Wikipedie

Eva Zeisel

americká průmyslová designérka narozená v uherské Budapešti. Je známá především svými keramickými díly, které vznikly po její emigraci do Spojených států amerických. Její díla často zobrazují abstrakce ze světa přírody nebo mez

Eva Striker Zeisel[4] (13. listopadu 1906, Budapešť – 30. prosince 2011, New York) byla americká průmyslová designérka narozená v uherské Budapešti. Je známá především svými keramickými díly, která vznikla po její emigraci do Spojených států amerických. Její díla často zobrazují abstrakce ze světa přírody nebo mezilidských vztahů.[5] Práce z celé její fenomenální kariéry jsou součástí uměleckých sbírek po celém světě. Sama sebe považovala za výrobkyni „užitečných věcí“.[5]

Eva Striker Zeisel
Rodné jménoÉva Amália Striker[1]
Narození13. listopadu 1906[2]
Budapešť
UherskoUhersko Uhersko
Úmrtí30. prosince 2011[3]
ve věku 105 let
New City, New York
USAUSA USA
Místo pohřbeníHřbitov Mount Zion
Národnostmaďarská, americká
Vzděláníakademie výtvarných umění v Budapešti
Povoláníprůmyslová designérka
PříbuzníLaura Polanyi Striker, matka
Karl Polanyi, strýc, historik
Michael Polanyi, strýc, chemik a filozof
OvlivněnáBauhaus, maďarský folklór
Ocenění
Webová stránkahttp://evazeisel.org/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Rodina, dětství a studium

editovat

Narodila se roku 1906 do zámožné, vysoce vzdělané židovské rodiny. Její matka, historička Laura Polanyi Striker, byla první ženou, která získala doktorát na Budapešťské univerzitě. Lauřina práce o dobrodružstvích kapitána Johna Smithe v Uhersku zásadní měrou přispěla k porozumění, pochopení a uznání kapitána Smithe jako spolehlivého vypravěče. Lauřini bratři – sociolog a ekonom Karl Polanyi a fyzikální chemik a filozof vědy Michael Polanyi – jsou rovněž ve svých oborech významnými osobnostmi.[6]

Navzdory úspěchům jejích rodinných příslušníků na poli vědy cítila Eva vždy hlubokou náklonnost k umění. V sedmnácti letech nastoupila na Maďarskou akademii výtvarných umění (maďarsky Magyar Képzőművészeti Akadémia)[7], kde začala studovat malířství.[2] Posléze se však rozhodla věnovat praktičtějšímu oboru a nastoupila k mistrovi hrnčířského cechu – Jakobu Karapancsikovi. Od něj se naučila práci s keramikou od úplných základů. Po vystudování si našla práci u německých výrobců keramiky.[2] Byla první ženou, která byla coby tovaryš členkou maďarského cechu kominíků, pecařů, pokrývačů, kopáčů studen a hrnčířů.[8]

Počátky kariéry, uvěznění a emigrace

editovat

V roce 1928 začala Eva Striker pracovat v továrně Schramberger Majolikafabrik v německém Schwarzwaldu. Za dva roky zde vytvořila množství hravě-geometrických návrhů jídelních a čajových servisů, váz, kalamářů a jiných keramických předmětů, často inspirovaných moderní architekturou.[9] Roku 1930 odešla do Berlína, kde pracovala jako návrhářka v Carstens-Fabrik.

Po téměř dvou letech života mezi intelektuály a umělci v dekadentním Berlíně se rozhodla, že ve svých 26 letech navštíví Rusko.[2] Odjela v roce 1932 a zůstala tam pět let.

V Rusku si prošla několika angažmá – od dohlížení nad ukrajinskými porcelánkami až po návrhářství pro Lomonosovovu továrnu a továrnu Dulevo.[2] Dne 26. května 1936, během svého pobytu v Moskvě, byla zatčena kvůli falešnému obvinění ze spoluúčasti na atentátu proti Stalinovi.[2] Ve vězení strávila šestnáct měsíců, dvanáct z nich v samovazbě.[5] V září roku 1937 byla vyhoštěna a deportována do Vídně. Některé z jejích vězeňských zážitků se staly základem známého protistalinovského románu Tma o polednách, napsaného jejím přítelem z dětství – Arthurem Koestlerem.[2] Ve Vídni potkala svého budoucího manžela Hanse Zeisela. Několik měsíců po příjezdu do Vídně bylo Rakousko obsazeno nacisty, Eva odjela posledním vlakem z Rakouska a dále až do Anglie. Zde se znovu setkala s Hansem a společně emigrovali do USA.

