Erik II. Dánský
Erik II. Dánský (Erik II Emune, 1090? – 18. červenec 1137) byl králem Dánska v letech 1134 až 1137. Jeho přízvisko Emune znamená pamětihodný.
| Erik II. Dánský | |
|---|---|
| král Dánska | |
 Erik II., obraz namalovaný okolo roku 1575 | |
| Doba vlády | 1134–1137 |
| Narození | cca 1090 |
| Úmrtí | 18. červenec 1137 |
| Pohřben | Katedrála v Ribe |
| Předchůdce | Niels Dánský |
| Nástupce | Erik III. Dánský |
| Manželka | Malmfrid Kyjevská |
| Potomci | Sven III. Dánský |
| Otec | Erik I. Dánský |
| Matka | neznámá |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatErik se narodil okolo roku 1090 jako nemanželský syn Erika I. a neznámé konkubíny.[1] Jeho nevlastní bratr Knut Lavard mu věnoval některé dánské ostrovy,[2], takže se stal jarlem ostrovů Møn, Lolland a Falster.[3] Když byl Lavard v roce 1131 zavražděn, Erik se připojil ke svému nevlastnímu bratrovi Haraldu Kesjovi v rebelii proti jeho vrahovi, králi Nielsovi.[4] V dubnu téhož roku byl Erik zvolen protikrálem.[1]
Erik proti Nielsovi prohrál několik bitev[4] a stáhl se do Skåne. Neúspěšně se pokoušel přesvědčit císaře Lothara III., aby ho podpořil,[4] a odmítl ho i Magnus IV. Norský.[2] V roce 1134 jej podpořili jak arcibiskup z Lundu Aser, tak Lothar III.[1] V roce 1134 s pomocí německých žoldáků porazil Nielsovu armádu u Foteviku[3] a Niels brzy poté zemřel.
Dánský král
editovatErik byl po Nielsově smrti prohlášen králem. Do Dánska se vrátil jeho nevlastní bratr Kesja, který byl ve Šlesvicku rovněž prohlášen králem. Erik však nechal zabít Kesju i jeho syny, ze kterých unikl jen Olaf Haraldsen, jeden z budoucích uchazečů o dánský trůn.[4] Erik se poté snažil konsolidovat a legitimizovat svou vládu. Uděloval tituly a privilegia svým podporovatelům a byl známý svou tvrdostí k nepřátelům. Zahájil proces kanonizace Knuta Lavarda a založil klášter v Ringstedu.[4]
V létě 1136 podnikl křížovou výpravu proti pohanským obyvatelům ostrova Rujána a jeho centru Arkona.[2] Ještě předtím, v roce 1135, naopak prohrál námořní bitvu proti pomořanskému vládci Ratiboři I. a Slované vyplenili Roskilde (tehdy dánské hlavní město).[5].
Smrt
editovatV roce 1137 Erika II. zavraždil dánský šlechtic Sorte Plov. Podle legendy požádal o svolení přistoupit ke králi. Když shledal, že král nemá pod tunikou brnění, odrazil jeho ochránce a probodl ho kopím. Králův synovec Erik se přiblížil s mečem v ruce, ale Sorte mu řekl, aby se uklidnil, protože jako první v následnické linii bude novým dánským králem (Erik III.).[6]
Manželství a potomci
editovatJeště před svým nástupem na trůn se Erik oženil s Malmfrid Kyjevskou,[1] dřívější manželkou norského krále Sigurda I. S ní však neměl potomky. Se svou milenkou Thunnou však měl nemanželského syna, který se později stal králem Svenem III.[2]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Eric II of Denmark na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Stefan Pajung, Erik Emune ca 1090-1137 Archivováno 19. 7. 2011 na Wayback Machine., danmarkshistorien.dk, Aarhus University, January 20, 2010
- ↑ a b c d Bricka, Carl Frederik, Dansk Biografisk Lexikon, vol. IV [Clemens - Eynden], 1890, pp.540-542.
- ↑ a b Palle Birk Hansen, Forside > Jubilæumslogo > Logohistorier > Peder Bodilsen Archivováno 19. 7. 2011 na Wayback Machine., Næstved Municipality
- ↑ a b c d e Erik 2. Emune at Gyldendals Åbne Encyklopædi
- ↑ Olga Baranowska, Pomorze Zachodnie, moja mała ojczyzna, Szczecin 2001, wyd. "Ines", K.Kozłowski, J.Podralski Gryfici Książęta Pomorza Zachodniego, KAW Szczecin 1985
- ↑ Huitfeldt, Arild. Danmarks Riges Krønike.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Erik II. Dánský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Niels Dánský |
|
Dánský král 1134–1137 |
|
Nástupce: Erik III. Dánský |