Evangelický kostel (Moraveč)
Evangelický kostel v Moravči v okrese Pelhřimov na Českomoravské vrchovině je památkově chráněn od roku 1958.[1] Jedná se o jeden z tolerančních kostelů.
| Evangelický kostel v Moravči | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Souřadnice | 49°24′30,86″ s. š., 15°4′25,25″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | Českobratrská církev evangelická |
| Současný majitel | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Moravči |
| Architektonický popis | |
| Výstavba | 1785 |
| Další informace | |
| Adresa | Moraveč, Česko |
| Kód památky | 46488/3-3156 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovat
Během protireformace zůstalo v kraji zůstalo mnoho tajných evangelíků. Po vyhlášení tolerančního patentu se obyvatelé obce přihlásili na doporučení místní vrchnosti nejprve k augspurskému vyznání, ale záhy se přehlásili k vyznání reformovanému.[2]
Toleranční sbor reformovaného vyznání byl ustaven v roce 1784. Prvním pastorem a kazatelem byl původem uherský šlechtic Jan II. Szalatnay, který přišel do Moravče jako pětadvacetiletý čerstvý absolvent bohoslovecké fakulty v Sárospataku.[3] Za tři měsíce se naučil česky, první české kázání měl 29. února 1784 v Moravči ve stodole u Jírů. V Moravči zůstal až do smrti v roce 1827. Je pohřben na evangelickém hřbitově se svojí manželkou a některými z deseti dětí.[4][5]
V roce 1784 byla postavena dřevěná fara a v roce 1785 se začalo se stavbou zděné modlitebny podle platných tolerančních předpisů – bez věže a s vchodem, který nevedl k silnici, nýbrž na hřbitov. Modlitebna byla vysvěcena již 4. listopadu 1785.[4] Původní obdélná budova byla v roce 1876 rozšířena o novogotickou věž.[1]
Architektura a vybavení
editovatV roce 1876 za působení faráře Josefa Toula byla v ose delší stěny přistavena vysoká čtyřboká věž zakončená stanovou střechou,[1] původní dveře zazděny a vstupní vybudovány pod věží směrem k silnici.[2][5]
Plán přestavby původní toleranční modlitebny a přístavbu věže v novogotickém slohu navrhl stavitel Štěpán Walser z Pelhřimova.[2]
Chrám i věž byly opravovány v roce 1931, znovu v šedesátých letech 20. století a naposledy v letech 1993–1996.[2]
Vnitřní vybavení odpovídalo tolerančním zvyklostem. Při opravách byly zrestaurovány nápisy na zdech modlitebny s biblickými verši z roku 1788.[4]
Fara
editovatDřevěná fara postavená v roce 1784 byla ze dřeva a rychle zchátrala, v roce 1789 byla postavena nová zděná, která sloužila až do dvacátých let 20. století. V letech 1928–1929 byla postavena fara nová, opravována byla v letech 1986–1989. Fara je obydlím faráře a využívá se také pro sborový život.[4]
Evangelická škola
editovatŠkola byla zřízena v roce 1785 v hospodářském stavení (čeledníku) fary. V letech 1787–1788 byla vystavena dřevěná škola, která neměla dlouhého trvání. Zděná škola byla postavena v roce 1810, v roce 1853 byla nahrazena novou budovou rozšířenou v roce 1891 tak, aby v ní mohly být umístěny dvě třídy. V roce 1876 získala škola právo veřejnosti, ale z nedostatku finančních prostředků byla v roce 1902 zrušena. Budova byla pro školní účely využívána až do roku 1977 (byla v ní umístěna obecná a později základní škola).[2]
Hřbitov
editovatHřbitov byl založen současně s farou v roce 1784, v majetku Českobratrské církve evangelické je dosud.[2] Na hřbitově jsou pochováni moravečtí faráři.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c Toleranční kostel [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-02-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f NEŠPOR, Zdeněk R. Encyklopedie evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a českého Slezska. Praha: Kalich, 2009. 561 s. ISBN 978-80-7017-129-5. S. 297-298.
- ↑ BOLOM-KOTARI, Sixtus. Zrozeni z osvícenských reforem: toleranční kazatel= z Uher v procesu formování české společnosti (1781-1870). Praha: Nakladatelství Lidových novin, Historický ústav Akademie věd ČR, 2022. 392 s. ISBN 978-80-7422-897-1. S. 60-63.
- ↑ a b c d ČEJKOVÁ, Mahulena. Po stopách památek reformace v České republice. Praha: Českobratrská církev evangelická, 2011. 271 s. ISBN 978-80-87098-19-6. S. 228-229.
- ↑ a b Evangelický kostel Moraveč. mistareformace.cz [online]. [cit. 2025-02-12]. Dostupné online.
Literatura
editovat- BOLOM–KOTARI, Sixtus. Toleranční kazatelé z Uher v procesu formování české společnosti (1781–1870. Český časopis historický. 2019, roč. 117, čís. 2, s. 318–346. ISSN 0862–6111.
- HREJSA, Ferdinand – SZALATNAY, Jan. Jan Szalatnay a jeho paměti z doby toleranční. V Praze: nákladem Blahoslavovy společnosti, 1931. 134 s.
- KREJČOVÁ ZAVADILOVÁ, Gabriela. Sborové archivy ČCE v Moravči a Humpolci. Vlastivědný sborník Vysočiny, 2015, roč. 19, s. 224–228. ISSN 0505–8228.
- KREJČOVÁ ZAVADILOVÁ, Gabriela – STOKLASOVÁ, Hana. Evangeličtí kazatelé z Uher – formování nové společenské skupiny. Cornova, 2016, roč. 6, č. 1, s. 35–60. ISSN 1804–6983.
- PLETZER, Karel. Evangelický kazatel Jan Szalatnay v Moravči. Výběr, 1992, roč. 29, č. 1, s. 46–47.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu evangelický kostel v Moravči na Wikimedia Commons