Vrchol kariéry a konec života

editovat

Kariéra Evy Zeisel se v zámoří dále rozvíjela. Pracovala jako návrhářka pro společnosti Hall China, Rosenthal China, Castleton China, Western Stoneware, Federal Glass, Heisey Glass nebo Red Wing Pottery a k tomu vedla na newyorském Pratt Institute kurz užitné keramiky.[2] Roku 1946 se v Muzeu moderního umění (MOMA) konala její výstava Eva Zeisel: Designer for Industry. Jednalo se o první výstavu moderní keramiky od návrhářky ženského pohlaví, která se v MOMA konala.[8]

 
Ukázky designu Evy Zeisel v Zsolnayově továrně, Pécs, Maďarsko

V 60. a 70. letech 20. století se nevěnovala designu, ale pracovala na psaných dílech na téma amerických dějin. K designu se vrátila v letech osmdesátých.[10] Mnohé z jejích pozdních návrhů se dočkaly podobného uznání jako její raná díla. V pozdním období kariéry navrhovala sklo, porcelán, nábytek, lampy, dárkové předměty, čajové konvice nebo jídelní sady.

Čínská čajová sada podle návrhu Evy Zeisel se v roce 2000 vyráběla v Lomonosovově továrně v Petrohradu, americká společnost Leucos roku 2012 představila novou řadu skleněných svítidel podle jejího návrhu. Reprodukce jejích dřívějších děl je možné zakoupit v prodejnách MOMA, Brooklynského muzea, Neue Galerie a jiných muzejních obchodech.

„ Nevytvářím hranaté věci, jsem spíše člověk kulatého ražení… vždyť i vzduch mezi mými dlaněmi je kulatý. “

— Eva Zeisel, článek pro New York Sun[11]

Předměty podle návrhů Evy Zeisel jsou navrženy k používání. Inspiraci pro smyslné tvary výrobků si často brala z křivek lidského těla. Příklon k organickým tvarům je u ní zřejmě dán reakcí na umění Bauhausu, které bylo populární v období začátku její kariéry. Její smysl pro barvy a tvary, stejně jako časté používání ptačích motivů, odkazuje na oblast maďarského folklórního umění, jímž byla v mládí ovlivněna.[12] Ve většině případů jsou výrobky – ať už se jedná o dřevo, plast, porcelán nebo sklo – navržené Evou Zeisel součástí sady. Mnohé z nich pak do sebe vzájemně zapadají, čímž je při jejich skladování ušetřen prostor.

Mezi její nejžádanější návrhy se řadí excentrické biomorfní nádobí Town and Country (česky Město a Vesnice), vyráběné firmou Red Wing Pottery v roce 1947.[13] Součástí této sady je ikonická solnička a pepřenka Mother and Child (česky Matka a Dítě).

Osobní život

editovat

Eva vychovala s Hansem dvě děti – dceru Jean (* 1940) a syna Johna (* 1944). V dokumentárním snímku Throwing Curves: Eva Zeisel popisují Jean i John bouřlivý vztah jejich rodičů během 40. a 50. let, kdy byly obě děti malé. John ve filmu říká, že oba jeho rodiče jsou dominantní osobnosti a často mezi nimi docházelo ke střetům.

Muzea a výstavy

editovat

Díla Evy Zeisel jsou součástí stálých expozic mnoha muzeí, z nejznámějších můžeme uvést Metropolitní muzeum, Brooklynské muzeum, New-York Historical Society, Cooper-Hewitt Design Museum, Muzeum moderního umění; z mimoamerických pak Britské muzeum a Victoria and Albert Museum v Londýně nebo berlínské Bröhan Museum a mnoho dalších.

V 80. letech uspořádalo Musée des arts décoratifs ve spolupráci se Smithsonovým institutem putovní retrospektivní výstavu k padesátému výročí tvorby Evy Zeisel; tehdy byla její díla vystavována napříč USA, Evropou a Ruskem. Další retrospektivní výstava se konala v roce 2004, tentokrát postupně v amerických muzeích Knoxville Museum of Art, Milwaukee Art Museum, High Museum of Art v Atlantě a Hillwood Estate, Museum & Gardens ve Washingtonu D.C.

