Wikipedie

Eva Pilarová

česká zpěvačka (1939-2020)

Eva Pilarová (rozená Bojanovská, 9. srpna 1939 Brno – 14. března 2020[1] Praha[2]) byla česká zpěvačka a herečka, čtyřnásobná vítězka čtenářské ankety Zlatý slavík v kategorii zpěvaček. V říjnu 2009 obdržela Medaili Za zásluhy.

Eva Pilarová
Základní informace
Rodné jménoEva Bojanovská
Narození9. srpna 1939
Brno
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí14. března 2020 (ve věku 80 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtíselhání ledvin
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
Žánrypopmusic, swing, jazz
Povolánízpěvačka, herečka, fotografka
Nástrojehlas
VydavatelSupraphon
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2009)
Cena Jihomoravského kraje (2018)
Manžel(ka)Milan Pilar (1960–1964)
Jaromír Mayer (1968–1971)
Jan Kolomazník (1984–2020)
DětiMilan Pilar
RodičeLadislav Bojanovský
Františka Bojanovská
Webwww.evapilarova.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Eva Pilarová v rodném Brně
Hrob Evy Pilarové na hřbitově Malvazinky v Praze, v blízkosti hrobu Karla Gotta

Život a kariéra

editovat

Narodila se do rodiny Ladislava Bojanovského (27. června 1912 Kundratice) a Františky Bojanovské, roz. Horčičkové (22. června 1915 Vrbice – 27. června 2021 Brno), oddaných 31. prosince 1938 v Kobylí[3]. Otec měl se společníkem krejčovský salon Janšta a Bojanovský, matka byla vyučená švadlena. Eva zpívala už od dětství a to i klasickou hudbu. Rodiče byli praktikující katolíci a přihlásili ji do dětského chrámového sboru u sv. Tomáše, který vedl sbormistr a varhaník Vladimír Stehlík. Od první třídy chodila do hudební školy. Ve škole si jejího talentu všiml učitel František Lýsek a přijal ji do svého Brněnského dětského sboru, se kterým účinkovala i v rozhlase.[4]

Maturovala na čtyřleté vyšší hospodářské škole na Pionýrské ulici v Brně (1958). Koncem 50. let začala na brněnské JAMU studovat operní zpěv, zároveň v té době vystupovala v Satirickém divadle Večerní Brno. Více než operní zpěv ji přitahoval jazz a swing. Po roce studia v roce 1960 JAMU opustila a nastoupila do pražského divadla Semafor, kde se záhy prosadila jako zpěvačka. Všeobecnou popularitu jí přinesla píseň Kočka není pes z repertoárů Elvise Presleyho, otextovaná Jiřím Suchým. V pásmu Zuzana je zase sama doma zpívala s Waldemarem Matuškou duet Ach, ta láska nebeská.[5]

V roce 1962 odešla spolu s Waldemarem Matuškou a Karlem Štědrým zpívat do Divadla Rokoko,[6] ale už v roce 1964 se vrátila zpět do Semaforu. V tomtéž roce si také ve filmu Kdyby tisíc klarinetů zahrála drobnou roli sboristky dívčí školy – spolu s Naďou Urbánkovou. Zazpívala v něm duet Je nebezpečné dotýkat se hvězd s Karlem Gottem.

V roce 1965 začala zpívat s vlastní kapelou. V roce 1967 vyhrála zlatou Bratislavskou lyru s písní Rekviem. Během pěvecké kariéry nazpívala řadu hitů včetně duetů s Waldemarem Matuškou, Karlem Gottem a dalšími zpěváky. Disponovala silným a barevně zajímavým hlasem – sopránem (se základní polohou a barvou altovou) o rozsahu tří a půl oktávy,[7] a dobrou pěveckou technikou. Jako své oblíbené zpěváky uváděla ze zahraničních Ray Charlese, Ellu Fitzgeraldovou a Peggy Lee.[7]

V době normalizace nemohla cestovat na západ – zde sehrála svou roli emigrace jejího prvního (Milan Pilar) i druhého (Jaromír Mayer) manžela. V roce 1973 koncertovala na Kubě a členové její kapely, kteří se bez ní vraceli dříve do Prahy, zahynuli v hořícím letadle.[8] Po překonání psychického otřesu sestavila novou kapelu, s níž absolvovala dlouhé turné po Sovětském svazu. V roce 1977, aby vůbec mohla i nadále vystupovat, podepsala tzv. Antichartu,[9] za což se cca po 40 letech omluvila.[10][8]

