Eugenij Fencik
Eugenij Fencik[1] (rusínsky Євґеній Фенцик, Jevgenij Fencyk, rusky Евгений Фенцик, 5. října 1844 Mala Martynka – 5. prosince 1903 Horinčovo) byl rusínský spisovatel, novinář, dramatik, buditel a řeckokatolický kněz. Eugenij byl jeden z posledních rusínských národních buditelů a patřil do sféry rusofilského vlivu.[1][2] Eugenij vydával noviny Lístek a Dodatek (rusínsky Листокъ, Додатокъ) a napsal divadelní tragédii Dobytí Užhorodu (rusky Покорение Ужгорода).[1][3]
| Eugenij Fencik | |
|---|---|
 Památník v Užhorodě z roku 1928 od Oleny Mondičové | |
| Rodné jméno | Jevgenij Fencyk |
| Narození | 5. října 1844 Mala Martynka |
| Úmrtí | 5. prosince 1903 Horinčovo |
| Pseudonym | Vladimír |
| Povolání | spisovatel, novinář, dramatik, buditel a řeckokatolický kněz |
| Etnikum | Rusín |
| Témata | rusínská historie |
| Literární hnutí | rusofilské křidlo rusínského národní obrození |
| Významná díla | Dobytí Užhorodu a Črta uhro-ruského písemnictví |
| Rodiče | Andrej Fencik |
| Příbuzní | Štefan Fencik – vnuk |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatEugenij se narodil v obci Mala Martynka na dnešní Ukrajině v roce 1844. Studoval na gymnáziu v Užhorodě a Satu Mare a později absolvoval teologickou fakultu ve Vídni.[4] Ve Vídni se zapojil do vlasteneckých kroužků slovanské studentské mládeže. V roce 1869 byl vysvěcen na kněze a stal se farářem v obci Horinčovo.[1]
Eugenij byl členem Spolku sv. Vasilije Velikého, kde chtěl následovat kulturní činnost v duchu Adolfa Dobrjanského a Ioanna Rakovského, jenže pronikající maďarizace zapříčinila pozdější zánik spolku, který ale v 90. letech 19. století obnovil.[1][4] Během života také psal do novin Svět, Nový Svět a do haličsko-rusofilských novin Slovo.[1][2] V 80. a 90. letech 19. století upíral naděje k slovanskému východu a idealizoval carské Rusko.[2][4] Rusofilství u něj převládalo zejména kvůli zvětšujícího rozmahu maďarizace v Uherské Rusi.[1][4]
Eugenij také žil v obci Skotarske, kde u něj přespával ukrajinský buditel Ivan Franko.
Eugenij Fencik zemřel 5. prosince 1903 v Horinčovu, kde sloužil jako farář.[1]
Dílo
editovatEugenij Fencik byl zejména novinář a psal články o vlastivědných a historických studiích v Uherské Rusi v novinách Svět, Nový Svět, Lístek, Dodatek a do haličsko-rusofilských novin Slovo.[1][2][5] Do novin publikoval také své básně a povídky. V roce 1885 začal vydávat noviny Lístek (rusínsky Листокъ) a od roku 1891 vydával také Dodatek k Lístku (rusínsky Додатокъ), který byl psán čistě v rusínštině, na rozdíl od Lístku, který byl psán v ruštině.[1][2][5] Úpadek rusínské kulturní společnosti dokládá také fakt, že jeho noviny měly v posledním roce své existence pouze 25 odběratelů.[1][2][5]
Eugenij ale také napsal báseň Koriatovič, baladu Chudí duchem, novelu Učitel Chudáček a hrdinsky-romantickou nebo historicky-patriotickou tragédii Dobytí Užhorodu.[3][4] Děj divadelní tragédie popisuje vpád Maďarů do Evropy a obranu Užhorodského hradu knížetem Laborcem.[3][4] Báseň Koriatovič a tragédie Dobytí Užhorodu byla inspirována rusínskou historií o kterou se Eugenij zajímal.[3]
Eugenij také napsal 5 učebnic pro rusínské školy a také další dvě učebnice Liturgie z roku 1878 a Modlitebník z roku 1892.[4] Žádná Fencikova díla (kromě učebnic) nebyla samostatně vydána. Sám Eugenij je vydával na stránkách svých novin Lístek a Dodatek.[4]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Євґеній Фенцик na rusínské Wikipedii, Фенцик, Евгений Андреевич na ruské Wikipedii a Фенцик Євген Андрійович na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k POPOV, Ivan Ivanovič. Podkarpatská Rus: osobnosti její historie, vědy a kultury. 1. vyd. vyd. Praha: Libri 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1.
- ↑ a b c d e f MAGOCSI, Paul R. The shaping of a national identity: Subcarpathian Rus', 1848-1948. Cambridge, Mass: Harvard University Press 640 s. (Harvard Ukrainian series). ISBN 978-0-674-80579-8.
- ↑ a b c d PAĎAK, Valerij. Historie Karpatorusínského národního divadla a dramaturgie. 1. vyd. Prešov: Vydavatelstvo Prešovskej univerzity, 2018. 344 s. ISBN 978-80-555-1974-6. S. 63-65. (rusínsky)
- ↑ a b c d e f g h Encyclopedia of Rusyn history and culture. Příprava vydání Paul R. Magocsi, I. I. Pop. Toronto ; Buffalo: University of Toronto Press 520 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8020-3566-0. OCLC ocm49047693 OCLC: ocm49047693.
- ↑ a b c POP, Ivan Ivanovič. Malé dejiny Rusínov. 2. vydanie. vyd. Bratislava: Združenie inteligencie Rusínov Slovenska 240 s. ISBN 978-80-973455-1-8.
Literatura
editovat- FEDOR, Pravel. Črty o karpatskoruské literatuře od druhé poloviny 19. století (Очерки Карпаторусской литературы со второй половины XIX столѣтія). Užhorod: Spoleka Alexandera Duchnoviče, 1929. 76 s. (rusky)
- MAGOCSI, Paul R. The shaping of a national identity: subcarpathian rus', 1848 - 1948. 2. print. vyd. Cambridge, Mass: Harvard University Press 640 s. (Harvard Ukrainian series). ISBN 978-0-674-80579-8. (anglicky)
- MAGOCSI, Paul R. With their backs to the mountains: a history of Carpathian Rus' and Carpatho-Rusyns. Budapest ; New York: Central European University Press 511 s. ISBN 978-615-5053-46-7, ISBN 978-615-5053-39-9.
- PAĎAK, Valerij. Historie Karpatorusínského národního divadla a dramaturgie. 1. vyd. Prešov: Vydavatelstvo Prešovskej univerzity, 2018. 344 s. ISBN 978-80-555-1974-6. S. 63-65. (rusínsky)
- POP, Ivan Ivanovič. Encyklopedie Podkarpatské Rusi. 1. vyd. Užhorod: Vydavatelství Valerije Paďaka, 2001. 429 s. ISBN 978-966-7838-23-2.
- POP, Ivan Ivanovič; MAGOCSI, Paul Robert. Encyclopedia of Rusyn history and culture. Příprava vydání Paul R. Magocsi, I. I. Pop. Toronto: University of Toronto Press 520 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8020-3566-0. OCLC ocm49047693 (anglicky)
- POP, Ivan Ivanovič. Malé dejiny Rusínov. 2. vydanie. vyd. Bratislava: Združenie inteligencie Rusínov Slovenska 240 s. ISBN 978-80-973455-1-8. (slovensky)
- POP, Ivan Ivanovič. Podkarpatská Rus: osobnosti její historie, vědy a kultury. 1. vyd. vyd. Praha: Libri 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1.
