Eustache Deschamps
Eustache Deschamps (narozen v obci Vertus, kraj Champagne, Francie, kolem roku 1340, zemřel mezi rokem 1404 a začátkem roku 1405) byl francouzský básník, literární teoretik, politik a diplomat.
| Eustache Deschamps | |
|---|---|
| Narození | 1340 Vertus |
| Úmrtí | 1406 (ve věku 65–66 let) |
| Povolání | básník, spisovatel a baliv |
| Alma mater | Stará orleánská univerzita |
| Žánr | balada |
| Významná díla | Virelais Rondeaux Lays Le double lay de fragilité humaine Chansons royaulx … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatNení známo přesné datum jeho narození, ani jména jeho rodičů. Později používal příjmení otce Morel. Nejspíš pocházel z nižší šlechty. Ve Vertus vlastnil dům nazývaný Des Champs, odtud jeho příjmení. V mládí navštěvoval Kapitulní školu v Remeši a stal se Machautovým žákem.
V letech 1358-1366 studoval práva na Univerzitě v Orleánsu, aniž dosáhl nějakého titulu. Po ukončení studií odešel do Paříže, kde se oženil a měl tři děti. Jeho žena, neznámé identity, zemřela čtyři roky po svatbě.[1]
V roce 1368 se dostal do služeb francouzského krále Karla V. a zůstal mu věrný až do roku 1380, kdy král zemřel. U dvora zůstal i ve službách Karla VI. Byl i při tažení krále do Flander (1382) a v roce 1984 konal inspekční cestu po Pikardii. Po návratu si zakoupil v Paříži dům v Rue du Temple. Od krále dostal také peníze na rekonstrukci rodného domu ve Vertus, který Angličané vypálili. Postupoval v kariéře u dvora. V roce 1389 byl jmenován královským hejtmanem v Senlis a tím byl 12 let.[2] V té době se také podílel na organizaci přijetí římského a českého krále Václava IV. v Remeši.
V roce 1392 začalo jeho působení na dvoře Ludvíka Orleánského, mladšího bratra krále. Stal se osobním básníkem jeho ženy Valentiny Visconti. Zde obdržel titul Vévodský rádce a komorník. V diplomatických službách vykonával různé cesty do okolních zemí. Diplomatické povinnosti Deschampse zavedly i Čech a na Moravu, které hodnotil nelichotivě.[3] Roku 1404 ho na postu královského hejtmana vystřídal Pierre de Précy. Básníkovi bylo již 64 let, byl nemocný a cítil se zrazený. Pravděpodobně krátce na to zemřel.
Dílo
editovat
Po celý život komentoval ve svém díle překotné události své doby. Často jeho básně sloužily k pobavení dvora. První jeho dochovaná skladba je z roku 1368 s názvem Charta nábožných ožralů.[4] Roku 1383 daroval své dílo Lejch o lidské slabosti Karlu VI. Psal verše o válce, o svých cestách, o jídle, hostinách, o víně, Paříži, událostech u dvora, o moru[5] a zdraví.
Deschamps napsal přes 1500 krátkých, většinou satiricky laděných básní, z toho 1175 balad, a také jednu dlouhou báseň, satiru na ženy Le Miroir de Mariage (Zrcadlo manželství) o 12 103 verších. Psal také prózu; důležitá je jeho teorie francouzského verše L'Art de dictier et de fere chancons, balades, virelais et rondeaulx (1392).
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ NEJEDLÝ, Martin. Fortuny kolo vrtkavé: láska, moc a společnost ve středověku. 1. vyd. vyd. Praha: Nakl. Aleš Skřivan, 2003. 426 s. ISBN 978-80-86493-08-4. S. 231–339. Dále jen " M. Nejedlý, Fortuny kolo vrtkavé".
- ↑ M. Nejedlý, Fortuny kolo vrtkavé
- ↑ https://www.stoplusjednicka.cz/vsude-samy-zapach-ohyzdnost-vyslanci-nemeli-o-vlasti-karla-iv-vysoke-mineni - Všude samý zápach a ohyzdnost: Vyslanci neměli o vlasti Karla IV. vysoké mínění
- ↑ M. Nejedlý, Fortuny kolo vrtkavé
- ↑ LE GOFF, Jaques; SCHMITT, Jean-Claude. Encyklopedie středověku (původním názvem: Dictionnaire raisonné de L´Occident médiéval). 3. vyd. Praha: Vyšehrad, 2014. 936 s. ISBN 978-80-7429-130-2. S. 499.
Literatura
editovat- NEJEDLÝ, Martin. Poezie Eustacha Deschampse jako historický pramen 14. století. Český časopis historický. 1998, roč. 96, čís. 1, s. 26–71. Dostupné online.
- NEJEDLÝ, Martin. Fortuny kolo vrtkavé. Láska, moc a společnost ve středověku.. 1. vyd. Praha: Aleš Skřivan ml., 2003. 426 s. ISBN 80-86493-08-3. Kapitola III. Slasti a strasti prokletého básníka středověku, s. 231–339.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eustache Deschamps na Wikimedia Commons
