou hlídána pasteveckými psy), z divoké zvěře lze potkat kamzíky, divoká prasata a medvědy. Dále zde žijí vlci, rysi, jeleni, orli a další horská zvěř. Setkat se můžeme i se zmijí obecnou a potoky jsou plné pstruhů.

Odkazy

Reference

↑ BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 30, 109.
↑ ^a ^b VYORÁLKOVÁ, Jiřina. Rumunské Karpaty. Země světa. 3.10.2020, roč. 19, čís. 10, s. 10–19. Dostupné online.
↑ Útulny na Fagarasi

Literatura

Jiří Čížek a kolektiv: Rumunské a bulharské hory. 223 pp. Olympia, Praha, 1986.
Rumunsko, automapa 1:750000. Kartografie, Praha, 1991. ISBN 80-7011-111-9