Eugene Ormandy

maďarský dirigent a houslista

Eugene Ormandy, rodným jménem Jenö Ormandy Blau (18. listopad 1899, Budapešť12. březen 1985, Filadelfie) byl maďarsko-americký dirigent a houslista. Proslavil se především nastudováními pozdně romantického repertoáru a hudby z počátku 20. století. Více než čtyřicet let byl uměleckým vedoucím a dirigentem Filadelfského symfonického orchestru.

Eugene Ormandy
Narození18. listopadu 1899
Budapešť
Úmrtí12. března 1985 (ve věku 85 let)
Filadelfie
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníOld Pine Street Presbyterian Church Cemetery
Alma materUniverzita Loránda Eötvöse v Budapešti (do 1920)
Hudební akademie Ference Liszta
Povolánídirigent, vysokoškolský učitel a houslista
ZaměstnavatelHudební akademie Ference Liszta
OceněníPrezidentská medaile svobody (1970)
Samuel Sanford (1972)
rytíř komandér Řádu britského impéria (1976)
Ditson Conductor's Award (1977)
Vyznamenání Kennedyho centra (1982)
… více na Wikidatech
ChoťStephanie Goldner (1922–1947)[1]
Funkcekoncertní mistr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se jako Jenö Blau v Budapešti do židovské rodiny. Jeho otec Benjamin Blau, zubař a amatérský houslista, brzy rozpoznal hudební talent svého syna, který ve věku pěti let byl přijat na Budapešťskou královskou akademii. Vedl ho zde Jenö Hubay a v roce 1915 obdržel absolventský diplom v oboru hry na housle. Záhy měl úspěšné turné po Maďarsku a v Berlíně působil jako jeden z nejmladších koncertních mistrů. V 19 letech se stal profesorem hry na housle. [2][3] V letech 1917 až 1920 studoval také filozofii.

V roce 1921 dostal nabídku na turné po USA, kam skutečně odjel, ale ukázalo se, že hudební manažer slibované angažmá nezajistil. Ormandy se dostal do finančních problémů a musel vzít místo houslisty v orchestru divadla Capitol v New Yorku, který doprovázel zde promítané němé filmy. V roce 1924 zastoupil narychlo za nemocného šéfdirigenta při galapředstavení a tím začala jeho kariéra dirigenta. [2][3] Od roku 1925 začal používat jméno Eugene Ormandy. Během příštích pěti let, v nichž získal americké občanství, řídil koncerty dalších hudebních těles. Téměř vždy dirigoval zpaměti a dokázal přimět hudebníky k optimálnímu výkonu. Živil se také nahrávkami populárních úseků z klasických děl pro rozhlas. Na jednom letním koncertu pod širým nebem zaujal Arturo Toscaniniho, který vedl těleso Philadelphia Orchestra. Ten mu nabídl místo svého zástupce. To byl zlom v Ormandyho kariéře. V letech 1931–1936 pak vedl Minneapolis Symphony Orchestra.[2][3]

Roku 1936 se vrátil k Filadelfským symfonikům, nejprve sdílel jejich řízení s Leopoldem Stokowskim, od roku 1938 je vedl sám – a to až do roku 1980.[3][4] S tímto tělesem podnikl několik národních a mezinárodních turné. Soustředil se na repertoár pozdního romantismu a počátku 20. století, uvedl premiéry několika moderních skladeb Rachmaninova, Brittena, Barbera, Crestona a dalších. Řídil světové premiéry dvou skladeb Bohuslava Martinů: Koncert pro dva klavíry a orchestr (červenec 1943) a Čtvrtou symfonii (listopad 1945).[3][2] V roce 1944 Ormandy s Filadelfskou filharmonii zahájili více než dvacetiletou spolupráci s hudebním vydavatelstvím Columbia Records. Mezi jeho četné nahrávky pro Columbii patří první americká nahrávka Čtvrté symfonie Dmitrije Šostakoviče a vůbec první nahrávka Mahlerovy desáté symfonie. Pod Ormandyho taktovkou získal Filadelfský orchestr tři zlaté desky a získal dvě ceny Grammy. Jeho styl interpretace vešel do historie jako "Philadelphia Sound", němž dominoval tzv. zlatý zvuk houslí.

Vystupoval také jako hostující dirigent s dalšími orchestry v Evropě, Austrálii, Jižní Americe a východní Asii. Velké přízni se těšil především v Anglii, v roce 1976 mu královna udělila řád Britského impéria.

Do důchodu odešel v roce 1980, ve věku osmdesáti let. S Filadelfskou filharmonií však příležitostně vystupoval i později, naposledy v Carnegie Hall 10. ledna 1984. Zemřel na zápal plic ve svém domě ve Filadelfii 12. března 1985 ve věku 85 let.

Osobní život

editovat

V roce 1922 se v New Yorku oženil s rakouskou harfenistkou Steohanií (Steffy) Goldnerovou, se kterou se seznámil v orchestru divadla Capitol. Rozešli se v roce 1943 a Ormandy se v květnu 1950 oženil s dlouholetou přítelkyní Margaret Frances Hiltschovou. Pocházela z Vídně a v USA se během druhé světové války stala pilotkou a příslušnicí námořní letecké stanice.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eugene Ormandy na anglické Wikipedii.

  1. NNDB. Dostupné online.
  2. a b c d ČERVINKOVÁ, Blanka. Přemožitelé času sv. 21. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Interpress Magazin, 1990. Kapitola Eugene Ormandy, s. 86–89. 
  3. a b c d e VOLEK, Tomislav. Osobnosti světové hudby. Praha: Mladá fronta, 1982. S. 167. 
  4. http://www.britannica.com/biography/Eugene-Ormandy

Externí odkazy

editovat