V letech 2005–2007 pořádalo Erie Art Museum v Pasadeně dlouhodobou výstavu Eva Zeisel: The Shape of Life. U příležitosti jejích stých narozenin v roce 2006 uspořádalo The Mingei International Museum v San Diegu výstavu Eva Zeisel: Extraordinary Designer at 100, zachycující průřez jejím dílem. Podobnou výstavu uspořádala také galerie Pratt Institutu.

Ocenění

editovat
  • cena za celoživotní dílo od Cooper-Hewett National Design Museum (2005)
  • Maďarský záslužný kříž (2004)[7]
  • cena Pratt Legends od Společnosti průmyslového designu a Alfred University (2001)[7]
  • Binns medal za mistrovství v&oblasti umělecké keramiky od Alfred University, NY (1998)[14]
  • čestná členka Královské společnosti průmyslových designérů (nejvyšší vyznamenání udělované ne-Britům, 2004) a Americké hrnčířské společnosti[7]
  • nositelka čestných doktorátů z Parsons (New School) (1991), Rhode Island School of Design (2005), Královské akademie umění (1988) a Maďarské umělecké univerzity (2004)[7]
  • ve Schrambergu je po ní pojmenovaná ulice (2001)[7]

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eva Zeisel na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Eva Zeisel 1906 – 2011 [online]. Royal Stafford [cit. 2014-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-02. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h COOPER, Hewitt. Eva Zeisel collection [online]. Smithsonian Design Museum, NY: Smithsonian Institution [cit. 2014-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Eva Zeisel, Ceramic Artist and Designer, Dies at 105. S. B7. New York Times [online]. 2011-12-31 [cit. 2014-12-05]. Roč. 2011, s. B7. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  4. ↑ ZEISEL, Eva. Meeting Koestler – A letter in response to Louis Menand’s article. The New Yorker [online]. 2009-12-21 [cit. 2014-12-05]. Dostupné online. ISSN 0028-792X. (anglicky) 
  5. ↑ a b c THURMAN, Judith. Prolific. The New Yorker [online]. 2006-12-18 [cit. 2014-12-05]. Dostupné online. ISSN 0028-792X. (anglicky) 
  6. ↑ HARROD, Tanya. Eva Zeisel obituary [online]. Government Online, 2012-01-15 [cit. 2014-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-29. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f MOORE, Pat. Who is Eva Zeisel [online]. Eva Zeisel forum [cit. 2014-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-11. (anglicky) 
  8. ↑ a b BUTLER, Cornelia. Modern Women: Women Artists at The Museum of Modern Art. New York: The Museum of Modern Art, 2010. 512 s. Dostupné online. ISBN 087070771X, ISBN 978-0870707711. Kapitola Eva Zeisel. (anglicky) 
  9. ↑ YOUNG, Lucie; BARTOLUCCI, Marisa; CABRA, Raul. Eva Zeisel. San Francisco: Chronicle Books, 2003. 96 s. (Compact Design Portfolio). Dostupné online. ISBN 0811834336, ISBN 978-0811834339. S. 11. (anglicky) 
  10. ↑ TRAUBMAN, Eleanor. Meeting Eva Zeisel [online]. Creative times, 2007-01-14 [cit. 2014-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ HERRUP, Katharine. A Potter, a Pioneer, A Candlestick Maker. New York Sun. 2007-03-06, roč. 2007. Dostupné online [cit. 2014-12-05]. (anglicky)  Archivováno 6. 12. 2014 na Wayback Machine.
  12. ↑ MCGEE, Celia. Eva’s Ardor [online]. Time Inc. Affluent Media Group, 2010-03-30 [cit. 2014-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ SAXENA, Jaya. Remembering New York Designer Eva Zeisel [online]. New York: The New-York Historical Society, 2012-01-06 [cit. 2014-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Binns medal awarded [online]. EBSCO Publishing, 1998-09 [cit. 2014-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • [s.l.]: [s.n.] 
  • YOUNG, Lucie. Eva Zeisel: The Playful Search for Beauty. San Francisco: Chronicle Books, 2003. Dostupné online. (anglicky) 
  • Eva Zeisel: Throwing Curves 2002 (dokumentární film, Canobie Films, režie: Jyll Johnstone

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eva_Zeisel&oldid=23799810“