V pozdní fázi kariéry se orientovala především na žánrovou oblast jazzu a swingu. Mezi největší hity posledních let patřil Montiho čardáš.[11] Nepřestala být aktivní ani poté, co v padesáti letech překonala rakovinu. Spolupracovala také s Tanečním orchestrem Českého rozhlasu, v 90. letech v rozhlase moderovala pořad Dobré jitro.[12]

Po roce 1989 se kromě zpívání věnovala fotografování a počítačovým úpravám svých fotografií, které představila na téměř 100 výstavách.[13] [14]

Osobní život

editovat

Eva Pilarová byla třikrát vdaná. Prvním manželem byl v letech 1960–1964 jazzový kontrabasista Milan Pilar (* 1934). Po jeho emigraci do Západního Německa roku 1962 byla načas sledována StB a v roce 1965 byla podmínečně odsouzena za údajné valutové machinace v případu zpěváka Pavla Sedláčka.[8] Druhým manželem byl pak v letech 1968–1971 zpěvák Jaromír Mayer (* 1943). Potřetí se vdala roku 1984 za tanečníka Jana Kolomazníka (* 1952) a jejich manželství trvalo až do její smrti. Z prvního manželství pochází syn Milan. Její matka Františka Bojanovská zemřela 27. června 2021, 5 dní po svých 106. narozeninách.[15]

Poslední rozloučení

editovat

Od roku 2018, kdy si při pádu v bytě zlomila rameno a stehenní kost a tři měsíce strávila v nemocnici, ji provázely různé zdravotní problémy. Zemřela v péči řeholních sester Boromejek 14. března 2020 v Praze po těžké operaci na selhání ledvin. Bylo jí 80 let.[16][8]

Zádušní mše za Evu Pilarovou se konala ve středu 3. června 2020 v bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Praze na Strahově. Celebroval ji páter Marian Pospěcha, vystoupila řada umělců (Adam Plachetka, Pavel Šporcl, Monika Absolonová a další), státní orgány zastupoval ministr kultury Lubomír Zaorálek a hereckou obec Jiřina Bohdalová. Přímý přenos vysílala TV Noe.[17] Marian Pospěcha ocenil ve své homilii také její píseň „Tam za vodou v rákosí“ (je Ráj), zpívanou s Waldemarem Matuškou. Jménem zpěváků se rozloučil dojímavou řečí (Mám Tě rád!) Vojta Dyk.

Ocenění

editovat

Diskografie

editovat

Gramofonové desky

editovat
  • Eva Pilarová – Supraphon, 1965
  • Dobře placená procházka – Supraphon, 1965
  • Eva Pilarová – Supraphon, 1966
  • Fascinating Czech Star – Supraphon/Artia, 1966
  • Zločin v šantánu – Supraphon, 1968
  • Eva – Supraphon, 1969
  • Zpívá Eva Pilarová – Supraphon, 1970
  • Láska nebeská (s Waldemarem Matuškou) – Supraphon 1 13 0840 311, 1973, LP (reedice na CD, 1997, Bonton Music EAN 8 596972 105925)
  • Zázrak je žít – Supraphon, 1974
  • My Czech Favourites – Supraphon/Artia, 1974
  • Jsem tu a zpívám – Supraphon, 1979
  • Eva – Supraphon, 1986

CD

editovat
  • Pohlazení po duši – Bonton, 1992
  • Story – Supraphon, 1992
  • Platinová Eva Pilarová – Tommü records, 1993
  • Story II – Supraphon, 1993
  • One perfect song – Tommü records, 1994
  • Eva Pilarová a hosté – Tommü records, 1995
  • Vánoce – Tommu records, 1996
  • S nádhernou duhou (s Milanen Bürgerem) – Tommü records, 1997
  • Vánoční čas – Tommü records, 1998
  • Requiem – Bonton, 1998
  • Recitál (Eva Pilarová a Karel Gott 1965 Live) – Bonton, 1998, MC, CD
  • Swing 2000 – Tommü records, 1999
  • S čertem si hrát (s Waldemarem Matuškou) – Český rozhlas CRO155-2-331 EAN 8 590236 015524, 2000
  • Moravěnka (s Moravěnkou, Jiřím Helánem a Jožkou Šmukařem) – Tommü records, 2000 [20]
  • Dotýkat se hvězd – Sarurn EAN 8595112003923, 2000
  • Rodeo – Tommü records, 2002
  • Největší hity – Bonton, 2003 [21]
  • Zlatý výběr – Tommü records EAN 8594060010045, 2004 [22]
  • Dům plnej snů – West records, EAN 8594072230073, 2008 [23][24]
  • Proměny – Supraphon SU 5978-2 EAN 099925 59782 5, 2009, 3 CD [25]
  • Pilarka 2013 – vlastní náklad, EAN 8594170816100, 2013 [26]
  • Pilarka a přátelé – Voltr Production, 2018
  • Pilarka 80 Inventura těla – Voltr Production, 2019

