Eurocontrol

Eurocontrol
Vznik	1960
Sídlo	Brusel, Belgie
Souřadnice	50°53′1,68″ s. š., 4°25′50,34″ v. d.
Rozpočet	505 800 000 € (2014)
Počet zaměstnanců	1 894 (2016)
Oficiální web	www.eurocontrol.int
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eurocontrol (EUROCONTROL, European Organisation for the Safety of Air Navigation, Evropská organizace pro bezpečnost leteckého provozu) je evropská mezinárodní organizace, jejímž cílem je rozvoj systémů a postupů pro plynulé řízení letového provozu pro umožnění dalšího rozvoje letecké dopravy při udržení vysoké úrovně bezpečnosti a snižování nákladů.

Eurocontrol koordinuje činnosti jednotlivých národních organizací řízení letového provozu, pomáhá s plánováním mezinárodních letů, vyvíjí nové postupy a technologie a organizuje výcvik řídících.

Historie

Původním cílem organizace Eurocontrol bylo úplné sjednocení horního vzdušného prostoru nad Evropou pod správu jediné organizace. Tento plán, podporovaný organizací ICAO, počítal s vytvořením tří řídících středisek pro celou Evropu. Ideu se nepodařilo prosadit, neboť evropské země nebyly ochotny se vzdát takového množství suverenity nad vlastním vzdušným prostorem. Přesto došlo alespoň k částečně shodě a na mezinárodní konferenci v Bruselu byla 13. prosince 1960 uzavřena mezinárodní úmluva o spolupráci při zajišťování bezpečnosti letového provozu, která vešla v platnost 1. března 1963. V lednu 1967 bylo ve francouzském Bretigny-sur-Orge otevřeno experimentální středisko Eurocontrol, které mělo za úkol výzkum a vývoj postupů a technologií správy letového provozu. V říjnu 1969 byl v Lucemburku otevřen institut služeb řízení letového provozu (IANS), který poskytoval výcvik a školení personálu ze všech členských států.

V prosinci 1971 byl zaveden jednotný systém plateb za využití letových tras – každý provozovatel letecké dopravy platí za použití vzdušného prostoru v závislosti na délce trasy a hmotnosti letadla. Poplatky vybírá společný úřad, který tyto prostředky rozděluje pro financování navigačních prostředků, středisek řízení letového provozu atd.

V únoru 1972 bylo v Maastrichtu do provozu uvedeno první mezinárodní středisko řízení horního letového provozu (UAC, Upper Area Control Centre), které pokrývalo horní vzdušný prostor nad Belgií, Lucemburskem, Nizozemskem a severní částí Německa. Středisko funguje dodnes a je (po Londýnu) druhým nejvytíženějším střediskem v Evropě. V roce 1977 následovalo další UAC v Karlsruhe, které řídí provoz nad jižní částí Německa.

V lednu 1986 vešly v platnost některé dodatky k původní smlouvě; hlavním cílem smlouvy již není přímo sjednocení vzdušného prostoru, ale hlavně mezinárodní spolupráce.

V říjnu 1988 se na prvním setkání ministrů dopravy rozhodlo o vytvoření centrálního střediska, které bude koordinovat řízení dopravních toků nad Evropou, aby se minimalizovala zdržení a zvýšila efektivita přepravy. Toto středisko začalo fungovat v březnu 1996 a okamžitě zaznamenalo úspěchy; v roce 1997 bylo průměrné zpoždění poloviční oproti roku 1989.

V červnu 1997 byla podepsána revidovaná verze smlouvy, která rozšiřuje plánování přepravy i o pojížděcí a vzletové a přistávací dráhy, zavádí spolupráci s dalšími institucemi a posiluje spolupráci civilních a vojenských uživatelů vzdušného prostoru.

27. června 1997 byla v Bruselu přijata Dohoda o zřízení a provozování letových provozních služeb a zařízení organizací EUROCONTROL ve společném středoevropském oblastním středisku řízení v horním vzdušném prostoru (CEATS, pozn. Central European Air Traffic Services), která předpokládá vznik mezinárodního řídícího střediska UAC (Upper Airspace Control Center) ve Vídni a tří podpůrných organizací. Středisko by mělo řídit provoz v horním vzdušném prostoru Bosny a Hercegoviny, Česka, Chorvatska, Maďarska, Slovenska, Slovinska, Rakouska a části severovýchodní Itálie [1]. Zahájení provozu bylo původně plánováno na rok 2007, ke zprovoznění střediska však doposud (2023) nedošlo.

V dubnu 1998 byla v Evropě zavedena první fáze používání prostorové navigace B-RNAV, která umožňuje navigaci mezi virtuálními body místo fyzicky existujících radiomajáků díky rostoucím schopnostem palubních navigačních přístrojů.

V březnu 1999 vypukla Kosovská krize, která měla významný vliv na leteckou dopravu nad Evropou. Eurocontrol v rámci spolupráce s NATO uzavřel část vzdušného prostoru pro civilní lety a koordinoval lety humanitární pomoci.

V květnu 1999 se evropští ministři dopravy dohodli na vytvoření nového navigačního satelitního systému nazvaného Galileo.

V říjnu 1999 byl v evropském vzdušném prostoru snížen rozestup radiových kanálů na 8,33 kHz z původních 25 kHz, což umožňuje vytvoření dalších středisek řízení letového provozu, aniž by rušily již existující.

Díky postupnému navýšení přesnosti navigačních prostředků na palubách letadel byl v lednu 2002 v horním vzdušném prostoru nad Evropou mezi letovými hladinami (FL) 290 a 410 (včetně) snížen minimální vertikální rozstup (Reduced Vertical Separation Minima, RVSM [2]) z původních 2000 stop (600 m) na 1000 stop (300 m), což okamžitě umožnilo zvýšení propustnosti vzdušného prostoru a efektivity dopravy a s tím související snížení objemu spotřebovaného paliva [3]. Letadlům nevybaveným provozuschopnými navigačními přístroji s požadovanou přesností je v prostoru RVSM nadále zajišťován vertikální rozstup 2000 stop. RVSM bylo zavedeno i v některých nečlenských státech Eurocontrol.

Členské státy

K roku 2004 je členem této organizace 34 států:

Související články

Společné nebe

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Eurocontrol na Wikimedia Commons
www.eurocontrol.int – oficiální stránky (anglicky)
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí 159/1996 o přístupu České republiky k Mezinárodní úmluvě o spolupráci při zajišťování bezpečnosti letového provozu - Evropská organizace pro bezpečnost leteckého provozu EUROCONTROL (PDF)
Evropa pod jednotným nebem v časopisu Integrace