Ernesto Rossi (25. srpna 1897 - 9. února 1967) byl italský politik a intelektuál. Byl spoluautorem Manifestu z Ventotene.

Ernesto Rossi
Narození25. srpna 1897
Caserta
Úmrtí9. února 1967 (ve věku 69 let)
Řím
Místo pohřbeníTrespiano Cemetery
Povolánípolitik, novinář a ekonom
Politické stranyPartito d'Azione
Funkcemember of the National Council of the Kingdom of Italy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Narodil se v Casertě v roce 1897. Když mu ještě nebylo devatenáct, přihlásil se jako dobrovolník do války. Po návratu z fronty si vypěstoval nepřátelství proti socialistům, kteří hanobili oběti válečných veteránů a byli odpůrci národně motivovaného idealismu. Obojí dalo vyrůst jeho protiparlamentním názorům a přivedlo ho do podobných myšlenkových schémat, jako počínající fašistické hnutí. V letech 1919 až 1922 se ale seznámil s Gaetanem Salveminim, které jeho názory výrazně ovlivnil a podle jeho vlastních slov "vyčistil od všech vedlejších produktů vášní vyvolaných bestialitou socialistů a lží vládní propagandy".[1]

Kvůli svým pozdějším postojům a aktivitám, jež byli v rozporu z fašistickým režimem byl v polovině listopadu 1939 po více než devíti letech strávených v různých věznicích zařazen do policejní vazby na ostrově Ventotene. Odtud se dochovalo několik stovek dopisů (zveřejněny byly jen desítky) ve kterých se Rossi musel kvůli cenzuře omezit na psaní o svém okolí a osobních podmínkách. I přes hrozbu persekuce z fašistické strany se ale v dopisech snažil vyjádřit své názory o tehdejší politice a společnosti. Z listů také vyplývá, že vnímal svoji situaci ve vyhnanství na Ventotene jako výzvu, které čelil s odhodláním, klidem, ale i humorem, který se odráží jako prvek některých dopisů. 10. července 1943 byl převezen zpět do Regina Coeli (vězení v Římě), kde zůstal až do pádu fašistického režimu. Ze svých dříve idealistických a aktivních postojů postupem času a vlivem událostí přešel na ostřejší, nezávislejší a kritičtější myšlení, díky čemuž si vysloužil náklonnost pozdějších generací.[2] V prosinci 1955 byl jedním ze zakladatelů strany Partito Radicale Italiano.[1]

Reference

editovat
  1. a b Biografia E. Rossi. web.archive.org [online]. 2005-10-26 [cit. 2024-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-10-26. 
  2. MAGINI, Manlio; BAUER, Riccardo. Miserie e splendori del confino di polizia: Lettere da Ventotene 1939-1943. [s.l.]: Feltrinelli S. 7–14. 

Externí odkazy

editovat