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Zemřela Eva Pilarová, zpěvačka s výjimečným hlasem i osudem. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-03-14 [cit. 2020-03-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Eva Pilarová zemřela: Umořily ji zlomeniny a smrt Karla Gotta!. Blesk.cz [online]. [cit. 2020-03-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-09-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ Eva Pilarová (1939 - 2020). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ Ach, ta láska nebeská. Jeden z nejkrásnějších českých milostných duetů. Plzeň [online]. 2021-12-28 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 41
  7. ↑ a b ČERNÝ, Jiří. Zpěváci bez konzervatoře. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966. 195 [3] s. (Život kolem nás; sv. 61). S. 42, 187. 
  8. ↑ a b c d KROUPA, Mikuláš; VERZICHOVÁ, Petra; ŠIMEK, Michal. Chovala jsem se zbaběle, stydím se. Eva Pilarová se před smrtí omluvila. Deník.cz. 2020-03-26. Dostupné online [cit. 2024-11-14]. 
  9. ↑ Herci a spol. šli do Národního. Na hanbu. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2017-02-07]. Dostupné online. 
  10. ↑ Anticharta 1977 - kompletní televizní záznamy. https://www.youtube.com [online]. 2018-02-27 [cit. 2019-09-08]. Dostupné online. 
  11. ↑ KOLEGAROVÁ, Lenka. Pilarová: Zazpívám swingové melodie i Montiho čardáš. Brněnský deník. 2011-04-28. Dostupné online [cit. 2024-11-14]. 
  12. ↑ Zemřela zpěvačka Eva Pilarová.. iROZHLAS [online]. 2020-03-14 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. 
  13. ↑ Eva Pilarová - výstava fotografií legendární zpěvačky. www.radioregenerace.cz [online]. [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. 
  14. ↑ DOBROVODSKÝ, M. Pražská zákoutí Evy Pilarové [online]. 2016 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. 
  15. ↑ Zemřela maminka Evy Pilarové. Bylo jí 106 let. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2021-07-02 [cit. 2021-07-02]. Dostupné online. 
  16. ↑ Zemřela Eva Pilarová, zpěvačka s výjimečným hlasem i osudem. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-03-14 [cit. 2020-03-14]. Dostupné online. 
  17. ↑ Přímý televizní přenos TV Noe a ČT 24, 3. 6. 2020, 12.00–13.30
  18. ↑ Nadace Život umělce, tištěná publikace "Umělci ocenění za kalendářní rok 2014" (odkaz na pdf) Archivováno 28. 7. 2019 na Wayback Machine.
  19. ↑ Cenu Jihomoravského kraje letos získá celkem 10 osobností jižní Moravy, mezi nimi i Eva Pilarová [online]. Jihomoravský kraj [cit. 2018-09-20]. Dostupné online. 
  20. ↑ Archivovaná kopie. www.moravenka.cz [online]. [cit. 2009-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-28. 
  21. ↑ Eva Pilarová v Českém hudebním slovníku osob a institucí
  22. ↑ http://www.kfbz.cz/katalog/zaznam.php?detail_num=335613&strana=141&typhled=A&cis_pole=52&zpet=hh&heslo=693242&vers=9&lang=cze&user_hash=20090705ad2150799412743d0dd34cce390317eefa653080 Archivováno 23. 8. 2020 na Wayback Machine. Krajská knihovna Františka Bartoše
  23. ↑ Archivovaná kopie. www.kafe.cz [online]. [cit. 2009-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-28. 
  24. ↑ ŽENA-IN - Eva Pilarová: Díky Bohu držím pohromadě. ŽENA-IN [online]. [cit. 2020-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-27. 
  25. ↑ http://www.supraphon.cz/cs/novinky/archiv-dle-kategorii/?item=789
  26. ↑ Archivovaná kopie. www.bontonland.cz [online]. [cit. 2015-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-11. 

Literatura

editovat
  • ČERNÝ, Jiří. Zpěváci bez konzervatoře. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966. 195 [3] s. (Život kolem nás; sv. 61). Kapitola Eva Pilarová, s. 39–45. S 12 s. fotogr. příloh; s výsledky ankety Zlatý slavík 1962-65 a přehl. nejprodávanějších desek 1949-1965. 
  • HERZÁN, Michal; BUDINSKÝ, Václav. Divadlo Rokoko: vzpomínky na jeho hvězdy a historky. 1. vyd. [Praha]: [Divadlo Rokoko], [1998]. 131 s. ISBN 80-238-3223-9. S. 10–12, 22, 39–43, 52. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eva_Pilarová&oldid=24388836“